Dnešní dědečkové se zabývají svými vnuky mnohem více než jejich otcové. A tyto chůvy nového typu v tom nalézají potěšení. To hluboce mění vztahy v rodině, píše francouzský týdeník L'Express.
Osmapadesátiletý Jean-Louis vystupuje z metra a téměř běží, oči upřené na hodinky. "Slíbil jsem dceři, že jí dnes odpoledne pohlídám třináctiměsíční Manon, aby si mohla zajít s přítelkyní na kávu," vysvětluje.
"Manon u nás má také příští sobotu spát, protože dcera a zeť jsou pozváni na večírek. Někdy se stává, že mi zavolají na poslední chvíli," říká.
Flexibilita Jeana-Louise je umožněna tím, že bydlí s manželkou blízko mladých. Podle klinické psycholožky Béatrice Copperové-Royerové je zapojení nové generace dědečků do péče o vnoučata především plodem globálního vývoje způsobu života.
"Dříve byla rodina více homogenní. Dnes padesátníci nebo šedesátníci ještě pracují nebo jsou v důchodu, ale zůstávají aktivní. Role nejsou přesně vymezeny," vysvětluje.
"Dědečkové, které si žádají ženy, jež stále více pracují, se více přiblížili svým vnukům. Demografický faktor je rovněž důležitý: dnes žijeme déle a máme více fyzických sil. Změnilo se také postavení mužů. Jsou nabádáni, aby nebyli tolik autoritářští a více vyjadřovali své city," uvádí socioložka a expertka na vztahy mezi generacemi Claudine Attiasová-Donfutová.
Nová generace dědečků už není patriarchální. Změnu inspirovaly jejich vlastní děti. Když se z páru stane rodina, dědové neváhají a podílejí se na dobrém chodu domácnosti.
Hojení ran z dětství
Třicetiletý Paul ještě vzpomíná, jak se jeho otec podivoval, když měnil svému synkovi plenky. "Viděl jsem mu na očích, že si myslí, že je na mé ženě, aby odešla od stolu a plenky vyměnila. Ze zdvořilosti však nic neřekl," uvádí. "Patriarcha si nakonec uvědomil, že když se starám o své dítě, nečiní mě to slabým, mužem kastrovaným vlastní ženou," dodává.
Nová generace dědečků se pozvolna zbavuje představ, že city nejsou pro muže. Na svého otce a dědu Jean-Louis vzpomíná jak na "chladné muže". "Nikdy by nebyli přistoupili na to, aby si se mnou hráli. Tím, že jsem tak blízký Manon, si svým způsobem hojím rány z dětství. Vytvářím intimní a silný vztah, který mi jako dítěti chyběl," říká Jean-Louis.
"Tato generace se necítí být méně muži, jestliže pečuje o své vnuky. Někteří dědečkové jsou svým vnukům dokonce bližší než svým dětem," říká Béatrice Copperová-Royerová.
"Ve své době jsem byl moderním otcem. Ale byl jsem příliš pohlcen svou prací. Trávil jsem s dcerou málo času. Dnes tím, že se starám o Manon, napravuji své chyby," říká Jean-Louis.
"Děti často své dědečky opravdu milují. Představují pro ně společnost, vnější svět. Babička je intimní postavou, i když nedělá zavařeninu," tvrdí Claudine Attiasová-Donfutová.
"Mít vnoučata, to znamená učinit zkušenost v překvapivém citovém vztahu. Dědečkové nečekají, že to bude tak silné. Je to především vyvoláno jakousi nenadálou bezstarostností. Dědečkové se zbavili starostí se vzděláváním, mnohem méně se znepokojují. S vnoučaty se jim dostává mnoho lásky," říká Béatrice Copperová-Royerová.
