Trvanlivost vztahu mezi partnery závisí pouze na jejich úsilí, které jsou pro to ochotni vynaložit. Výsledek však není zaručen, píše francouzský deník Le Figaro.
Mladí lidé vyžadují stálou intenzitu vztahu a obávají se, že jakmile tato intenzita zeslábne, klesne i úroveň lásky. Slýchali, že láska ve své intenzivní verzi je jakousi patologií, která vydrží jen tři roky. A tak si říkají, že mohou hned zamířit k novému dobrodružství, uvádí psychiatr Bernard Geberowicz, která se zabývá manželskou psychoterapií.
Láska na počátku vztahu je skutečně základem pro partnerský vztah. Emotivní vztah pak přechází do jiné dimenze, neboť trvalá intenzita lásky není možná. Harmonie v životě ve dvou prochází různými, avšak koordinovanými rytmy.
"Manželské páry často přicházejí s dlouhým seznamem toho, v čem se neshodnou. Nechám je vymluvit se a pak se jich zeptám, v čem se naopak shodnou. Dám jim najevo, že odpovědnost mají oba a že je považuji za spolutvůrce partnerského vztahu. Pak je důležité, aby se jeden zajímal o druhého, aby byl zvědavý, aby spolu partneři mluvili, aby se odvažovali ptát a zajímali se o sebe. A u mnoha párů vládne přesvědčení, že ten druhý "nemá chuť", a sexuální dimenze nabývá neúměrného významu. Často stačí odvážit se vyjádřit své požadavky a vyslechnout požadavky druhého.
Denně konstatuji nedorozumění, která vztah vyčerpávají, typu: ´Je jasné, že kdyby mě partner miloval, pochopil by to, aniž bych se o to musel prosit.´ Takové postoje vedou jen do slepé uličky," vysvětluje Geberowicz.
Důležité je v rozhovorech přecházet od "já" k "my", i když si každý může nechat určitý prostor pro sebe. Je třeba se tázat: co je pro nás dobré? Solidarita a laskavost pár posilují. Jsou to plody reálného úsilí.
Někteří lidé nejsou schopni akceptovat nezbytné změny, které přináší společný život. Dnes se partneři dávají dohromady později a je pro ně tedy těžší se ve vztahu vyvíjet. Vztah vyžaduje, aby se obě strany zřekly některých oblastí svého života, například některých koníčků. Mnozí si však myslí, že se ten druhý přizpůsobí, že budou žít jako dříve. Na sociálních sítích pak hledají protějšek, který má stejné zájmy.
Mnozí připomínají, že v lásce není nic dlouhodobě zaručeno. Reálná angažovanost v partnerském vztahu vyžaduje vynakládat úsilí, a to bez záruky výsledků. Příliš často si však lidé pletou skutečnost být angažován s výrazem vézt se spolu. U mnohých párů lze pozorovat, že jeden partner je více angažován, více ochoten jednat pro společný zájem, zatímco druhý ho jen následuje a nepřeje si doopravdy pracovat na trvalém vztahu. Dnes lidé hledají partnera se stejnými zájmy, který by se jim podobal. "Chci někoho, kdo to bude dělat jako já," říkají. To však může vyvolávat napětí a ztrpčovat soužití, jakož i rodičovství. "To, co podporuje dlouhodobý svazek, je spíše možnost vzájemného doplňování partnerů," říká Bernard Geberowicz.
