Žádný rodič to nepřizná, přitom to tak cítí většina z nich: jedno ze svých dětí mají raději než ty ostatní. Průzkumy ukazují, že svého "mazánka" mají téměř tři čtvrtiny rodičů. Důvody jsou různé, ale ve všech případech platí: je lépe, když to rodič přizná alespoň sám sobě.
"Máš bráchu raději než mě," obviní dcera zaskočenou matku. "Ale co to povídáš, to víš, že ne, oba dva vás mám ráda stejně," snaží se ji matka uchlácholit. Samotnou ji ale hryže svědomí, syn je benjamínek, navíc po ní, kdo by pro něj neměl slabost... "Co jsem to ale za matku, když mám jedno ze svých dětí raději?" vyčítá si.
Výzkumy přitom ukazují, že mít mezi svými ratolestmi oblíbence je běžné. Catherine Congerová z University of California během tří let třikrát navštívila 384 sourozeneckých dvojic a jejich rodiče. Ptala se jich na vztahy v rodině a zároveň je filmovala při řešení konfliktů. A dospěla k závěru, že 65 procent matek a 70 procent otců preferuje jednoho ze sourozenců, obvykle toho staršího.
Máte oblíbence? Nic neobvyklého
Dětská psycholožka Irena Beranová rodiče ujišťuje, že více tíhnout k jednomu z dětí je přirozené a nemusí jít o žádnou vztahovou patologii. "Nicméně záleží na míře a je důležité, aby si to rodič dokázal přiznat a pracovat s tím," upozorňuje. Jinak totiž protežování jednoho z dětí může v jejich životě nadělat pěknou paseku.
Clare Stockerová z denverské univerzity se dva roky zabývala 136 sourozeneckými páry a zjistila, že děti, které se cítily upozaďovány, byly více úzkostné, depresivní a trpěly nedostatkem sebeúcty. Některé z nich dokonce začaly mít výchovné problémy, což rozdíl mezi tím, jak se rodiče chovali k nim a jak k jejich šťastnějším sourozencům, ještě prohloubilo.
Rodičovská láska však může v dospělosti zavařit i "mazánkovi". Takto vypěstovaná sebeúcta a sebevědomí mu totiž může lehce přerůst přes hlavu. A jako arogantní egoista bude mít problém se zařadit do společnosti, ve které už bezpodmínečně nebude za "miláčka".
Odborníci potvrzují, že preference jednoho dítěte je pro ostatní sourozence traumatizující zkušenost. "Je to jedna z nejčastějších situací, které stojí v pozadí problémů, se kterými se na nás děti nebo rodiče obracejí, a také nejčastější z důvodů, proč se dítě necítí v rodině přijato," vysvětluje rodinná poradkyně Jiřina Kozoňová z Manželské a rodinné poradny Brno. Bezpodmínečné přijetí je přitom naprostý základ pro vytvoření osobnosti, zdůrazňuje.
Proč máš, mami, radši bráchu?
V tom, které dítě si rodič více oblíbí, mohou hrát roli věk, pohlaví nebo fyzické rysy či vlastnosti dítěte. Popřípadě rodič jen opakuje to, co sám odkoukal od svých rodičů (například více pozornosti věnované prvorozenému dítěti), nebo se naopak snaží se vůči vzoru z dětství vyhranit.
"Rodič si řekne: Maminka mě opomíjela, takže já svou pozornost zaměřím na dítě, které mi připadá slabší a bezbranné," vyjmenovává důvody Kozoňová. Dalším z nich může být traumatický zážitek. "Například při tragické ztrátě sourozence může rodič přenést pozornost na dítě, které mu sourozence něčím připomíná."
Přiznat si, že mám skutečně jedno ze svých dětí raději než ostatní, to je podle psychologů první krok k řešení nepříznivé situace. Psycholožka Beranová radí, aby si rodič našel na všech dětech něco pozitivního, a zároveň si přiznal, co mu na nich vadí. A hlavně aby se rodiče netrestali výčitkami svědomí. Pocit viny totiž může vést k hyperkompenzaci, kdy rodič upozaďované dítě zahrnuje dárky nebo je k němu příliš shovívavý. "I toto chování není zralou formou lásky a má na vývoj dítěte zhoubný vliv," varuje rodinná poradkyně Kozoňová.
Více pozornosti, více chvály
Čím tedy menší "porci" rodičovského citu vyvážit? Odborníci doporučují opomíjené dítě častěji ujišťovat o své lásce a přijetí a věnovat pozornost jeho pokrokům. Pomůže také, když se rodiče budou pravidelně věnovat každému dítěti i odděleně.
"Tak si děti zakusí mít rodiče jen pro sebe a i to opomíjené bude mít pocit, že je láska v rodině rozdělována spravedlivě," vysvětluje Kozoňová. Později, když už je dítě starší, by si s ním měl rodič o svém citovém "lapsu" pohovořit a omluvit se za něj. "Ale zase není dobré se před dítětem kát," varuje rodinná poradkyně.
