Sexuální asistentka postižených: V každé z nás je kus prostitutky

Jako jedna z pěti oficiálně vyškolených asistentek bude nově poskytovat sexuální služby lidem s postižením. "Posilujeme jejich vůli žít," říká v rozhovoru pro TÝDEN  Vladana Augstenová, podle níž bychom takovou pomoc potřebovali všichni.

Jste držitelkou certifikátu sexuální asistentky pro tělesně postižené. Co taková práce obnáší?

Je to vědomá práce s tělem, která může a nemusí zahrnovat pohlavní styk. Nepleťme prosím profesi sexuální asistentky a sexuální pracovnice. Sexuální pracovnice je prostitutka - a v tom označení nehledejte nic hanlivého. Zatímco prostitutky se snaží své klienty dlouhodobě udržet, my je naopak vedeme k samostatnosti, k tomu, aby si dokázali poradit se svojí sexualitou i bez nás. Takovou sexuální asistentkou může být třeba i tantrická masérka. Je to velice specifický a odborný druh služby, při níž se bere ohled na rizika spojená s klientovým handicapem.

Jaká rizika musíte zohlednit při práci s postiženými klienty?

Máme povědomí o různých druzích postižení a o tom, jak s nimi zacházet. Člověk, který nikdy nic podobného nezažil, může při kontaktu se svou sexualitou explodovat, může to s ním silně otřást. Ze své zkušenosti vím, že se může například dostavit třes, který nejde zastavit - sexuální energie je ta nejsilnější energie, kterou máme v těle. Takového člověka je potřeba uklidňovat, usměrňovat. Pracovala jsem s lidmi, kteří měli poškozené tělo, zkroucené ruce, záda, různé stupně skoliózy. Skrze sexuální energii jsme společně tělo dokázali srovnat. Tato práce má hluboký smysl.

Nemůžete postiženým lidem způsobit psychické trauma tím, že jim takové prožitky vnesete do života?

Naopak, pomáháme jim odblokovat i psychické problémy. Naše služby postižené klienty obohacují a posilují jejich vůli žít. Samozřejmě hrozí, že člověk, který doposud nemohl a nedokázal dát průchod své sexualitě, se může zamilovat a procházet frustrací z toho, že o toho, kdo ho přivedl k rozkoši, přichází. Proto je nutné dbát na to, aby mezi sexuální asistentkou a klientem nedocházelo k citovému prohlubování. Když my odejdeme, on musí být schopen bez nás dál žít a fungovat.

Mezi pěti vyškolenými sexuálními asistentkami jsou samé ženy, žádný muž. Znamená to, že tato služba je určena jen postiženým mužům?

Ve výcviku sexuálních asistentů nebyl žádný muž, v zahraničí se ale muži v této profesi objevují. Jeden sexuální asistent - muž - byl i mezi zahraničními odborníky, kteří nás školili. Nebyl to žádný mladík, ale vyzrálý muž, který věděl, jak s ostatními pracovat. Třeba se u nás na příštích školeních taky nějací muži objeví. Je potřeba si ale uvědomit, že obecně je více sexuálních pracovnic než pracovníků. Máme to tak v sobě od přirozenosti, k ženě patří opečovávat a dávat lásku, zatímco muži jsou ti, kdo tuto lásku a péči přijímají.

Takže postižené ženy zatím přijdou zkrátka?

A vy máte pocit, že ženám musí v rozvoji jejich sexuality pomáhat jenom muži? Spousta žen bude naopak ráda za dotyk jiné ženy. Je mnoho postižených žen, které byly nějakým způsobem zneužité právě kvůli svému handicapu, nepohyblivosti. Taková žena bude spíše potřebovat kontakt se ženou, a teprve když překoná svá traumata a otevře svoji sexualitu, může pomalu přicházet i důvěra v muže. Nehledě na to, že podle nedávných vědeckých zjištění v podstatě mají všechny ženy sklony k bisexualitě.

Jak na tom doposud byli postižení lidé v Česku s uspokojováním svých sexuálních potřeb?

Bylo to úplné tabu, v tomto ohledu panují obrovské předsudky. Zejména pro lidi žijící v ústavech je velmi náročné sehnat někoho, s kým jim bude dobře, kdo je pohladí. Jak mají převzít zodpovědnost za uspokojení svých potřeb, když často nemohou ani hýbat rukama nebo nohama, neřkuli mluvit? V ústavech dnes existují takzvaní intimní asistenti, kteří klienty učí, jak používat pomůcky, a mluví s nimi o sexu, ale nedotýkají se jich. My naopak pracujeme s lidským tělem.

Prostitutky obecně o postižené klienty nemají zájem?

Málo postižených lidí mělo štěstí, že narazili na prostitutku, která měla hluboké sociální cítění a poskytla jim své služby. Navíc místa, kde by jejich potřeby mohly být uspokojovány, nebývají bezbariérová, vozíčkáři například nemají šanci se tam dostat.

Co mentálně postižení pacienti? Ti mají také své sexuální potřeby.

I mentálně postižený člověk, který nevnímá realitu kolem sebe, má sexuální potřeby. Ale protože jim nemůže popustit uzdu, tak se často chová agresivně. Tito lidé nechápou, co se to s nimi děje, jsou frustrovaní, a my jim na to dáváme tlumící léky. Třeba naše lektorka Nina z Berlína pracuje hlavně s mentálně postiženými klienty. Jsou to podle ní úžasné láskyplné bytosti nezdegradované konzumním světem, které rovněž chtějí sdílet svoji intimní stránku.

Předpokládám, že práci sexuální asistentky nemůže dělat kdokoli.

To je dar, poslání. Vezměte si, že posvátnou prostituci dělaly bohyně, byly to uctívané ženy na nejvyšších místech hned vedle panovníků. Dodnes jsou místa na světě, kde je běžné, že mladí chlapci jsou posíláni ke zralým ženám, aby poznali kvalitní sex a mohli pak vést uspokojivý život. V sexbyznysu pracuje spousta úžasných žen, které milují své klienty, jsou to skvělé pečovatelky, které bychom mohli obdivovat za to, jak dokážou lidem pomáhat.

Společenské vnímání kněžek lásky je ale obecně nastavené dost jinak...

Sexuální energie je ta nejsilnější životodárná síla. Rozvíjí představivost, fantazii, chuť do života, vize. Jak jí můžeme opovrhovat, tvářit se, že to je něco hrozného, zač je nutné se stydět? Vždyť jsme díky ní přišli na svět. Když se nekultivuje a nerozvíjí, když se potlačuje, tak to vede k frustracím, depresím a agresivitě. Od toho se odvíjejí psychické problémy, které si v sobě neseme.

Proč má společnost potřebu sexualitu potlačovat?

Je to strach a boj o moc. Čemu nerozumíme, toho se bojíme. Je to vidět ve státech, kde má velký vliv náboženství. Podívejte se, jak potlačená je sexualita v muslimských zemích - a jaký tam často panuje teror, zlo, války.

Známý nizozemský prognostik Adjiedj Bakas tvrdí, že v budoucnu budeme mnohem osamělejší a nejrychleji rostoucími odvětvími budou ta, v nichž se člověk bude dotýkat člověka...

Dotek druhého člověka je velice důležitý. Nám ale doteky chybějí. Proto svět potřebuje léčitele, vědomé učitele a maséry. Dosáhli jsme nejvyššího bodu vývoje, vědeckého poznání, v západním světě máme vše, co si umíme představit. Ve všem tom blahobytu ale lidé zažívají spoustu psychických výkyvů. Spousta lidí neumí přijmout své tělo, jaké je, neumí rozpoznat svoje potřeby a splnit si svoje touhy. Ani nekontrolovaný sex, časté střídání partnerů není cestou ke zbavení se psychických zátěží, naopak. Přichází čas pochopit, že úcta k sexuální energii je ta správná cesta.

Je tou cestou přehodnocení postoje k prostituci?

Lidé si často představují, že prostituce je jenom o sexu, drogách a nemocech a že to je všechno špatné. Přitom nemusí jít nutně o pohlavní styk, ale o objetí, masáž, radu, jak svoji sexualitu rozvinout. Z vlastní zkušenosti vím, že sexbyznys je azyl pro lidi, kteří mají nějaký důvod ho vyhledávat - ať už to je třeba proto, že nemůžou nalézt partnera. Já jsem měla krásné klienty. Vím, jak člověka může změnit i rozhovor, jak dokáže zjihnout, získat respekt a úctu sám k sobě a touhu být lepším člověkem.

Takže klienti si k vám chodili pro lidský dotek a pochopení?

Některým jsem poskytovala pohlavní styk, s jinými jsem si jen povídala. Každému, kdo se zajímá o tento druh služby či ji poskytuje, něco chybí. Ať kouká na porno nebo vyhledává sado-maso a potřebuje se nechat věšet na hák nebo ať se chce nechat objímat a využívat dýchacích technik, aby dosáhl mnohonásobného orgasmu bez pohlavního styku. K tomu všemu člověk potřebuje druhého člověka. Já jsem pohlavním stykem zároveň léčila jejich frustrace, dokázala jsem je povznést na vyšší vědomou úroveň prožívání sexuality. Sexuální energie se ale dá kultivovat i bez pohlavního styku, to učí i tantra.

Jak jste se vlastně dostala k prostituci?

V roce 2011 jsem se rozešla s partnerem a po podnikání mi zbyly dluhy, bála jsem se, že mi exekutoři zabaví byt. Tak jsem začala prodávat svoje tělo. Nešlo ale jenom o sex. Měla jsem určité vize a představy a vyšší cíle. Začala jsem jezdit na semináře a zajímala jsem se o princip posvátné prostituce, školila se v taoistických dýchacích technikách.

Mluvíte o prostituci otevřeně a pod vlastním jménem, nebojíte se pranýřování?

Nesetkala jsem se s ním. Nejhorší období v mém životě bylo, když jsem pranýřovala sama sebe za to, že jsem se dala na prostituci. Když jsem neměla úctu sama k sobě, tak jsem to zrcadlila i do svého okolí. Zpočátku mi slovo prostitutka vůbec nešlo ani vyslovit. Až posléze jsem pochopila, jak nesmírně to pro mě bylo přínosné, teď jsem šťastná, že jsem tuhle životní výzvu přijala.

V čem byla zkušenost s prostitucí pro vás přínosná?

Pustila jsem se do výzkumu sama sebe. Čím víc jsem k sobě nacházela sebeúcty a sebelásky, tím více se mi to zrcadlilo z mého okolí. Nakonec právě díky mužům a ženám v sexbyznysu a díky vlastnímu studiu a odborným školením jsem pochopila sama sebe. Dneska už mi slovo prostitutka nevadí. Neurazí mě ani slova kurva, šlapka, děvka. Říká se, že každá žena se v nějakém období svého života cítí být prostitutkou, máme ji v sobě, je to jeden z našich archetypů. Nejvyšší formou prostituce je přece manželství. Tak jako by chlapi měli jít na rok na vojnu, aby byli dobrými muži, tak ženám by prospěl rok v sexbyznysu, aby byly dobrými ženami.

Projekt sexuálních asistentek pro postižené je už na světě, co vás teď čeká dál?

Po roce a půl jsem skončila s poskytováním pohlavního styku, teď procházím tříletým obdobím sexuálního půstu a zkoumám léčení sexuální energie. Nastoupila jsem do nultého ročníku na psychologii, kde se chci zaměřit na sexuologii, v níž vidím velký potenciál. A ačkoli projekt sexuální asistence se sotva rozběhl, zájem je veliký, plno mám až do konce ledna.