Hypochondři jsou užiteční. Díky nim se lidstvo očkuje

Společnost potřebuje pár jedinců s přehnaným strachem z nemocí, protože dokážou přesvědčit ostatní k očkování. Hypochondři tak mohou prospět zdraví každého z nás, alespoň podle nové studie týmu výzkumníků z čínské univerzity, o jejíchž závěrech informoval zpravodajský server BBC.

Studie se opírá o počítačový model přístupu populace k očkování. Ten ukazuje, že i pouhých pár jedinců, jejichž strach z nemocí je dožene k očkování, může přimět ostatní k následování. Výsledkem je pak populace, která jako celek mnohem pravděpodobněji dosáhne žádoucí proočkovanosti, jinými slovy "masové imunity".

S objevením potenciálně smrtelných infekčních nemocí jako prasečí a ptačí chřipka (H5N1), nemluvě ani o hrozbě AIDS a dalších sexuálně přenosných chorob, se předpovídání epidemií stalo ústřední starostí v moderní medicíně. Je životně důležité jak pro vypracovávání strategií zmírnění epidemií, tak i pro stanovování akutních opatření, která budou nutná v případě vypuknutí velké epidemie.

Jádrem všech epidemiologických počítačových modelů zůstává stále hlavní myšlenka, že člověku hrozí nakažení od jiného člověka, s nímž přijde do těsného kontaktu. Nejnovější programy jako například Models of Infectious Disease Agent Study amerického Národního zdravotního ústavu však využívají mimořádně sofistikovaných schémat, která se snaží zachytit cesty, jimiž se pohybují reální lidé (cestování mezi státy usnadňuje nemocem přeskakovat mezi kontinenty), jak jsou zapojeni do sociálních sítí a jak se rozhodují o prevenci onemocnění a vyhýbání se chorobám.

Většina epidemiologických modelů má podle autorů studie z čínské univerzity v Lan-čou tendenci stavět na předpokladu, že se všichni lidé chovají v mnoha ohledech stejně; konkrétně dělají to, co ostatní. To ale nemusí být ve skutečnosti pravda. Výzkumníci soudí, že jen málokdo je přesvědčeným zastáncem očkování, možná proto, že lidé mají jen nízký práh vnímání pocitu vlastního ohrožení. Mnozí ale chtějí být očkováni, jakmile se dozvědí, že se někdo nakazil. Podle čínského výzkumného týmu tak ti přesvědčení jedinci mohou mít nepoměrný vliv tím, že probouzejí u jiných záměr nechat se očkovat a zároveň narušují formování skupin lidí, kteří se navzájem povzbuzují v odhodlání odmítnout očkování.

Bez ohledu na to, že si někdo může myslet, že podobné studie nezachycují chování lidí v reálném životě, vyplývá z nich tento významný poznatek: vypuknutí epidemie může být velmi citlivé na detaily toho, jak se rozhodujeme v záležitostech vlastního zdraví, zvláště pak jak jsou naše rozhodnutí ovlivňována jinými lidmi.

V celé populaci je určitá skupina jednotlivců (označovaných čínskými výzkumníky za agenty), kteří jsou vždy skalními stoupenci očkování. Výzkumníci dospěli k závěru, že dokonce i navzdory svému poměrně malému podílu (údajně pět až deset procent) mohou tito agenti výrazně snížit rozsah epidemie. Pokud takoví odhodlaní jednotlivci skutečně existují, výsledky studie naznačují, že mohou hrát vlivnou roli vzorů pro ostatní, a to tím efektivnější, čím rovnoměrněji jsou rozptýleni v populaci.