Také si myslíte, že vám váš domácí mazlíček rozumí? Vědci vám dávají za pravdu a možná odhalili důvod, proč jsou psi "nejlepšími přáteli člověka". Čtyřnozí chlupáči totiž vnímají zvuky a emoce velmi podobně jako my. Tedy alespoň když je slyší. Jejich mozek totiž zapojuje stejná centra při jejich zpracování jako ten náš.
Odborníci z Univerzity Loránda Eötvöse v Budapešti provedli magnetickou rezonanci u jedenácti psů a více než dvaceti lidských dobrovolníků. Během ní jim do sluchátek pouštěli zhruba dvě stě záznamů, od troubení aut až po lidské a psí zvuky. Patřil sem mimo jiné štěkot, pláč, smích a nářek.
Nakonec se ukázalo, že psí i naše mozky na zmiňované zvuky údajně reagují podobným způsobem. Obzvláště to platí u emocionálně zabarvených zvuků, uvedli vědci v magazínu Current Biology. To by vysvětlovalo, proč jsou na nás naši domácí mazlíčci tak citově naladěni. A my na ně. "Myslíme si, že lidé i psi mají podobné mechanismy zpracovávání emočních informací," uvedl pro BBC autor studie Attila Andics.
Stejný sociální základ
Magnetická rezonance odhalila během poslouchání lidských zvuků u obou skupin reakce v přední části spánkového laloku. To dokazuje, že lidské zvuky u nás i psů vyvolávají specifickou odezvu. "Skutečnost, že jsme takovou funkci zmíněného regionu v mozku u psů odhalili, je překvapením - poprvé jsme ho zaznamenali u jiných zvířat než primátů," dodává překvapeně Andics. Doposud vědci nevěděli, že tento živočišný druh vnímá zvuky téměř ve stejné části mozku jako my.
Nejdůležitější orgán nervové soustavy u obou skupin vykázal podobnou aktivitu také při citově zabarvených psích zvucích, pouze v jiné oblasti - té, kde dochází ke vnímání zvukových vjemů. To dokazuje, že nejen psi jsou naladěni na rozpoložení svých pánů, ale také majitelé na ně. Rozdíl byl však v intenzitě reakce - chlupáči přirozeně zareagovali mnohem silněji na zvuky vydávané svým druhem než na ty lidské.
Trénink zvířat, která se výzkumu účastnila, zabral delší čas a podle vědců se při výcviku nejvíce osvědčil systém odměn. "Celkem proběhlo dvanáct schůzek, během nichž jsme psy trénovali. Pak dalších sedm už v místnosti se zařízením. Naučili jsme je ležet bez hnutí alespoň osm minut, abychom mohli provést skeny. Čím šťastnější emoce psi slyšeli, tím viditelněji reagovala oblast mozku, v níž dochází ke zpracování zvukových vjemů. Dokonce se jim to pak strašně líbilo," popisuje přístup psích dobrovolníků Andics.
