Slovenské dluhopisové dobrodružství: Když euro nestačí a koruna láká

Proč vlastně Slovensko hledá spásu za hranicemi eura a poohlíží se i po české koruně? Možná si slovenští ekonomové konečně všimli, že není úplně ideální mít všechna vajíčka v jednom, lehce chatrném, evropském košíku. Nebo jim jen došlo to, co už dávno ví každý středně pokročilý investor, tedy že diverzifikace není sprosté slovo, ale naopak nutnost přežití v současném finančním chaosu. Historie přitom dává oněm ekonomům hledícím i za hranice jednotné evropské měny za pravdu, protože jejich předchozí flirty s norskými korunami či švýcarskými franky nebyly zrovna katastrofou.

Finanční matematika, která (možná) dává smysl:

Jakkoliv slovenský záměr může u pozorovatelů vyvolávat pozdvižení obočí, existuje hned několik aspektů, kdy vlastně slovenské dluhopisy za české koruny smysl dávají. Prvním je pohled na diverzifikaci jako záchranný pás. V době, kdy euro tančí pod taktovkou různých krizí, není od věci mít něco "v šuplíku" i v jiných měnách. Koneckonců, i Titanic měl záchranné čluny, i když jich bylo málo. Ale nebýt jich, tak nepřežije asi vůbec nikdo.

Dluhopisy v korunách mohou zafungovat i jako lákadlo pro české investory. Přecijen jsme stále sousední země s minimální jazykovou bariérou, dlouhodobě nadstandardními vztahy a společnou historií. Navíc slibovaný výnos také není k zahození. Je to tak trochu jako když by vám soused nabídl lepší hypotéku než vaše banka. Netradiční, ale přesto atraktivní.

V neposlední řadě se nabízí aspekt nákladové optimalizace. Když české dluhopisy nabízejí 4,1 % (což je mimochodem v dnešní době skoro jako najít na chodníku opuštěnou zlatou cihlu), tak proč toho nevyužít? Zvlášť pokud vezmeme v úvahu, že německé protějšky se krčí u 2,47 % jako chudí příbuzní.

Jako ostatně všude, i u slovensko-českého dluhopisového experimentu najdeme i stinné stránky. Menší emise dluhopisů v různých měnách pochopitelně mohou trpět nedostatkem likvidity. Je to podobné jako s exotickým autem. To taky skvěle vypadá v garáži, ale když ho potřebujete rychle a pokud možno i výhodně prodat, tak to může to být docela oříšek na dlouhé lokte.

Proč vlastně celá ta měnová akrobacie?

Pochopit, proč se naši bratia pokouší při vydávání dluhopisů o podobné měnové dobrodružství, není vlastně příliš šložité. Objektivním důvodem je fiskální realita. Deficit 5,2 % HDP zní sice děsivě, ale ve světě, kde Američané tisknou dolary rychlostí světla a Japonci považují 200% zadlužení za normální čtvrteční ráno, to vlastně není tak zlé. Tak proč si nezaexperimentovat.

Ač to celé může působit jako pokročilá gymnastika, která je spíše než ekonomického, tak politického rázi, tak v době, kdy stabilita eurozóny připomíná spíše televizní reality show než seriózní měnovou unii, není diverzifikace či minimálně pokus o ni známkou paniky, ale naopak vzácným zábleskem racionality. Nezapomínejme se na celou věc podívat též optikou investičního magnetismu. Když totiž německé dluhopisy nabízejí výnosy, ze kterých by se neuživil asi ani středověký mnich,tak není příliš divu, že Slovensko prostě a jednoduše hledá kreativnější cesty.

Co tedy Slovensko čeká a nemine?

Jak už bylo opakovaně v textu řečeno, Slovensko vlastně dělá něco, co by mělo být v učebnicích ekonomie uvedeno jako příklad zdravého rozumu - diverzifikuje riziko. V době, kdy euro připomíná spíše politicko-ekonomický experiment než měnu, je to vlastně překvapivě prozíravý tah. Pro české investory navíc může jít o zajímavou příležitost, jak vsadit na souseda, který pochopil, že v dnešním světě není radno spoléhat pouze na jednu kartu.

Nezbývá než dodat, že výše sepsaná úvaha je ryze teoretická. Jaká bude praxe a zda i tento finanční manévr Slovensku pomůže, ukáže čas. Jedno je ale jisté – v době, kdy většina evropských zemí slepě věří v nezlomnou sílu eura, je osvěžující vidět někoho, kdo si připouští, že i plán B může být užitečný. Koneckonců, v současném finančním světě není obezřetnost známkou slabosti, ale strategické moudrosti. Když si to uvědomují i dorbní investoři, tak co by občas s podobnou myšlenkou nemohli vyrukovat i centrální bankéři.

Autor je spoluzakladatelem a CEO investičního fondu INDEXIT