Nemůžeme nutit Ukrajince k odchodu nastane-li konec války. Stali se součástí ekonomiky, ale možná budou bezpečnostním rizikem. Musí se připravit návratová politika a vízová povinnost bude nutností, zaznělo v pořadu Téma TÝDNE na TV BARRANDOV. Hosty byli předsedkyně poslaneckého klubu ANO Alena Schillerová, senátor a předseda hnutí Přísaha Robert Šlachta a bývalý europoslanec za Piráty a nová tvář strany Volt Mikuláš Peksa. Dostalo se i na rozdíl rovnosti občanů před zákony.
S blížícím se koncem války na Ukrajině se dostává do popředí otázka, jak bude stát postupovat, při současně rostoucí touze ukrajinských uprchlíků setrvat v České republice. Podle politiků je důležitý i ekonomický faktor. Podle Schillerové by situace, kdy by odešli všichni Ukrajinci, způsobila velký problém na pracovním trhu. „Pokud tady budou chtít zůstat a pracovat, tak tady pravděpodobně zůstanou a budou pracovat,“ řekla. Ekonomický přínos uprchlíků byl asi jediný bod, na němž se shodla s Mikulášem Peksou. „Můžeme mluvit o pozitivním vlivu migrace, protože Česká republika nesla náklady spojené s jejich integrací. Na druhou stranu teď tady žijí, pracují a platí daně, respektive sociální a zdravotní pojištění. Množství peněz, které sem přinesli, už převýšilo původní náklady,“ řekl Peksa. Podle něj je důležité se soustředit na to, aby tady zůstali a dále podporovali fungování státu.
Návratová politika
Schillerová by rozhodnutí o návratu do vlasti ponechala na Ukrajincích. „Musíme počítat s tím, že někteří z nich, zejména ti, kteří měli status válečného uprchlíka, se budou chtít vrátit domů, takže to bude na jejich svobodném rozhodnutí. Těžko tady můžete někoho držet násilím nebo někoho vyhánět,“ řekla šéfka poslanců Schillerová. Podle Šlachty je velmi důležitá příprava vízové agendy. „Musí to být řešeno na celoevropské úrovni, jinak nám budou migrovat po Evropě podle toho, kde pro ně bude vízová povinnost měkčí a příhodnější,“ řekl. Podle něj také není připravená návratová politika. „Je to nejtěžší, co vůbec v migraci je, protože my musíme přinutit tu třetí zemi, aby si toho člověka odebrala,“ řekl. Přípravu návratové politiky považuje za důležitou i Schillerová. „Určitě musí být připravená, protože celá řada Ukrajinců se bude chtít vrátit domů a budovat svou zem.“
Podle Peksy by část problémů s pokračováním pomoci a setrváním uprchlíků vyřešilo, kdyby se Ukrajina stala součástí Unie. „V okamžiku, kdy Ukrajina vstoupí do Evropské unie, tak ty bariéry mezitím odpadnou,“ řekl. To ostatní diskutující odmítli. „Nemyslím si, že je v dohlednu nějaké konkrétní datum nebo výhled, kdy by Ukrajina mohla vstoupit do Evropské unie,“ kontrovala Schillerová. A podle Šlechty Ukrajina nesplňuje podmínky pro vstup. „Uznávám jedny pravidla, a pokud se stát stane členem Evropské unie, tak musí splnit pravidla, jako ostatní, kteří byli do unie přijati se všemi podmínkami.“ „Myslím, že Ukrajina má strašně daleko ke vstupu do Evropské unie,“ řekl Šlachta.
Bezpečnostní riziko
Senátor Robert Šlachta upozornil, že pro policii může být obtížné zvládnutí projevů a přílivu bývalých válečníků obdobně, jako v devadesátých letec po konfliktu v Bosně. „Po skončení konfliktu přišli za svými rodinami,“ řekl Šlachta, který byl v té době policistou. Jako příklad nároků na policii uvedl Plzeň. „Běžte se podívat do Plzně. Tam máte 47 tisíc válečných uprchlíků. To máte jedno nebo dvě okresní města navíc, představující nápor na bezpečnost,“ dodal. Oproti tomu Peksa argumentuje, že za nasazení ve válce by neměl být nikdo trestán. „Nevidím důvod, proč kohokoliv, kdo nasadil svůj život proto, aby bránil Evropu a demokracii, odsuzovat k tomu, aby tedy nesměl být,“ řekl Peksa. Schillerová se přiklání k řešení na úrovni Unie. „To může být do určité míry i bezpečnostní riziko, na které musíme být připraveni, to je samozřejmě téma pro celou Evropskou unii,“ podotkla Schillerová.
Zákony na míru
Po korupčních kauzách se pozornost obrací k otázce, zda zákony platí pro všechny stejně. „Je to hodně nevyvážené a souvisí to s tím, jak je ten systém nastaven. Dneska si velcí hráči schvalují zákony tak, aby vyhovovali jim. Takže se vlastně virtuálně neděje nic protizákonného, ale výsledkem je, že někteří na tom vydělávají,“ řekl Peksa. Mínil tím například rozdělování dotací. „Prostě firma, která chce stavět toastovou linku, si přes spřátelené politiky zajistí dotace pro stavbu toastových linek,“ uvedl příklad a pokračoval. „Firma, která, pálí uhlí, aby vyráběla elektřinu, si zajistí, že se bude moct v České republice dále a hodně spalovat uhlí. Tak tohle je v podstatě ta běžná mechanika, na čem to dneska stojí. A já se obávám, že prostě musíme daleko lépe nasvítit procesy rozhodování v politice,“ řekl Peksa.
Zjevnou narážku si nenechala Schillerová líbit. „Když dojdou argumenty, tak se vytáhne toastová linka,“ řekla. Podle ní ale právní stát funguje. „Jako právník, když se podíváme na kauzy z poslední doby. Motol, Homolka, Dozimetr. Ano, i Stoka v Brně, hnutí ANO organizaci rozpustilo a postavilo ji znovu. Tyto kauzy přece potvrzují, že skončily jak před orgány činnými v trestním řízení, tak před soudem, takže to je důkaz, že žijeme v právním státě. Někdy to trvá třeba dlouho, než ta spravedlnost nastane,“ kontrovala.
Podle Peksy je problém i v neexistenci systémového sledování dotací. „Bavíme-li se o evropských dotacích, neefektivně sdílíme data. „Jedna databáze, která bude obsahovat seznam všech dotací, které byly vyplaceny, aby bylo možné třeba pomocí umělé inteligence identifikovat problematické korupční chování,“ nastínil řešení. „My jsme se takovou databázi snažili řadu let vytvořit, pořád to nefunguje dokonale. Musíme mít přehled o vyplacených dotacích a kdo je dostává. V tuhle chvíli, pokud existuje firma A, která vlastní firmu B, která vlastní firmu C, která vlastní firmu D, nejsme schopni celý tenhle ten řetězec zrekonstruovat, a zjistit, kdo stojí na konci a tahá za nitky,“ řekl Peksa.
Dvojí spravedlnost
Exředitel Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Šlachta to ale vidí jinak. „Občané to, vnímají tak, že je tady dvojí spravedlnost, že jednomu se měří tak, a druhému tak. Když vezmeme kauzu Nagyová. Kdyby to byl obyčejný občan, tak to, co měla paní Nagyová, by bylo za půl roku vyřešeno, možná by si to už i odseděla,“ řekl Šlachta s tím, že v tomto případě trvalo odsouzení deset let. „Nezaznamenal jsem za mou třicetiletou kariéru policisty tolik divných soudních rozhodnutí, až musel být odebrán spis, a soudkyně odešla do důchodu,“ vzpomíná Šlachta a dodal. „A když byla odsouzena na podmínku po deseti letech, tak pan prezident (Miloš Zeman) jí dal milost, aby s druhou podmínkou nešla bručet do basy natvrdo.“ Podle něj je problém v tom, že trestní zákoník a řád jsou z roku 1961 a jen se novelizují. „Když člověk má peníze, tak je schopen tu kauzu natahovat pět či deset let,“ dodal s tím, že to je hlavně problém zhruba desítky procent případů.
