1. máj: nouze o pivo a perestrojkový Gottwald

Pivo, hesla a tisícihlavé průvody. Prvomájové oslavy připomínáme čtyřmi pohledy do minulosti. Zatímco v roce 1898 se První máj v Praze odehrál plně v režii sociální demokracie a skončil veselou pijatikou v parku Klamovka, po roce 1948 se v den Svátku práce čepovalo pivo výhradně pod dohledem Komunistické strany Československa.    

1898: Hodinová fronta na pivo

Největším problémem prvomájových oslav v Praze v roce 1898 byl nedostatek čepovaného piva. Pořadatelé totiž nečekali, že průvod hlavním městem přiláká až třicet tisíc Pražanů. Skutečným oříškem pro organizátory se stala skutečnost, jak tento mohutný dav nacpat do areálu smíchovské Klamovky, kam průvod přišel na večerní veselici. „Ta rozsáhlá, rozlehlá Klamovka byla přeplněna. O místo u stolu největší nouze. A což teprv o pivo. Čepovalo se sice na mnoha místech, ale vše to nestačilo. Někteří lidé musili čekat i hodinu než dostali sklenici piva. Ba někteří nedočkavější i z Klamovky odcházeli," komentoval oslavy sociálnědemokratický deník Právo lidu. A možná, že právě tato oslava se stala poučením pro budoucí organizátory oslav Prvního máje, neboť třeba průvody z osmdesátých let dvacátého století už byly pořádány s dokonalým „pivním servisem"; stánky s pěnivým mokem lemovaly většinu ulic, kterými kráčel průvod.

První máj 1898 byl už sedmou oslavou Svátku práce v českých zemí, ale zatím největší. „Oslava májová českým proletariátem předčila letos všechno očekávání," pochvalovalo si Právo lidu. „Ještě nikdy nebylo takové účastenství," dodal deník a nadšeně popisoval třicetitisícový průvod, který vyšel z Holešovického ostrova, prošel Václavákem a přes Palackého most zamířil na Smíchov a Klamovku. „Průvod bral se mohutnou vlnou hlavními ulicemi pražskými a mohutností svou imponoval, ba okolostojící měšťáky přiváděl v úžas." Na Václaváku se průvod organizovaný sociální demokracií střetl s nepočetným průvodem mladočeského dělnictva, policie musela bránit střetu obou táborů. „Díky chladné rozvaze soudruhů našich a okamžitému ráznému zakročení pořadatelstva, jakož i policie zůstal pokus jich bezvýsledným," pochvalovalo si Právo lidu.

Dělnická Praha slavila, na venkově bylo hůře. „V Nymburku byl tábor lidu, ba i veřejně schůze zakázána," smutně informovalo Právo lidu a přidalo jízlivou poznámkou o „uherských poměrech" v tomto městečku, neboť právě v Uhrách tamní ministerstvo vnitra zakázalo jakékoliv prvomájové oslavy. Zato tábor lidu v severočeském Duchcově se rozrostl na deset tisíc lidí, Teplicemi pochodovalo 12 tisíc dělníků a v Kolíně přišlo na tábor lidu dva tisíce občanů. Většina z akcí proběhla bez střetů s policií, z českých zemí byly hlášeny incidenty jen z Kralup nad Vltavou a z Kladna. „Večer když soudruzi brali se domů za zpěvu dělnických písní, četnictvo jalo se je rozhánět, přičemž došlo ke srážce. V záležitosti této bude zakročeno v parlamentě," popsalo Právo lidu událost v Kladně a hned zahrozilo interpelací některého z poslanců sociální demokracie ve vídeňské Říšské radě.

Zřejmě vůbec největší oslavy Svátku práce v Evropě se v roce 1898 konaly v hlavním městě habsburské monarchie. Vídní prošel stotisícový dav, jen čelo průvodu ozdobilo na 600 bicyklistů. „Policie neměla nijakého podnětu k zakročení," referoval vídeňský zpravodaj Práva lidu.

1928: Sláva sovětskému Rusku

Lidové noviny uveřejnily v předvečer Svátku práce úvahu Pavla Váši, v níž autor zalitoval, že svátek ztratil svoji předválečnou bojovnost. Váša přemítal, že je to stávajícím sociálním blahobytem nové republiky: „Jaké pak projevy, tábory a demonstrace dělnictva ve státě, který má v Evropě takřka rekord ve všech sociálních vymoženostech, kde je uzákoněno asi všecko, co psávali dělničtí vůdcové před válkou na standarty nošené v čele protestních průvodů." Československo dělnictvu zaručovalo osmihodinovou pracovní dobu, sociální pojištění i možnost účasti odborářů ve správních radách velkých soukromých firem. Psal se rok 1928, nikdo netušil, jak hrozivá hospodářská a sociální krize přijde na počátku třicátých let.

Prvního května 1928 prošly Prahou tři velké průvody. Manifestace sociálních demokratů přilákala asi šest tisíc účastníků, kteří pochodovali 35 minut. Národních socialistů bylo osm tisíc a Václavákem a přilehlými ulicemi kráčeli 45 minut. Nejvíce lidí přilákal komunistický průvod, deset tisíc proletářů pochodovalo 40 minut. „Komunisté byli letos méně bojovnější než obyčejně," všiml si redaktor Lidových novin a neodpustil poznámku, že až na účastníky průvodů byla Praha zcela vylidněná: „Pražské ulici byly liduprázdné, celá Praha odešla do přírody."

Komunistický Dělnický deník vyšel 1. května 1928 s portrétem Vladimíra Iljiče Lenina na titulní straně. Deník také uvedl, s jakými hesly jdou letos komunisté do průvodu: „Za všeobecné zvýšení mezd! Proti útoku na nájemníky! Proti drahotě! Za revisi pozemkové reformy! Proti nebezpečí imperialistické války! Na obranu Sovětského svazu..." Hlavní heslo pak vyzývalo k revoluci: „Ať žije boj za vládu dělníků rolníků!" Aktuálním heslem číslo jedna byl protest proti vládnímu zákazu II. Spartakiády. „Protestujeme co nejostřeji proti zákazu II. Spartakiády. Vidíme v tomto zákroku přímý útok na všechen třídně uvědomělý pracující lid," uvedl Dělnický deník.

A ještě detailní záběr z jedné z komunistických demonstrací, Dělnický deník emotivně popsal průvod ostravských dělníků: „Velkou pozornost budil alegorický vůz Nástup ke druhé Spartakiádě, který byl bouřlivě pozdravován. Za tímto předvojem hlavního průvodu neseno celkem 42 rudých praporů jednotlivých složek strany, které tvořily pevnou kolonu rudé barvy vzdoru a boje za osvobození dělnické třídy. Komunistická mládež vykřikovala sborově revoluční hesla, provolávala slávu sovětskému Rusku a hanbu mezinárodní reakci."

Nejdramatičtější průběh oslav v Evropě prožila Varšava. Když se komunistický poslanec Warski pokusil na Divadelním náměstí vniknout na tribunu sociálních demokratů a promluvit ke shromáždění, došlo k vášnivé rvačce a zástupci obou politických stran neváhali sáhnou po střelných zbraních. „Z obou stran se prudce střílelo z revolverů. Přestřelka trvala asi deset minut. Na místě zůstalo deset mrtvých a 145 zraněných," popsaly varšavské události Lidové noviny.  

1958: Zarudlé tváře rudého svátku

Prvomájové oslavy v roce 1958 se konaly plně pod taktovkou nomenklaturní politiky KSČ. Sociální demokraté, dříve věčný rival komunistů z dělnických manifestací, už byli deset let po politické smrti; KSČ sociální demokraty násilně vcucla do svých řad již v roce 1948.

Pražský prvomájový průvod vyšel ráno o půl deváté. Pod tribunou na Václavském náměstí zazněla hymna, pak se k mikrofonu postavil prezident Antonín Novotný. „Do posledního místečka zaplněné náměstí co chvíli zabouří souhlasným potleskem a voláním slávy Sovětskému svazu, komunistické straně, vládě. Celé obrovské shromáždění pak zpívá Internacionálu," popsala počátek oslav svazácká Mladá fronta. Průvod kráčel náměstím čtyři a půl hodiny (!). Záplava hesel přinesla i zprávy o splnění bizarních závazků, například pionýři ze 115. osmiletky nasbírali k poctě XI. sjezdu KSČ 10 tisíc kilogramů papíru. „V půl druhé prvomájový průvod Václavským náměstím končí. Lidé se rozcházejí. Tváře mají zarudlé voláním, smíchem i teplým sluníčkem. A říkají si: - Byl to pěkný První máj!"

1988: Policie proti „výtržníkům"

V předvečer Svátku práce se každoročně rozdávala státní vyznamenání, „hrdinové práci i umění" si na Hradčanech převzali titul hrdiny socialistické práce, národního umělce či nositele státní ceny Klementa Gottwalda. Připomeňme alespoň jména kumštýřů, kteří se v roce 1988 stali umělci národními; herci Vlastimil Brodský či Jana Hlaváčová, spisovatel František Kožík, violista Lubomír Malý, sochař Arpád Račko či režiséři Ludvík Ráža a Martin Ťapák. Státní cenu Klementa Gottwalda za vynikající tvůrčí výkony pak dostali mimo jiné herci Viktor Preiss a Jana Štěpánková či režisér Jiří Barta, tvůrce tehdy úspěšného animovaného filmu Krysař.

Ale vzhůru do průvodu na Letenskou pláň! V Sovětském svazu sice vrcholila perestrojka a tamní média už plně odhalila zrůdnost Stalina, který byl běžně označován jako hromadný vrah, Praha si však svého diktátora Klementa Gottwalda stále hýčkala. Jak zdůraznilo Rudé právo „Z hlavní tribuny do dálky zářily portréty zakladatelů a vynikajících představitelů komunistického a dělnického hnutí Karla Marxe, Bedřicha Engelse, V. I. Lenina a Klementa Gottwalda. Sem, na hlavní tribunu, byla také upřena pozornost manifestantů. Zaznívá potlesk a volání manifestantů Ať žije KSČ ve chvíli, kdy krátce před devátou hodinou na tribunu vystupují nejvyšší straničtí a státní představitelé - soudruzi Miloš Jakeš, Gustáv Husák, Lubomír Štrougal, Ladislav Adamec, Miroslav Štěpán, Marie Kabrhelová...," referoval deník KSČ.

Generální tajemník KSČ Miloš Jakeš neopomněl ani na vzkaz stále silnější opozici v disentu: „Nedovolíme, aby naše dnešní úsilí oslabovalo činnost těch, kdož kalkulují se zneužíváním přestavby a demokratizace proti zájmům lidu a socialismu."

Proti ojedinělým pokusům opozice narušit prvomájové průvody strana prostřednictvím StB a Veřejné bezpečnosti rázně zakročila. Svědčí o tom i shrnující text, který vyšel v Rudém právo několik dnů po Svátku práce. „Pro trestný čin výtržnictví byl zadržen v Praze student jedné vysoké školy, který 1. května v ulici Obránců míru v Praze 7 úmyslně poškodil státní vlajku ČSSR," uvedla tisková „hlásná trouba" komunistické strany. 

Policie zasáhla i ve středočeských Čelákovicích. „Při pokusu o stržení transparentu k májovým oslavám byl zadrženo v neděli v Čelákovicích v okrese Praha-východ pět osob. Bylo proti nim zahájeno stíhání pro pokus trestného činu výtržnictví." Připomeňme, že pro aktéry podobného „výtržnictví" dokázali soudci připravit i nepodmíněné tresty, v lepším případě byl případ uzavřen vyhozením aktérů z práce či ze studií.  

Ale ještě nazpět do prvomájového průvodu v roce 1988. Tady je popis závěrečných minut celé letenské přehlídky: „Pod vlajícími prapory pochodují pražští vysokoškoláci, kamery zabírají poslední transparenty. V duchu Února, kupředu, zpátky ni krok, hlásí jeden z nich. Za posledními manifestujícími se zařazuje spojená hudba, jejíž defilé doprovázejí diváci po obou stranách rytmickým potleskem. Pražská prvomájová manifestace roku 1988 končí.

Foto: ČTK a archiv