Až to se mnu sekne

pokracovani... Snazim se delat co mohu ale tak nejak jsem jen clovek a i muj den ma jen 24 hodin, moje fyzicka sila ma sve limity, bydlim 400 kilometru daleko …. A kdo tohle nezazil tak at to nesoudi. Dik za kazdou, byt minimalni pomoc od statu. Jen tak mimochodem: na vyrizeni invalidniho prispevku cekame jiz leta, prestoze otec ujde sam maximalne pet metru a pak si musi sednout, pokud tedy behem te streky neztrati vedomi a neupadne. Toto ho cini velmi zavislym na svem okoli ale komisi, ktera invalidity schvaluje, to zrejme jako zavazny fyzicky problem nepripada. Zadost obnovujeme ale porad nic. Takze jedeme dal, treba to priste vyjde. Preju vsem, kteri jsou v podobne situaci, hodne sily aby to zvladli!!!

128 hlasů

Je to urcite tema ozehave. Nedovolila bych si napsat prispevek kdybych nemela vlastni zkusenost. Starat se o cloveka ktery je tezce, podtrhuji tezce nemocny, je pro zdraveho blizkeho namahave jak fyzicky tak psychicky. Kdyz nam umirala mama, byla stridave v nemocnici a stridave doma. Posledni faze trvala nekolik mesicu a musim priznat ze to bylo velmi tezke. Co mi osobne chybelo byla jakakoliv zkusenost jak se chovat k cloveku ktery umira, ktery vi ze umira, kteremu je ze vseho spatne a z techto duvodu se velmi meni jeho chovani. V nemocnici nam neposkytli zadne vhodne informace. Starali se tam jak mohli, pokazde kdyz bylo nejhur maminku privali bez prodleni ale samozrejme nemeli cas na to aby nas mohli za rucicku a nejak nas skolit. Ted vim, ze existuji organizace ktere se tomu tematu venuji, ktere maji webove stranky, vydavaji prakticke letacky, ktere se sice mohou zdat na prvni pohled drsne ale na druhe strane takovy je zivot a diky temto informacim se clenove rodiny dozvi jak se zachovat v extremnich situacich. Ted mam velmi nemocneho otce a jsem rada, ze existuje zarizeni LDN (prestoze na ne spousta lidi plive), protoze doma se o nej nemohu starat 24 hodin denne. Zdravotni sestra ktera dochazi denne na nekolik hodin je extremne draha zalezitost, zvlast kdyz se jedna tak jako v nasem pripade o beh na dlouhou trat, pravdepodobne navzdy. ...pokracuje

135 hlasů

Reakce na Vlad1 Ale stát Vašim rodičům platil přídavky také z mých peněz a já Vás neznám.Tomu se říká solidarita

120 hlasů

Reakce na Vlad1 Ale stát Vašim rodičům platil přídavky také z mých peněz a já Vás neznám.Tomu se říká solidarita

134 hlasů

Nějak tomu nerozumím. Ti rodiče své děti dvacet let živili, a teď ty děti chtějí za to, že to částečně rodičům vracejí, zaplatit od státu? Ode mně taky? Jenže mně jejich rodiče nic nedali.

120 hlasů

Stát se chová k těmto lidem přezíravě,arogantně.Dávky,které dnes nabízí na služby jsou směšné,na nejvyšší dávku dosáhne jen ten,kdo má smrt na jazyku.Jste li v důchodu,nedostanete vůbec nic.Kolik by stálo umístění doma ošetřovaného nemocného stát,kdyby ležel na nemocničním lůžku?? A tak,raději budeme bojovat za eutanázii.

149 hlasů

Stat to prilis nezajima, nedavno psali o synovi, ktery dochoval mamu s rakovinou a prisel o uspory, protoze maminka umrela driv nez mu vyridili tu socialni davku. Me dali domu nemohouciho manzela /nechodiciho s konec. stadiem rakoviny/ A nikoho nezajimalo jak to udelame. Protoze je nase rodina nastesti funkcni, mohl umrit doma a mezi svymi.

132 hlasů