Bouře nad říší Mohamedovou
13.02.2006 00:00
Muslimský svět nadzdvihl průvan náboženských protestů. Prudká reakce na Mohamedovy karikatury v jedněch dánských novinách opět varovně zvýraznila hloubku příkopů mezi Evropou a Orientem. Tentokrát bez sebevražedného teroru.
Zabte všechny, kdo urážejí islám! Evropané zírají, Dány aféra zaskočila jako předloni Holanďany vražda režiséra Thea van Gogha. Liberální Seveřany, kteří se zcela otevřeli cizincům, zaskočily bouřlivé události kolem jakýchsi Mohamedových malůvek. V jiném světě než evropském však „jakýmisi“ nejsou.
Od podzimu, kdy je otiskl dánský deník Jyllands-Posten, Jutská pošta, si jich všiml málokdo. Jako mávnutím divotvorného proutku se zátka zapomnění na přelomu ledna a února uvolnila a z lahve vyletěl zlovolný džin nenávisti. Přitom již loni v říjnu dánský žertík kriticky přetiskl jeden egyptský list a v prosinci se jimi okrajově zabývala v Mekce Organizace islámské konference (OIC); sice bez bouří, ale tehdy odstartoval íránský prezident Mahmúd Ahmadínedžád svou protižidovskou kampaň.
Odkud to přilétlo
Evropané nevzali varování o tom, že Orient je zcela jiný svět, příliš vážně. Vzpomínka na americké 11. září 2001, španělský 11. březen 2004 a anglický 7. červenec 2005 zřejmě již vyprchala. Kdo by bral vážněji lidi ze zemí, kam se v nejlepším jezdí k moři a jaksi anonymně se odtamtud tankuje benzin. Islámský svět není sice pro Západ vojenským nebezpečím, ale bylo dobře, že muslimské vlády, instituce a ulice na novinové karikatury ostře zareagovaly. Ozřejmily Evropanům, hlavně sociálním inženýrům spojujícím neslučitelné životní styly, že ani zdaleka si nemohou myslet, že dokážou bezkonfliktně integrovat přistěhovalé obyvatele svých předměstí, kteří často ani nemluví žádným z evropských jazyků.
Náhle se stal nebezpečím nikoli sebevražedný islámský teror, ale vlastní odlišnost islámu. Nebo bylo zbožných citů zneužito k vybudování jednotné proti západní fronty některou z blízkovýchodních vlád? Jako prevence podivné íránsko-syrské osy, kterou spojuje pouze to, že oba režimy jsou pod silným americkým tlakem? Nebo to byla demonstrace islamistické síly? Projevily se známé komplexy méněcennosti z vyspělosti Západu, mindráky z turistů? Bída a bezvýchodnost mladé generace v zemích, kde podíl lidí do patnácti let v populaci dosahuje mnohdy více než čtyřiceti procent? Nebo další z prudkých projevů odporu proti spojencům nenáviděného Izraele, který okupuje arabskou Palestinu?
Nic z toho konkrétně, ode všeho trochu.
Proti urážce ústřední postavy islámského náboženství kupodivu mezi prvními nejsilněji demonstrovali věřící v národně socialistické Sýrii. V zemi, kde se bez dozoru a povolení od režimu prezidenta Bašára Asada nestane téměř nic. Hořela diplomatická zařízení v Bejrútu, na arabské poměry liberální libanonské metropoli. Protestoval revoluční plukovník Kaddáfí. V jemenském hlavním městě San’á mašírovaly desítky tisíc žen; v zemi, kde žena bez doprovodu nevytáhne sama paty z domu.
V Gaze přeplněné nezaměstnanými zaútočili na evropské instituce lidé z většinově světského hnutí Fatah, zato jeho radikálně náboženský protějšek Hamas se zastal křesťanů (ostatně měl křesťany na své kandidátce). V liberálních Emirátech byla vyhozena americká vysokoškolská učitelka, protože chtěla karikatury „vysvětlovat“. Ve válkou sužovaném Afghánistánu za protestů zemřelo více než deset lidí, v Iráku měli jiné starosti, ačkoli tam slouží na pět set dánských vojáků. V Turecku, jehož elity se tísní u bran bruselského spolku, byl při bohoslužbě zastřelen do zad katolický kněz.
Třeba je v tom byznys
Pálily se dánské vlajky, kupodivu také americké, německé a EU; aktivisté to v proti západním odporu brali šmahem. Z obchodů zmizely dánské potraviny, euroinstituce zavřely brány. Írán, jehož otevřeně protižidovský a protiamerický režim se již několik měsíců snaží získat spojence v tažení za vlastní jadernou energii (nebo také pumu), zavřel přístavy dánským rejdařům. Pozice dominantního světového kontejnerového přepravce, dánské firmy A. P. Mo/ller - Maersk Group, byla na Blízkém východě ohrožena. Do bojkotu dánských firem se zapojily dvě desítky zemí a dánské obchodní ztráty byly na letošek odhadnuty na miliardu eur.
Americká ministryně zahraničí Condoleezza Riceová minulou středu obvinila z organizování protestního seriálu režimy v Damašku a Teheránu. Krátce předtím nevyloučil ministr obrany Donald Rumsfeld vojenský zásah proti Íránu, pokud nepřestane klást odpor mezinárodní kontrole svého nukleárního programu. Írán a Sýrie podporují a ovládají radikální islámské skupiny v Libanonu a Palestině.
Věčný zákaz
Nejviditelnější na případu obrázků Alláhova věrozvěsta je urážka nepřekročitelného tabu kreslíři ze země „nevěřících psů“. Všechna tři monoteistická náboženství s beduínskými kořeny mají řadu věcí společných. Mimo jiné to, že nejsou „tradičními“, přírodními kulty, nýbrž dílem jednoho ze tří zvěstovatelů, kterým zásady vyjevil jejich bůh. Zakazují portrétní umění a tváře Mojžíše, Ježíše ani Mohameda neznáme.
Uctívání soch je pro ně odporné modlo služebnictví. Všechna tato náboženství ničila staré kulty v duchu hlavního pravidla jednobožství: jenom jeden má pravdu. V koránu se na dvou místech označuje klanění bohům za „zjevný blud“ (súra 6 a 21) a o Alláhovi se mluví jako o jediném „stvořiteli, tvůrci i utvářejícím“ (súra 59).
Křesťané, jejichž mnišské eskadry zpočátku hystericky ničily sochy, pálily písemnosti, kde všude se na ně přišlo, začínali otáčet zhruba v době, kdy se rodil islám. Židé nevyslovují jména svého boha, nemalují ho stejně jako mohamedáni. Šíitský islám kresby praktikuje včetně mučednických imámů; dále však také nejde. Naopak sunnitští talibové v Afghánistánu před pěti lety přes celosvětové protesty odstřelili dvě velké Buddhovy sochy.
Konec milým iluzím
Pákistánští islamisté slíbili zahrnout Kodaň mezi své cíle. Bushova vláda bude i nadále Orientem šířit demokracii (a možná vzdychat po socialistických diktátorech, kteří drželi lid na uzdě, hlavně islamisty). Život jde dál, diplomaté a obchodníci bouři i tentokrát ustojí. Muslimové mají ostatně svých „problémů“ dost. Minulý čtvrtek začal desetidenní šíitský svátek ášúrá a v sunnitském Pákistánu ho „uvítal“ sebevražedný atentátník, který do smrti strhl na třicet lidí.
A Evropané? Čekají další bouře. Třeba na příštím fotbalovém turnaji, nebo až se některá z hvězd v televizi nevhodně svlékne. Zbavují se iluzí o rozpustilé, bezstarostné mnohokulturní hromádce, iluzí o tom, že jsou osvícenější než jejich předkové, protože teď přece „chodí na kebab k Turkovi“. Svět obchodně globální stojí v ostře vymezených hranicích, kde se pánové domu brání před „pátými kolonami“. Jako první z politiků parlamentních stran minulý týden veřejně vyzval ministr pro evropské záležitosti bádenskowürttemberské vlády Willi Stächele (CDU) ty z muslimů, kteří upřednostňují korán před ústavou, aby opustili Německo.
Autor: lgtt
Foto: Jan Schejbal, Robert Sedmík
K TÉMATU:
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.