Čas siesty udeřil

Kdo tráví tropické dny v upocené kanceláři nebo musí pracovat venku na slunci, povzdechne si: Proč nemáme siestu? V Německu o zavedení poobědového odpočinku minulý týden jednali politici, ve Francii po poledni platí zákaz namáhavé práce.

Osmadvacetiletá Esther Bonillaová z jihošpanělské Malagy tráví prázdniny na letní jazykové škole v Praze. "Přes poledne se normálně učíme, máme jen krátkou přestávku na oběd. To mě zaskočilo. Už doma jsem si na internetu zjišťovala, na jakém koupališti budu trávit siestu." Esther přiznává, že po obědě není schopna se soustředit. Na své domovské univerzitě tráví horká odpoledne v kampusu pod stromy. "Tady v Praze navíc neochlazuje vítr od moře vzduch jako u nás," říká Esther.

Italský právník Giovanni Usai z Italsko-české obchodní a průmyslové komory pochází ze Sardinie, ale už deset let žije v Česku. Zavedení siesty se spíše brání. "Češi na to nejsou zvyklí, tady nemůžete honit klienty po nocích jako na jihu Itálie." Stihne tu prý více práce, extrémní horko nepociťuje. "Je to jen pár dní, zatímco v Itálii vedra trvají nejméně tři měsíce." Usai však připouští, že u moře bývají vysoké teploty snesitelnější než v rozpáleném centru Prahy.

Pyžamo do lednice

Se zákoníkem práce by zavedení delší polední pauzy nebylo v rozporu. Podle Libora Malého, ředitele agentury LMC, která zprostředkovává práci, se však firmy k takové změně nechystají. Některé podniky poskytují zaměstnancům v horku různé úlevy, například jim zkracují pracovní dobu nebo umožňují posunout ji do časnějších ranních hodin.

Podle pražské psycholožky Ludmily Mánkové není nutné měnit radikálně životní styl na způsob jižanů. Stačí prý, když člověk v největším horku dělá lehčí práci a namáhavé výkony odloží na večer nebo na ráno. Před siestou Mánková vysloveně varuje: "Typické české osvěžení, tedy pivo, se v kombinaci se sluníčkem může stát zkázou; do práce by se zřejmě už mnozí nevrátili.“ Alkohol v létě působí rychleji a jeho vliv se dá obtížněji předvídat. Lidé hasí žízeň na zahrádkách restaurací. Kolik toho vypili, zjistí, až když se vrátí na rozpálenou ulici. „Počet opilců stoupl až o polovinu,“ říká lékař Ivan Stříbrský ze záchytky pražské Fakultní nemocnice Na Bulovce. Nejčastěji se lidé pokoušejí zahnat pocit horka něčím studeným. Lékaři však paradoxně varují: Lépe než ledová limonáda zchladí šálek vlahého čaje. Tepla nás prý nezbaví ani zmrzlina či studená sprcha. „Naopak, teplá voda otevírá póry, kterými z těla odchází horkost,“ vysvětluje Mánková. Jiná rada zní: hodinu před spaním strčit pyžamo do lednice.

Slunce: zloděj energie

Říká se, že slunce je zdrojem energie a dobré nálady. Proč jsme tedy jeho žárem tak unaveni? Všeho moc škodí. Slunečný den s teplotou kolem pětadvaceti stupňů působí na organismus blahodárně, na třicítky však tělo reaguje zrychlením krevního oběhu a zvýšením tlaku. Pocením člověk ztratí až litr vody za den, krev nebezpečně houstne. „Srdce musí k zachování krevního oběhu vynaložit podstatně více energie, jíž se pak nedostává pro výkon duševních funkcí,“ tvrdí odborníci. „Únava a ospalost jsou přirozenou obranou organismu před přehříváním,“ uvádí psycholožka Mánková.

Není divu, že na silnicích přibylo nehod. Horko snižuje soustředění řidičů, zpomaluje jejich reakce. Když se teplota dostane nad třicítku, v kabinách bez klimatizace bývá ještě o třetinu více, i když se větrá. Zdravému člověku by však horko nemělo způsobovat žádné větší komplikace. Červencová vlna veder podle lékařů spolehlivě suplovala preventivní prohlídku: lidem se správným pitným režimem, kteří se nevystavovali přímému slunci, nepůsobila větší újmy. Naopak těm, kteří mají skryté potíže, může dát tropický den poznat, že něco není v pořádku.

Úmrtnost Čechů stoupá v horkém počasí až o třicet procent, což je asi sto případů navíc každý den oproti dlouhodobému průměru. „Prahové hodnoty, při jejichž překročení je na našem území pozorována zvýšená úmrtnost, jsou maximální denní teplota 25 °C a průměrná denní teplota 18 °C,“ říká Jan Kyselý z Ústavu fyziky atmosféry, autor analýzy úmrtnosti v důsledku stresu z horka. Nárůst úmrtnosti je nejvyšší při horkých vlnách na začátku léta, později se organismus částečně aklimatizuje. Většinu obětí (až 90 procent, u extrémních horkých vln asi 50 procent) tvoří lidé dlouhodobě nemocní, kteří by zemřeli během několika týdnů bez ohledu na počasí.

Jak vypadá siesta

Siesta začíná po obědě a trvá obvykle dvě až čtyři hodiny. Zvyk vznikl v Portugalsku, odkud se rozšířil do jižní Evropy, ale i do Latinské Ameriky, Indie a dalších zemí, kde se opakují extrémní vedra. Každý národ prožívá odpolední nabírání sil po svém. Někde se dlouze obědvá, jinde si lidé hoví na pláži, na Maltě či v Turecku si zaběhnou domů zdřímnout. Původně neorganizovaná siesta dnes mívá pevná pravidla. Přizpůsobuje se jí otvírací doba obchodů či hodiny pro veřejnost na úřadech. Siestou se 3 nechávají inspirovat i některé severnější země. Mnohé firmy v Japonsku mají vedle kanceláří místnost speciálně upravenou ke spánku, jinde zaměstnanci fasují polštáře na pracovní stůl, na kterých si po jídle mohou bez výčitek odpočinout.

K TÉMATU:

Na cestě k rovníku