Jak vymazat nepřítele
04.12.2006 00:01
Po smrti bývalého agenta Alexandra Litviněnka, jenž 23. listopadu zemřel zřejmě následkem požití radioaktivního polonia 210, našli britští vyšetřovatelé radioaktivitu na několika místech v Londýně a ve dvou letadlech British Airways. Jedovatý izotop mají v těle další dva lidé.
Začíná to mírnou bolestí v břiše. Vaše tělesná teplota je ale normální, takže není důvod k obavám. Jenže za několik hodin už zvracíte krev. V tom okamžiku je pomalu zřejmé, že vám někdo podepsal rozsudek smrti. Mezitím uvnitř vašeho těla pracuje silný a relativně pomalý zabiják: izotop polonia 210. Rozpadá se a přitom vyzařuje neviditelné a nebezpečné alfa záření, které v tkáních neproniká dále než do vzdálenosti jednoho milimetru. Míří na buňky, zastaví se v jejich jádře a zničí informaci, tu nejdůležitější, kterou kdy člověk dostal: jak má tělo fungovat. Buňky se přestanou dělit, jejich vlastnosti se zpřehází, vymažou a spějí k zániku. Jako lešení, z něhož se postupně vytáhne několik tyčí. Tiše se zhroutí. Zvenčí je zásah zpočátku skoro nepostřehnutelný, následky jsou katastrofální. To všechno se děje při plném vědomí, tělesná teplota je stále normální, změnit se může maximálně o setinu stupně Celsia. Záření alfa působí destrukci, ale tepelná energie tady nehraje roli.
Postupně se ničí vnitřní orgány a tělo začne ovládat infekce, klesá počet bílých krvinek, přestává fungovat imunitní systém... Rychleji zabít v této fázi už může i pokus o léčbu. Všemocnými antibiotiky se sice dají zničit bakterie, ale tím se poruší rovnováha s plísněmi. Ty působí rychle, tělo vám jednoduše zevnitř zplesniví. To je jeden ze scénářů, mění se podle toho, které buňky zabiják víc poškodil. Mozek pracuje a vy jen můžete pozorovat, jak se vám rozkládá tělo.
Takovýto dlouhý, pomalý a bolestivý zánik čekal bývalého zaměstnance KGB, později Federální bezpečnostní služby (FSB) a přeběhlíka Alexandra Litviněnka, který zemřel 23. listopadu v londýnské nemocnici tři týdny poté, co se u něho projevily první potíže. S jistou dávkou cynismu se dá říci, že lepší látka, než je polonium 210, by se k takovéto brutální smrti našla jen sotva.
Z pětadvaceti jedovatých variant polonia je právě tento izotop nejagresivnější, není cítit a vyskytuje se jako pevná látka, která se dá rozpustit. A je tu ještě jedna „výhoda“: záření alfa je sice nebezpečné uvnitř těla, ale ve vzduchu má dolet několika centimetrů a zastaví jej i list papíru. Neproniká tedy kůží, pokud v ní není zranění. Teoreticky ten, kdo chce polonium 210 použít k vraždě, může smrtelně nebezpečnou látku klidně vzít do ruky a ani si ji nemusí natírat nějakým speciálním ochranným krémem, natož pracovat v rukavicích.
Oproti jiným izotopům se také relativně dobře vyrábí, tedy pokud máte k dispozici výzkumný reaktor a víte, jak ozářit prvek bismut proudem neutronů. A to by mohla být hlavní překážka pro věci neznalé teroristy. Na druhé straně smrtelná dávka může být údajně v jednotkách mikrogramů (miliontinách gramů).
Bomba uvnitř těla
U Litviněnka se první příznaky působení izotopu polonia objevily 1. listopadu, zemřel tři týdny poté. To podle odborníků na nukleární medicínu odpovídá celkovému ozáření s aktivitou zhruba 10 grayů. Pro srovnání: pro cílené ničení nádorů lékaři používají 40 až 80 grayů. Pokud stejná dávka ozáří najednou celé tělo, člověk ztratí do několika minut vědomí a nastává nervová smrt, fyzická pak do 24 hodin. Litviněnkův otec řekl, že jeho syna zabila malá nukleární bomba. V podstatě se nemýlil.
Britské úřady zatím Litviněnkovu smrt vyšetřují jako „záhadné úmrtí“. Na případě ale pracují elitní policisté, několikrát se sešla skupina vládních expertů COBRA, která zasedá jen v mimořádných případech, jako byl útok čtyř sebevražedných atentátníků na londýnskou dopravu 7. července 2005.
Pitva Litviněnkova těla byla provedena až týden po jeho smrti, minulý pátek, za přísných bezpečnostních opatření. Výsledky mají být oznámeny tento týden. Podle britských médií experti z Atomic Weapons Establishment (AWE), firmy, která dodává jaderné hlavice pro britský atomový arzenál, údajně identifikovali zdroj polonia 210 jako „jaderné zařízení v Rusku“.
Bezprecedentní je nejen způsob, jakým bývalý agent KGB zemřel, ale také rozměry, do jakých se kauza rozrůstá. Míst v Londýně, kde odborníci našli zbytky radioaktivity, přibývá. Nejprve se stopy záření objevily v Litviněnkově domě a v hotelu, kde se 1. listopadu setkal s obchodním partnerem a bývalým agentem FSB Andrejem Lugovým a dalšími dvěma muži. Další radioaktivitu naměřili vyšetřovatelé v suši baru Itsu, v němž měl exšpion tentýž den schůzku s italským expertem na ruské tajné služby Mariem Scaramellou. Ten zůstal celý minulý týden pod přísným dohledem bezpečnostních složek. V pátek lékaři oznámili, že také v jeho těle bylo zjištěno polonium 210. Kontaminována byla i Litviněnkova manželka Marina. V nejbližší době by prý ale neměla onemocnět, protože radiace je slabá, dlouhodobě je riziko nízké. Stopy radioaktivity vyšetřovatelé objevili mimo jiné i v kancelářích ruského miliardáře Borise Berezovského a v bezpečnostní agentuře Erinys zabývající se krizovým managementem.
Největší rozruch ale způsobilo zjištění zvýšené radioaktivity ve dvou letadlech British Airways, které létají mezi Londýnam a Moskvou. Přestože je málo pravděpodobné, že radiace ohrozila zdraví cestujících, letecká společnost by údajně měla vystopovat zhruba 33 000 cestujících a 3000 zaměstnanců aerolinií, kteří poslední měsíc cestovali jedním z více než 220 letů.
Pozdvižení je zarážející hlavně proto, že pro bezpečný převoz polonia 210 by měla stačit i skleněná nádoba, pro nejnutnější případ posílená olověným pláštěm. Příliš pravděpodobné také není, že by si někdo ve výšce deseti kilometrů nad zemí nebezpečnou látkou pohazoval, chtěl-li by ji přepravit z Moskvy do Londýna. Krizová linka, kterou nechala zřídit britská vláda, byla uprostřed minulého týdne zaplavena telefonáty. Její zaměstnanci museli v pátek vyzvat volající, aby se na ně obraceli jen v případě, pokud se necítí dobře.
Kauza Litviněnko už několik týdnů ovládá britská i světová média, ale také diskuse ruských přistěhovalců v Británii, kterých jen v Londýně žije na 14 tisíc. Ne všichni jsou na Litviněnkově straně. „Špion KGB - kdo ví, kolik lidí sám otrávil během své kariéry?“ napsal jeden z účastníků diskuse na webové stránce ruských expatriotů www.bratok.co.uk. Pro Litviněnkovy přátele je ale „záhadné úmrtí“ synonymem „politické vraždy“.
Komu to prospěje?
Bývalý agent, který letos 1. října získal britské občanství, ještě stačil obvinit ze své smrti ruského prezidenta Vladimíra Putina, kdysi svého nadřízeného v FSB. Kreml nepochybně těžce nesl například to, že Litviněnko vinil ruské tajné agenty ze zosnování výbuchů obytných domů na několika místech v Rusku v roce 1999. K zabíjení civilistů se podle něho Kreml uchýlil proto, aby mohl o pár měsíců později rozpoutat druhou válku v Čečensku.
Putin podezření směřující na Kreml označil za „politickou provokaci“, ještě předtím se ale vyjádřil, že nevidí žádný „definitivní důkaz“ pro „násilnou smrt“. Podle jedné z mnoha teorií by se Putin mohl snažit před prezidentskými volbami v roce 2008 zbavit svých kritiků. Odpůrci této hypotézy ale tvrdí, že Litviněnko už prozradil všechno, co věděl, protože do Británie přišel s manželkou a synem už v roce 2000. Za Litviněnkovou smrtí by mohli být i agenti FSB, mezi nimiž si nadělal hodně nepřátel, když jako důstojník FSB vyšetřoval korupci uvnitř organizace. Mohly by ale tajné služby jednat bez Putinova vědomí, když podléhají jeho přímé kontrole?
Další podezření ukazuje k ruskému magnátovi Berezovskému. V jeho kanceláři se také našly stopy radioaktivity. V roce 1998 Litviněnko obklopený zakuklenci, údajně spolupracovníky z tajných služeb, na tiskové konferenci prohlásil, že mu jeho nadřízení z FSB dali příkaz k zavraždění Berezovského. V Londýně se pak stal magnátovým chráněncem, od něhož dostával finanční podporu. V poslední době ale jejich vztah prý dost ochladl.
Berezovskij původně Putinův přítel, dnes jsou z nich úhlavní nepřátelé. Magnát by mohl chtít vraždou Litviněnka ruského prezidenta zdiskreditovat. Je ale otázka, zda by riskoval, že ho britská vláda nechá vyhostit z Londýna přímo Putinovi pod nos. Podle ruského disidenta a Litviněnkova přítele Alexandra Goldfarba to „smrdí klasickou dezinformační kampaní KGB k zahlazení stop“.
Další stopa ukazuje do Čečenska. Litviněnko stál ještě ve službách FSB proti čečenským separatistům, v londýnské emigraci se ale přátelil s mnoha čečenskými exulanty. V nedávné době zemřelo několik kritiků čečenského premiéra Ramzana Kadyrova, spojence Moskvy, který má Kremlu pomoci získat kontrolu nad čečenskými vzbouřenci. Jeho otce, proruského prezidenta Ahmada, zabili militanti nastraženou výbušninou v roce 2004 a Ramzan teď bez ozbrojeného konvoje neudělá ani krok. Jedním z jeho odpůrců byla i novinářka Anna Politkovská, kterou neznámý útočník zastřelil 7. října u jejího moskevského bytu. Mimochodem, Politkovskou se v září 2004 také někdo pokusil otrávit. Mohly by ale důsledky bojů o moc v Čečensku dosáhnout až do Londýna?
Stopy, kam se podíváš
Jedna z nejpravděpodobnějších a zároveň nejhůře prokazatelných stop vede k bývalým kádrům KGB, které se po rozpadu Sovětského svazu úspěšně zaměstnaly v ruských mafiích. Profesionální zabijáci s tajnými zdroji a často také elitním vzděláním i přístupem k citlivým informacím měli na trhu „špinavé“ práce velkou cenu. O jejich přispění k Litviněnkovu konci nepochybuje jeden z nich, Oleg Gordijevskij. Určitě ví, o čem mluví. Než přeběhl na britskou stranu, šéfoval pobočce KGB v Londýně. Je to vůbec nejvýše postavený člen ruských tajných služeb, který se kdy přidal na stranu nepřítele. Nakolik se mu dá věřit, je už jiná otázka. Litviněnko se také údajně zajímal o aktivity ropné společnosti Jukos, takže i tímto směrem se může ubírat vyšetřování.
Den po smrti bývalého ruského špiona se začala znovu šířit panika. Bývalý ruský premiér a kritik prezidenta Putina Jegor Gajdar zkolaboval během přednášky v Dublinu a ještě několik hodin poté nemohl údajně hýbat nohama. Známý zastánce razantních ekonomických reforem přijel do Irska představit svou knihu Smrt impéria - varování pro současné Rusko. Gajdarův stav se ale během několika dnů zlepšil a podle irských úřadů nebylo na jeho onemocnění nic neobvyklého. Známý ekonom sice Putina kritizuje, ale zdaleka ne tak břitce, jako to dělal bývalý prezidentův podřízený z FSB Litviněnko.
O souvislosti mezi Gajdarovým onemocněním, Litviněnkovou smrtí a vraždou novinářky Politkovské je naopak přesvědčen šéf ruské elektroenergetiky a Gajdarův přítel Anatolij Čubajs. Podle některých spekulací by mohl být vzájemným pojítkem Andrej Lugovoj, s nímž se Litviněnko setkal před smrtí: bývalý agent KGB i FSB byl údajně Gajdarovým bodyguardem.
Ať už v pozadí Litviněnkovy smrti stojí kdokoli, drastický konec bývalého špiona varoval všechny kritiky Kremlu velmi důrazně.
***
Pátrání po radioaktivitě
Na dvanácti místech ze čtyřiadvaceti, který prohledali bričtí detektivové vyšetřující Litviněnkovu smrt, našla policie do pátku stopy radioaktivity. Prověřováno bylo i pět letadel, pozitivní nálezy byly ve dvou. Patří britské společnosti British Airways. Rusové prý radioaktivitu v dalším letadle z téže linky, které prozkoumali v moskvě, nenašli. Kromě jiných létalo mezi Londýnem a Moskvou.
STOPY RADIOAKTIVITY
1. LISTOPADU
Muswell Hill
Litviněnko se pohyboval doma (stopy radioaktivity odhaleny v pátek 23. listopadu).
Hotel Millennium
Setkal se se dvěma Rusy.
Restaurace Itsu Sushi
Setkání se s italským expertem na tajné služby, v jehož organismu bylo nalezeno polonium minulý pátek. Litviněnko akutně onemocněěl hodinu po setkání.
27. LISTOPADU
Down Street
Stopy radioaktivity nalezeny v kanceláři milionářského emigranta Borise Berezovského.
Grosvenor Street
Sídlo bezpečnostní firmy Erinys, známého smluvního partnera (žoldnéřské armády) například v Iráku.
29. listopadu
Stopy radioaktivity nalezeny ve dvou britských letadlech.
***
Jedy jako zbraň
Už za dob římské říše proslula travičskými schopnostmi Agrippina (16 n. l.-59 n. l.), manželka císaře Claudia. Jed z hub používala k likvidaci politických protivníků včetně svého manžela. Egyptská královna Kleopatra prý zvažovala sebevraždu pomocí strychninu. Jed nakonec zavrhla, protože způsobuje posmrtné stažení obličeje, a nechala se uštknout hadem. Bolehlavem byl popraven řecký filozof Sokrates (479-399 př. n. l.), který dal trestu smrti přednost před vyhnanstvím. Lucrezia Borgia (1480-1519) prý nepřátele trávila směsí mědi, arzeniku a fosforu. Arzenikem byl podle populárních spekulací otráven Napoleon Bonaparte ve vyhnanství na ostrově Svatá Helena (1821). Později se do obliby dostal kyanid, kterým měl být otráven ruský „šílený mnich“ Rasputin (1869-1916). Nakonec ho museli zastřelit, protože jed na něho neúčinkoval. Ve 20. století se škála jedů používaných pro politické vraždy rozšířila. Vynikal ricin, tím byl například zavražděn bulharský disident Georgi Markov v Londýně v roce 1978. Agent KGB mu vbodl do nohy ampulku s 425 miligramy ricinu hrotem deštníku. Sekta Óm šinrikjó použila při útoku na tokijské metro v roce 1995 sarin. K chemickým preparátům posléze přibyly biochemické, například antrax.
FOTO: Design Vyhnánek, Petra Mášová
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.