Povolit uzdu on-line obchodování s hudbou a filmy se showbyznys zuby nehty brání. Marně. Ilegálních kopií koluje po internetu nepřeberné množství, stačí se připojit a stahovat. Pirátské nahrávky se na síti objevují běžně už před premiérou. Čerstvě to dokázal případ devatenáctiletého piráta z jihočeské Kaplice. Filmový průmysl zuří.
Student oboru kuchař–číšník Josef Šubr naservíroval v polovině prázdnin počítačovému národu opravdovou lahůdku: pirátský záznam snímku Simpsonovi ve filmu. Byl to svým způsobem parádní kousek: premiéra se v řadě dalších zemí – včetně USA – odehrála až následující den. Během chvilky se tak stal devatenáctiletý mladík z Kaplice na Českokrumlovsku nejznámějším občanem tohoto sedmitisícového městečka a internetovou hvězdou.
Riskantní klukovina
Je předposlední srpnové úterý, centrum Kaplice je v poledne téměř liduprázdné. Adresu mladého „piráta“ však ochotně prozradí první kolemjdoucí: „Šubrovi? Tamten šedý domek.“ Zvonek bez jmenovky, psí štěkot, ve dveřích se objeví pohublý mladík s brýlemi. „Byla to hloupost, klukovina, které teď lituji,“ říká stíhaný mladý muž mezi dveřmi. 
Porušit tímto způsobem zákon se Šubr odhodlal poprvé. Chtěl kamarádům ukázat, jak snadno se dá v kině pořídit filmový záznam. Nahrávku vyvěsil pod přezdívkou *Josef* na serveru RapidShare.com (jedna z populárních privátních výměnných sítí, na kterých lidé ukládají a sdílejí.
Na internetu mu to vysloužilo prestiž, zisk z toho však nemá žádný. Specialisté na autorské právo v čele s Českou protipirátskou unií (ČPU) jsou pobouřeni. Na základě unií podaného trestního oznámení policie Šubra do tří dnů vystopovala a následně ho obvinila (stíhán je na svobodě). Hrozí mu až pětileté vězení, pokuta do výše pěti milionů korun či zabavení věcí.
Jak počítat škody
Postih za nelegální sdílení filmu byl mladíkovi dobře znám: „Říkal jsem si ale, proč by zrovna mě někdo odhalil?" Do multikina CineStar v Českých Budějovicích vyrazil ve čtvrtek šestadvacátého července odpoledne. Sám, s digitální kamerou, ukrytou v batůžku. Bez povšimnutí uvaděčů ji pronesl do sálu, položil na opěrku vedlejšího sedadla. Když se v sálo zhaslo, začal natáčet a svůj záměr bez problémů dokončil. Záznam doma upravil ve střihačském programu a umístil na internet. Přesnou adresu zveřejnil v diskusním fóru.
Kvalita takto natočeného obrazu se nedá srovnávat s originálem, v tomto případě jej dokonce v dolním rohu ruší silueta hlavy jiného diváka. Zvuk je velmi slušný a jen během prvních čtyřiadvaceti hodin po „vyvěšení" si film přivlastnily tisícovky lidí.
Masivnímu stahování ze zahraničí zabránil český dabing, ale ten naopak zvýšil atraktivitu nahrávky právě mezi tuzemskými zájemci. Film navíc nenabízí žádné výpravné speciální efekty a triky, takže ani při sledování „zašumlované" kopie se divák nemusí cítit zvlášť ochuzen. Naopak ho může hřát pocit, že ušetří peníze za vstupenku do předraženého multiplexu.
Podle odhadu protipirátské unie si nelegální kopii dosud stáhlo přes sto tisíc lidí, kteří by dohromady na vstupném utratili přes deset milionů korun. Polovina vybrané částky patří na konto distributorské společnosti Bontonfilm. „Kouknul jsem na ten kinorip a následně jsme šli na film celá rodinka. V mém případě není distributor ve ztrátě, ale naopak pět set v plusu," přiznal však v jedné z diskusí člověk vystupující pod přezdívkou „arid". Vyčíslení škod bývá v případech porušení autorských práv sporné. Místo ušlého zisku může autor po viníkovi požadovat náhradu, která odpovídá ceně licence na užití díla. U filmů jsou tyto náklady vysoké, pohybují se v řádech statisíců korun.
Sám dodal důkazy
Na podporu kaplického piráta vznikla internetová petice, kterou její organizátor Alexandr Dimitrov uvedl výzvou „Od Aše přes Prahu až po Žilinu se lidé bouří a spojují". Do dnešního dne text podepsalo 1767 lidí. „Lichotí mi, že se za mě aspoň někdo postavil," říká Šubr, který tráví většinu volného času doma před monitorem počítače. Občas vytvoří kamarádům webové stránky, zajímá se prý o grafiku. Teď s obavami čeká, až vyšetřovatelé případ uzavřou a předají jej státnímu zastupitelství.
To, že by za chvilkové frajerství mohl skončit ve vězení, si Šubr příliš nepřipouští. Zatím ani nenajal právníka. Naději čerpá z obdobných případů, jež skončily vždy maximálně podmíněným trestem (viz Jak se trestá pirátství). K činu se přiznal a od začátku s policií vzorně spolupracuje. Přesně popsal, jak pořídil záznam, dobrovolně odevzdal kameru, notebook, kazety s filmem i lístek z multikina a jízdenky na autobus. Ty dokonce vyhrabal doma z odpadkového koše. Domovní prohlídka se tudíž ani nekonala.
Pro vnitřní potřebu
Případ Josefa Š. není zdaleka jediným srovnatelným tuzemským prohřeškem poslední doby. Jen v průběhu letošních prázdnin si tuzemští kriminalisté připsali několik zásahů do černého. Nejprve z porušování autorských práv obvinili čtrnáct převážně vysokoškolských studentů z Ostravy, v srpnu zase na strahovských kolejích v Praze po dlouze připravovaném zátahu (ve spolupráci se zástupci filmových, hudebních a softwarových asociací) zabavili dva počítače. Přístroje byly součástí sítě s názvem Silicon Hill, jež patří do Studentské unie ČVUT. „Mašiny", jak se počítačům pro jejich mimořádnou výkonnost na kolejích přezdívalo, byly napěchované pirátskými filmy, programy a počítačovými hrami.
Zájmu on-line loupežníků neunikly ani Vratné lahve, nejnovější dílo režiséra Jana Svěráka. Nelegální kopie filmu s označením Pouze pro vnitřní potřebu MK ČR koluje od poloviny července po internetu (je to čtvrtý český snímek, který v poslední době unikl na veřejnost přímo z propagačních DVD; předtím to byly filmy Prachy dělaj´ člověka, Roming a Bestiář). Kdo za zveřejněním stojí, zůstává zatím nejasné. Vinu odmítají všechny zúčastněné strany, vnitřní audit na ministerstvu kultury oficiálně vyloučil provinění zdejšího personálu. Konečné slovo bude mít policie. Na její verdikt si tvůrci filmu budou muset nějakou dobu počkat. „Je nás jen sedm," říká šéf oddělení internetové kriminalistiky Karel Kuchařík. Za prvních sedm měsíců letošního roku odhalil jeho tým 183 případů porušení autorského práva, 128 osobám bylo nakonec sděleno obvinění.
Jako housky na krámě
Stahovat hudbu a filmy z internetu je pro dnešní mladou generaci samozřejmostí. Obchod s nelegálními kopiemi kvete zejména na školách. Na původu dat zde příliš nezáleží. Na to, že i filmy mají svoji hodnotu jako kterékoli jiné zboží, se snaží ČPU upozornit kampaní Filmy nejsou zadarmo: krátké upoutávky vkládané před začátek filmů v kině se snaží vyvrátit rozšířený názor, že vše, co koluje na internetu, lze bezplatně a beztrestně stahovat. Přesvědčují diváky, že sdílení nelegálních kopií audiovizuálních děl je stejný zločin jako krádeže housek v supermarketu. S osvětovou kampaní se po nedávné aféře na akademické půdě připojilo i vedení ČVUT, které pro studenty připravilo přednášky o autorských právech.
„Česko je vnímáno jako bezpečný přístav pro nelegální on-line distribuci," tvrdí šéfka ČPU Markéta Prchalová. Něco na tom je. Na jedné straně jsou tu dostupné velmi pokročilé technologie, vymáhání práv duševního vlastnictví však u nás není tak účinné jako ve „starých" zemích Evropské unie. „Zdejší piráti spoléhají na to, že se ztratí v moři jim podobných," říká Prchalová. Zatímco v sousedním Německu se počet odhalených hříšníků pravidelně pohybuje okolo tisícovky případů, u nás bylo v souvislosti s internetovým pirátstvím dosud pravomocně odsouzeno 73 lidí; další tři desítky uživatelů nelegálních kopií raději způsobenou škodu vyrovnaly mimosoudně.
Protipirátským silám - v podobě zástupců ochranných autorských svazů - se dnes v Česku daří odhalit jen zlomek ilegálních činů. Příčinu je třeba hledat v počátcích on-line prodeje hudby. Místo toho, aby umělci využili nástup nových technologií ve svůj prospěch a začali sami spravovat obchod s vlastní tvorbou, pokračovali po boku vydavatelských firem v předem ztracené bitvě. Choutky najít si libovolnou nahrávku na internetu téměř zadarmo jsou však silnější. Ke snížení četnosti nelegálního stahování nevedl ani částečný pokles cen u některých CD a DVD titulů, ani zavedení internetového systému legálního stahování hudby. Portály i-legalne.cz a allmusic.cz fungují v Česku od konce loňského roku, kolik písniček si z jejich nabídky Češi už stáhli, provozovatelé serverů teprve plánují zveřejnit. Spekuluje se o tom, že výsledek je žalostný: zhruba několik set písní denně.
Čas represí
Přesná čísla nejsou k dispozici ani u internetového pirátství, případů však přibývá. Výsledky zahraničních výzkumů řadí hudbu a filmy nelegálně získávané z internetu společně s padělaným značkovým oblečením mezi nejčastěji zcizované komodity. Z výměnných peer-to-peer sítí (fungují na principu, že kdo chce data stahovat, musí nějaká nabídnout) se ročně stáhne přes dvacet miliard nelegálních písniček; statisticky je tak každé třetí album v domácnosti kradené.
„Softwarové ochranné prvky u hudebních či filmových nosičů mají běžně životnost zhruba týden, v horším případě jsou prolomeny během několika hodin," říká Pavel Bodiš z České národní skupiny IFPI, která dohlíží na dodržování práv výrobců zvukových materiálů (viz Internet není anonymní).
Veškeré investice do zmíněné ochrany se tak míjejí účinkem. Z dlouhodobého hlediska je přitom zřejmé, že větší část obchodování s hudbou a filmy se bude v dohledné době odehrávat prostřednictvím internetu. „Dříve jsme se snažili ty případy řešit domluvou nebo odstraněním protiprávního obsahu. Dnes už víme, že bez rozsáhlé represe nemáme šanci na úspěch," vyhlašují tuzemští lovci pirátů novou strategii.
Foto: PROFIMEDIA, Jan Schejbal, bontonfilm.cz, archiv TÝDEN
