Stále nám teče do bot
03.04.2006 00:00
Minulý týden v Česku udeřila další povodeň. Postiženy byly často stejné oblasti a stejní lidé jako při ničivých záplavách let 1997 a 2002. Jak je to možné? I když se někteří obyvatelé ze záplavových zón odstěhovali, jiní zůstávají, ačkoli jejich obydlí se stále hůře pojišťují. Stát však hodlá zasáhnout, například některé domy mají mít obytná patra výše.
V budoucnu možná budou v blízkosti řek stát domy na násypech půdy a budou mít zvýšenou podlahu, v mnoha zátopových oblastech se vyvýšené domky objevují už dnes. Důvod? Česko totiž podle vědců čeká období bohaté na záplavy; zvýšení staveb nad úroveň stoleté vody je jedním z řešení, jak se jim alespoň částečně ubránit.
Doba vodová
Pomineme-li úvahy o globálním oteplování a souvisejících klimatických poruchách, existuje pravidlo střídajících se období sucha a vlhka; na českém území je tento jev přítomen od nepaměti. „Období se střídají vždy po několika desetiletích. Dlouhou sušší etapu ukončila velká voda v roce 1997. Teď se naopak nacházíme v období, kdy bude vláhy přespříliš,“ říká organizační ředitel státního podniku Povodí Labe Václav Jirásek. Podobně vysvětlují důvody častých povodní v minulých letech i někteří odborníci z Českého hydrometeorologického ústavu či geolog Václav Cílek z Akademie věd ČR.
Pro období sucha je přitom charakteristické, že lidé se začnou přibližovat k vodním tokům a stavět si bydlení co nejblíže u nich. „Některé stavby jsou dnes příliš blízko vody a dotýkají se i takzvané aktivní záplavové oblasti, kde by se kromě mostů a další infrastruktury nemělo vůbec nic stavět,“ říká ředitel Jirásek. Hydrologové tvrdí, že zásahů do přirozeného rázu řek je na některých místech příliš, a mohou se dokonce na vzniku povodní podílet. „Více než sto let byl v naší krajině soustavně omezován prostor věnovaný vodním tokům. Toto omezování zřetelně překročilo únosnou míru. Dnes je třeba alespoň zčásti vracet vodním tokům prostor, který jim přirozeně patří,“ stojí ve vládní zprávě o povodních, vydané v roce 2004. Výstavbu v povodňových oblastech by měl zpřísnit také nový stavební zákon. „Rozhodně to vítáme. Nynější povodně znovu ukazují, že zpřísnění podmínek pro výstavbu blízko vody je potřebné,“ říká Jirásek.
Dále od břehů
O tom, jak blízko u řeky či potoka bude stát dům, dosud rozhodovaly samy obce. Kdo si chtěl postavit bydlení v záplavové zóně, potřeboval vyjádření příslušného povodí, které stanoví hladinu stoleté vody. „Při stavbě nových domů platí zásada, že obytné podlaží musí být výš než hladina stoleté vody v daném území,“ říká Jirásek. Toto pravidlo nicméně zatím nemělo oporu v žádném předpisu. „Jde jen o jakýsi úzus, přičemž záleží na každé obci, jak o stavbě domu rozhodne.“
Ve městech se většinou snaží stavby v nebezpečných povodňových zónách regulovat. „Dříve se na opatření se stoletou vodou příliš nedohlíželo, ale od povodní si to města přísně hlídají,“ tvrdí ředitel realitní kanceláře Central Europe Holding Jiří Pácal. O stavbě rozhoduje městský architekt s územním plánem v ruce ve spolupráci se stavebním úřadem a odborem životního prostředí: na jejich rozhodnutí záleží, zda stavbu v záplavové oblasti povolí a za jakých podmínek. Menší obce, které architekta nemají, pak většinou stavějí bez omezení. To je také důvod, proč na mnoha místech, kde voda smetla desítky domů, stojí v současné době nová obydlí, přestože je nechrání žádná protipovodňová opatření.
Jako příklad se nabízejí Zálezlice, vesnice na Mělnicku s necelými čtyřmi stovkami obyvatel, kterou v roce 2002 velká voda málem vymazala z mapy. Sto domů smetla Vltava nebo musely být následkem povodní zdemolovány, jen dvacet obydlí vydrželo. Přestože vesnice dodnes nemá žádné protipovodňové opatření, stojí poblíž dvou nebezpečných řek desítky nových domů: „Obec postavila třicet nových bytů, další si lidé vybudovali individuálně. Po povodni se odstěhovaly jen dvě rodiny, takže počet obyvatel je skoro stejný jako před povodní,“ říká starosta Zálezlic Josef Šulc. Voda u obce přitom začala minulý týden opět nebezpečně stoupat. Podle starosty se sice místní od doby nedávných povodní bojí, přesto by svůj domov neopustili. „Lidé, kteří mají na nějakém místě kořeny, a žije tam už jejich několikátá generace, mají k místu silnou vazbu, jež bývá často silnější než trauma z prožité povodně,“ vysvětluje psycholožka Ludmila Mánková.
Obyvatele znovupostavených domů neodradí dokonce ani přístup pojišťoven, které po povodňových událostech přitvrdily. Každá má pro případ živelních katastrof jiný režim, ale jedno je společné: obydlí, která se často stávají obětí povodní, žádná z nich nepojistí. Česká pojišťovna například uzavře pojistku pro případ povodní jen u nemovitosti, která se nepotkala s vodou minimálně v posledních deseti letech. „Tento princip je běžný, například v Porýní, kde mají se záplavami velké zkušenosti, jej praktikují už dlouhá léta,“ říká mluvčí České pojišťovny Václav Bálek.
Větší zájem o pojistky
Řádění vodního živlu způsobilo, že lidé i podniky mají větší zájem o pojištění proti rizikům povodní a záplav. „Od roku 2002 zaznamenáváme u pojištění majetku každoročně nárůst asi o pětinu. Více pojistných smluv začaly podepisovat i obce a města,“ říká tiskový mluvčí pojišťovny Allianz Michal Káňa. Lidé se prý také začali více zajímat o znění smluv a jejich obsah. „Klienti se nestarají už jen o to, zda jsou pojištěni, ale také o to, jak jsou pojištěni,“ uvádí Bálek. Pojišťovny, které v roce 2002 vyplatily za povodňové škody dohromady asi pětatřicet miliard korun, přitom zvýšily po velké vodě ceny majetkového pojištění v průměru asi o dvacet procent.
Praha, ta se má
Stoupající voda minulý týden v některých oblastech prověřila, jak jsou dříve postižená města připravena na další záplavy. Nejlépe je zabezpečena téměř celá Praha včetně metra: pokud by řeka začala výrazně stoupat, na povodeň by bylo město kompletně připraveno během jedenácti hodin. Systém protipovodňové ochrany, který stál 2,5 miliardy korun, by měl odolat až jedenácti metrům vody - takové úrovně dosáhla hladina v nejkritičtějších srpnových dnech roku 2002. Jedinými nechráněnými oblastmi jsou okrajové městské části jako Zbraslav, Lahovice či Chuchle. Podle pražského primátora Pavla Béma jsou totiž jakousi záplavovou kotlinou, a město je proto chránit nebude. Od obyvatel, kteří nechtěli v nechráněných oblastech zůstat, magistrát odkoupil pozemky a domy. Ostatní místa v republice však takovými zařízeními jako metropole nedisponují. „Město (České Budějovice, pozn. red.) má připravené přenosné zábrany, jako jsou pytle s pískem a podobně. Mobilní stěny, jaké má Praha, nepotřebujeme, město je i tak chráněno proti stoleté vodě,“ tvrdí vedoucí oddělení krizového řízení tamního magistrátu Josef Bárta.
Na střední Moravě čekají na zbudování některého ze slibovaných opatření proti povodni už téměř devět let. „Po povodních v roce 1997 byla vypracována studie. Hlavními body byla výstavba obtokového kanálu kolem jezu a vybudování nového mostu přes řeku Moravu,“ říká vedodoucí Odboru koncepce a rozvoje olomouckého magistrátu Radek Dosoudil. Stavební práce, jež budou stát asi 400 milionů korun, začaly teprve před několika dny. Na žádost nespokojených obyvatel hanácké metropole se má alespoň začít s provizorním navýšením hráze v blízkosti městské části Černovír, která by měla oblast ochránit před desetiletou vodou. Stavba bude dokončena v příštím roce.
Rozsáhlejšímu budování protipovodňových opatření brání zejména nedostatek peněz. Mnohá opatření se chystají do budoucna. Jen v oblasti spadající pod správu Povodí Labe je připraveno na roky 2007 až 2010 sedmnáct projektů, které by měly stát kolem miliardy korun. Zatím však není jasné, do jaké míry se na tyto plány najdou v rozpočtu finance, v současné době je projednává ministerstvo zemědělství. Jak tedy budeme připraveni, až přijde další opravdu velká voda? Záleží na tom, kdy se tak stane. Pokud se zavádění protipovodňových opatření zásadně neurychlí, musejí Češi doufat, že k tomu dojde v relativně vzdálenější budoucnosti.
Bilance: mrtví a stamilionové škody
• Do pátečního večera, kdy byla uzávěrka TÝDNE, připravila povodeň o život čtyři lidi: muže, jenž ve Veselí nad Lužnicí dostal infarkt při zachraňování nábytku, dva lidi, kteří u Terezína sjeli v autě do vody, a šestiletého chlapce, který utonul u Jaroměřic nad Rokytnou.
• Hejtman Olomouckého kraje vyzval v pátek večer obyvatele hanácké metropole a dalších míst v okolí řeky Moravy, ať zahájí přípravu na evakuaci. Obavy se zvýšily kvůli tajícímu sněhu v Jeseníkách a očekávaným dešťům. Podobná situace panovala i v podhůří Krkonoš, Jizerských a Orlických hor. Pršet má až do poloviny tohoto týdne.
• Ministr financí Bohuslav Sobotka ve Znojmě prohlásil, že povodeň zřejmě nenapáchá tak velké škody, aby stát musel hledat zvláštní zdroje. Pro postižené oblasti vláda vyčlenila 380 milionů korun. Chce je využít k vybudování buněk pro lidi bez přístřeší a obnově infrastruktury. Obětem chce poskytnout bezúročné půjčky do třiceti tisíc korun.
• Vedení Spolany Neratovice zastavilo výrobu, nechtělo opakovat selhání z povodní roku 2002.
• Tisíce lidí musely opustit své domovy také v jižním Německu. V pohotovosti jsou obyvatelé žijící v okolí rakouských a polských řek. Největší rozsah však měly povodně v Česku.
Autor: -men-
Povodeň na několik způsobů
Hlavní typy přírodních povodní, které se u nás vyskytují:
Zimní povodně způsobené ledem při normálním průtoku. Vyskytují se v úsecích potoků a řek náchylných ke vzniku ledových bariér - ty ucpou tok a řeka se vylije.
Zimní a jarní povodně způsobené táním sněhu, které bývají většinou spojené s dešťovými srážkami. Tyto povodně se nejčastěji vyskytují na podhorských tocích, letos však zůstalo hodně sněhu i v nižších oblastech, proto byl rozsah povodní daleko větší.
Letní povodně způsobené dlouhotrvajícími regionálními dešti. Vyskytují se obvykle na všech tocích v zasaženém území, velké škody dokážou napáchat hlavně na středních a velkých tocích. Do této kategorie patří pohromy z let 1997 a 2002.
Letní povodně způsobené krátkodobými vydatnými srážkami (přes 100 mm za několik hodin) zasahujícími poměrně malá území. Vznikají nejčastěji na malých tocích, ale mohou mít katastrofální následky.
Pozn.: Povodně v zásadě vznikají na území Česka. Povodně přicházející ze sousedních zemí by u nás mohly napáchat škody jen na Dyji nebo Ohři.
Zdroj: Český hydrometeorologický ústav
Politici rychlí jako voda
Jarní povodeň roku 2006 se trefila do období krátce před sněmovními volbami. Téměř každý krok politiků vzbudil přinejmenším u části pozorovatelů podezření, že jde o předvolební akci. Premiér Jiří Paroubek a ministr Libor Ambrozek zkrátili zahraniční cesty, aby mohli přijet na kritická místa, ministr vnitra František Bublan obhlížel záplavy z vrtulníku. Takové akce se však pořádají všude na světě bez ohledu na volby: kdo naopak dělá málo, vystavuje se velkému riziku (malý zájem o povodně se uvádí mezi důvody, proč volební lídr CDU/CSU Edmund Stoiber prohrál volby do Spolkového sněmu v roce 2002). Podezřelejší byly jiné věci než návštěvy postižených oblastí. Ministr zemědělství Jan Mládek odvolal minulý pátek šéfa Povodí Moravy Miroslava Konečného za to, že „nezvládl komunikaci s úřady“; voda v té době ještě ani neopadla. Vedení lidovců dalo svým ministrům úkol, aby pro občany postižené povodněmi sehnali pomoc odpovídající kompenzacím z roku 2002. Doporučení bylo vydáno v době, kdy nebyl k dispozici ani odhad škod. Navíc se tak stalo jen několik hodin poté, co kabinet vyčlenil 380 milionů korun pro bezprostřední pomoc.
Autor: -men-
Povodňové počty
Rozsah povodně se nejčastěji hodnotí podle velikosti jejího průtoku (v m3/s) nebo se hovoří o takzvaném x-letém maximálním průtoku nebo x-leté vodě (desetiletá, stoletá...). Toto „stáří“ se určuje podle údajů vydávaných Českým hydrometeorologickým ústavem na základě statistického zpracování dlouhodobých měření. Jde o průměrnou četnost, nemusí to tedy nutně znamenat, že se například stoletá voda prožene určitým místem řeky jen jednou za sto let; ve skutečnosti může stejně velká povodeň přijít třeba hned v následujícím roce.
Foto: Jan Schejbal, Lucie Pařízková
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.