Zákopová válka ve sněmovně
10.07.2006 00:00
Po tajné schůzce s premiérem Jiřím Paroubkem ovládlo minulý týden šéfa zelených Martina Bursíka mírné zděšení: vše směřuje k nové opoziční smlouvě mezi ODS a ČSSD. Druhý krach Mirka Topolánka s volbou předsedy sněmovny už skutečně mnoho jiných variant nenabízí. Dohoda dvou velkých stran se začíná jevit jako nevyhnutelná, navíc do hry vstupuje Václav Klaus.
Minulý pátek bylo ve sněmovně horko. Ani ne tak vinou politiků jako chybějící klimatizace. Jiřímu Paroubkovi stékaly čůrky potu po zátylku a Zdeněk Škromach neudělal krok bez kapesníku, jímž si otíral čelo. Občanští demokraté by jistě byli raději, kdyby se sociální demokraté potili zásluhou jejich dokonalých politických manévrů. Příčinou ale bylo opravdu jen počasí.
Mirek Topolánek má přesto pocit, že dusí Jiřího Paroubka a že premiér dlouho nevydrží blokovat všechny jeho návrhy. Jenže Paroubek má zase dojem, že dusí Topolánka a tím ho přinutí k výhodné dohodě. Obě velké strany zatím odmítají opustit svou povolební strategii; ODS nepřipouští programové ústupky ani nechce vládnout s ČSSD, sociální demokraté zase nehodlají tolerovat menšinovou pravicovou koalici. Výsledkem je pět povolebních týdnů, po nichž není vůbec jasné, kdo bude v Česku vládnout.
„Kdyby dnes v čele ODS a ČSSD stáli Václav Klaus a Miloš Zeman, nějaké řešení by už bylo na stole,“ netají se rozčarováním lidovecký ministr zahraničí Cyril Svoboda, kterého přitom nelze z náklonnosti ani k jednomu z politických veteránů podezřívat. Minulý týden zkrachoval už druhý pokus o zvolení předsedy sněmovny, které je přitom prvním nutným krůčkem k nové vládě. Po Miroslavě Němcové z ODS neuspěl v pátek lidovec Jan Kasal; ani on nedokázal na svou stranu získat jediného opozičního poslance. Jeho kandidatura byla přitom ústupkem ze strany ODS a navíc měl funkci přenechat sociálním demokratům hned poté, co by koaliční vláda dostala důvěru sněmovny. Sociální demokraté se i při druhé volbě šéfa sněmovny drželi osvědčené metody: volební lístky nevhazovali do urny a uchovávali si je pro případnou kontrolu.
Tentokrát ale neponechala nic náhodě ani koalice. Její poslanci tvořili páry a kontrolovali si správně vyplněné lístky navzájem. Oběma táborům tak při volbě neutekl ani hlas. „Budeme to zkoušet pořád dál. Paroubek za čas bude muset ustoupit veřejnému mínění,“ věří Bursík. Ze stranických klubů se ozývá, že politici i přes nevoli rodin, dychtících po dovolené, klidně vydrží jednat celé prázdniny.
Válka strategií
Další volba předsedy je plánována na tento pátek, přičemž Ústava ČR počet dalších pokusů nijak neomezuje (viz Nekonečný volební příběh). V pondělí mají o obsazení funkcí ve sněmovně znovu jednat zástupci pěti parlamentních stran včetně komunistů, ústupky ale ještě v době páteční uzávěrky TÝDNE vylučovaly oba tábory. „Kdybychom koalici pomohli zvolit jejího předsedu sněmovny, nebyl by to ústupek, ale náš pád na držku,“ říká otevřeně místopředseda ČSSD Zdeněk Škromach. ČSSD má už od voleb strategii jasnou: Topolánkovu menšinovou koalici tolerovat odmítá. „ODS stále nechápe realitu volebního výsledku. Její projekt menšinové koalice je od počátku pochybný,“ tvrdí premiér Paroubek. ČSSD sice vyzývá ODS, aby strany začaly jednat o programovém kompromisu, sama ale příliš nevěří tomu, že by mohla podpořit vládu ODS, lidovců a zelených, ať už by měla program jakýkoli. „Je to velmi málo pravděpodobné,“ přiznává Škromach.
Místo toho ČSSD vnucuje ODS jiná řešení: otevřeně mluví o dočasné vládě odborníků, naznačuje ale i různé formy přímé spolupráce sociálních a občanských demokratů. Úplně nejradši by se ale ČSSD dostala plně do hry a měla v ruce alespoň jeden pokus na sestavení vlády.
Strategie ODS se zatím rovněž nemění: sestavit pravicovou vládu a pak všemi způsoby přimět ČSSD, aby jí umožnila život. Součástí plánu je dostat Paroubka pod tlak veřejnosti a zejména mu nenechat ani malou naději, že by mohl vládnout on. Proto je Topolánek odhodlán pustit v tomto ohledu stěžejní funkci šéfa sněmovny jen za slib tolerance jeho vládě. „Na tahu je Jiří Paroubek, on nemůže parlament a vládu blokovat donekonečna,“ tvrdí Topolánek.
Aktuálně ODS tlačí na ČSSD výzvami, aby strana postavila do volby šéfa sněmovny svého kandidáta Lubomíra Zaorálka. Za tímto požadavkem se skrývá nevyslovené přání: koalice chce, aby si poslanci ČSSD nadále neschovávali hlasovací lístky pro kontrolu svého stranického sekretariátu a opravdu hlasovali tajně. „Je totiž na 99 procent jisté, že Zaorálek by ve skutečně tajné volbě nedostal ani 90 hlasů,“ odhaduje místopředseda Petr Nečas. Zaorálek si totiž pohněval KSČM protikomunistickými výroky a nijak zvlášť ho nemilují ani stoupenci Miloše Zemana v ČSSD.
I přes válku strategií ale politici minulý pátek nechali emoce doma a nic nenasvědčovalo tomu, že jim jde o všechno. Parlamentní kuřárna byla neobvykle plná, Paroubek v nejvypjatější chvíli před volbou šéfa sněmovny odešel na oběd a Topolánek hned po oznámení Kasalova neúspěchu hlaholil: „Hned se osprchuju a navléknu do kraťasů.“
Koalice in memoriam
I kdyby ovšem koalice nakonec získala klíčový post ve sněmovně, nemusí to nic znamenat. O podpoře pro její vládu by se už ve sněmovně hlasovalo veřejně a o tajné ctitele z opozice by tím pádem Topolánek přišel. Na možnost, že by se do řad podařilo natrvalo přetáhnout jednoho opozičního poslance, příliš nevěří ani jeho vlastní tábor. „Koalice ještě není úplně mrtvá. Takto se ale ve sněmovně můžeme přetahovat donekonečna. Vládu nakonec nesestavíme bez dohody se sociální demokracií,“ tvrdí lidovec Cyril Svoboda.
Zákulisí povolebních vyjednávání poodhalil šéf zelených Martin Bursík. Popisoval, jak se minulý týden sešel na tajné schůzce s Jiřím Paroubkem: „Ptal jsem se ho, jestli existuje alespoň nějaká možnost, že by podpořil trojkoalici. Odpověděl, že nikoli. O programu se vlastně vůbec nechtěl bavit. Sněmovnu blokuje, protože vládu chce sestavovat on.“
Bursíkova verze Paroubkovi nebyla zrovna příjemná. „To je interpretace Martina Bursíka. U toho jednání nikdo jiný nebyl a já říkám něco jiného.“ Šéf ČSSD minulý pátek znovu navrhl, ať strany jednají o úřednické vládě, na níž by se mohli podílet vyslanci všech stran. O této variantě ale zástupci ostatních stran zatím odmítají uvažovat.
Příliš vážně ji zatím neberou dokonce ani vyjednávači z ČSSD. Například Zdeněk Škromach upřednostňuje jednostrannou dohodu s ODS. „Proč bychom měli jednat se třemi stranami, když by dohoda dvou stran byla mnohem snazší?“ ptá se. Velkou koalici ale zase odmítají Topolánek i Paroubek. Shodují se v tom s voliči. Průzkum agentury STEM pro Českou televizi ukázal, že velká koalice představuje pro respondenty zdaleka nejhorší možnost. Proti ní se vyslovilo 64 procent dotázaných. „Pokud nedojednáme podporu pro pravozelenou koalici, směřuje všechno k nějaké obdobě opoziční smlouvy. V tom případě odcházejí zelení do opozice,“ říká Bursík.
Klaus za branami
Nová var ianta opoziční smlouvy, jíž ODS držela od roku 1998 u moci kabinet Miloše Zemana, by ale našla příznivce v obou největších stranách. A lze předpokládat, že by uspořádání, v němž by si opoziční partneři pouze vyměnili role, dal přednost i prezident Václav Klaus. Z Hradu se podobné signály ozývaly již během krize v době vlády Vladimíra Špidly. A mnozí politici ODS se už dnes neoficiálně netají tím, že vývoj spěje ke kombinaci předčasných voleb a nějaké varianty velké koalice nebo opoziční smlouvy.
Klaus ostatně minulý týden poprvé oznámil, že se hodlá v řešení politické krize výrazněji angažovat. „Nechci předvídat, co se stane, když to zadrhne, nicméně avizovat mohu to, že pomalu přestává platit, že se prezident nemá do jednání politických stran vměšovat,“ řekl, ovšem podrobnosti ke svému angažmá v rozhovorech neuvedl.
Zatím asi politikům z patu mnoho nepomůže, protože první část týdne tráví pracovně v Rumunsku. Pokud by se politici nedokázali shodnout ani na Klausových řešeních, nabídl Topolánek nečekanou variantu, která se ale v současnosti jeví poměrně komicky: občané by měli dodatečně zvolit jednoho poslance a tím rozhodnout, kdo má ve sněmovně většinu. Nápad zatím sklidil spíše posměšky, mimo jiné i od premiéra Paroubka: „I můj dvaadvacetiletý syn ví, že existuje Ústava a volební zákon. Jejich změna by zabrala nejméně rok. Do té doby se snad nějak porovnáme.“
Foto: Robert Zlatohlávek, David Hanykýř
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY:
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.