Osamělost je běžnou - někdo by dokonce řekl, že univerzální - lidskou zkušeností. Může sahat od prchavých pocitů společenské izolace, které nemusí mít negativní vliv na naše zdraví, až po trvalou, chronickou osamělost, která je spojena s mnoha škodlivými zdravotními stavy, napsal zpravodajský server The Washington Post.
Šéf federálního úřadu pro veřejné zdraví Vivek Murthy, který v loňském roce vydal doporučení týkající se osamělosti, uvedl, že riziko předčasného úmrtí, které představuje chronická osamělost, je srovnatelné s kouřením až 15 cigaret denně. Špatné nebo nedostatečné sociální vazby jsou spojené se zvýšeným rizikem srdečních onemocnění, mrtvice, úzkosti a deprese.
Nyní nová metaanalýza, která zpracovala údaje z předchozích studií zahrnujících více než 600.000 lidí, zjistila, že osamělost zvyšuje riziko demence vzniklé z jakékoli příčiny, včetně Alzheimerovy choroby. Výsledky rovněž ukazují, že osamělost je spojena s raným zhoršením kognitivních funkcí, které může předcházet vzniku demence.
Studie, která byla zveřejněna v časopise Nature Mental Health, shromáždila údaje o 608.561 osob z 21 populačních skupin ve Spojených státech, Británii, Číně, Austrálii a dalších zemích.
Osamělost byla měřena pomocí otázek, jako například: "Jak často se cítíte osamělý/á?" nebo "Jak často máte pocit, že vám chybí společnost?", které byly hodnoceny na vícebodové škále od "nikdy" po "vždy". Pro hodnocení kognitivního stavu studie používaly buď diagnózu demence, anebo výsledky kognitivních testů.
Souhrnné odhady ukázaly, že pocit osamělosti zvyšuje riziko demence o 31 procent a kognitivní poruchy o 15 procent. Tato spojitost přetrvávala i po kontrole depresivních příznaků, sociální izolace a rizikových faktorů demence, jako je diabetes, hypertenze a obezita.
"Sice ještě nemáme lék na Alzheimerovu chorobu a jiné typy demence, ale máme lék na osamělost," řekl Joel Salinas, klinický docent neurologie na Newyorské univerzitě a vedoucí lékař společnosti Isaac Health, který se na výzkumu nepodílel.
"Jde o to, abychom lidem pomohli s podporou - zeptali se jich, jestli něco nepotřebují, byli jim k dispozici a naslouchali jim - a to je něco, co dokáže každý z nás," dodal.
Osamělost je vnímání sociální izolace a jde o jinou věc, než být sám. Lidé mohou vést aktivní společenský život, a přesto se cítit osamělí, nebo žít samotářsky a osamělost nepociťovat. Někteří odborníci se domnívají, že osamělost je sociální ekvivalent fyzické bolesti, hladu a žízně - nepříjemná emocionální reakce, která se vyvinula, aby motivovala lidi k vyhledávání sociálních kontaktů.
Průzkum z roku 2022, kterého se zúčastnilo přibližně 1000 lidí ve 142 zemích, ukázal, že téměř čtvrtina respondentů se cítí "velmi" nebo "docela" osamělá. Pro určité procento populace, možná až pro 15 - 30 procent, je osamělost chronickým stavem. A zdá se, že tendence cítit se osaměle po celý život, a nikoliv jen občas kvůli okolnostem, je do jisté míry dědičná vlastnost, přičemž genetický podíl se odhaduje na 14 až 27 procent.
"Jedním z omylů, kterých se lidé v souvislosti s osamělostí dopouštějí, je, že ji často považují za přechodný stav. Někdo vám zemře nebo vás opustí a vy začnete být osamělí," řekl Robert Wilson, profesor neurologických věd v Univerzitním lékařském centru RUSH, který se na současné studii nepodílel. "To se jistě stává, ale osamělost je v zásadě chronický stav. Většina osamělých lidí nezačala být osamělá ve stáří," dodal.
Nynější studie naznačuje, že mezi osamělostí a zhoršováním kognitivních funkcí může existovat začarovaný kruh, a to i na každodenní bázi. Údaje získané od 313 starších osob v rámci studie Einstein Aging Study ukázaly, že osamělost jednoho dne může snížit kognitivní výkonnost následující den. A zároveň když se kognitivní výkonnost snížila, osamělost se krátce nato zvýšila.
Jednou z hypotéz je, že pocit osamělosti vede ke snížené sociální participaci, což znamená méně příležitostí ke kognitivní stimulaci a větší zranitelnost vůči kognitivnímu poklesu. Další možností je, že osamělost je příznakem demence, který se objevuje desítky let před skutečnou diagnózou. "Demence se vyvíjí velmi postupně po dlouhou dobu a ovlivňuje nejen poznávání, ale i všechny druhy chování," dodal Wilson.
