Pravděpodobně na Velehradě zemřel 6. dubna 885 byzantský učenec Metoděj, který spolu s bratrem Konstantinem přišel roku 863 šířit do Velkomoravské říše křesťanskou víru. Hlavním úkolem Konstantina (neboli Cyrila) a Metoděje bylo vzdělat dostatečný počet kněží, pro které byla ovšem cizí latina i řečtina. Jelikož oba bratři pocházeli ze Soluně a ovládali tamní slovanské nářečí, mohli vyučovat v domácím jazyce, pro který Konstantin vytvořil také písmo.
Staroslověnštinu začali užívat i jako jazyk liturgický. V roce 867 bratři misi ukončili a odešli do Říma, kde chtěli nechat vysvětit na kněze své moravské žáky. Papež jejich činnost překvapivě schválil a souhlasil i s bohoslužbami ve slovanském jazyce, který se tak zařadil k trojici doposud možných jazyků - latině, řečtině a hebrejštině. Tento diplomatický úspěch bývá někdy označován za definitivní krok k zařazení českých zemí do západní Evropy, tedy sféry papežské moci.
Konstantin v Římě onemocněl, uchýlil se do kláštera, kde přijal jméno Kyrillos (Cyril) a v roce 869 zemřel. Metoděj se vrátil na východ, dostal se ale do soukolí mocenských sporů a dva roky dokonce strávil v žaláři. Po roce 880 se vrátil už jako arcibiskup na Velkou Moravu. Cyrilometodějské dílo však mělo mocné odpůrce a na Moravě své zakladatele dlouho nepřežilo. Slovanské bohoslužby nový papež zakázal a Metodějovi žáci museli uprchnout, azyl slovanské liturgii poskytli jižní Slované.
