Premiéra ve Studiu Hrdinů
Sorokin: "...a vrtí se údy v řitích"

Karel Dobrý je znamenitý herec a ovládá už druhou inscenaci v nově založeném Studiu Hrdinů. To by se tak pomalu mohlo zamýšlet nad podnázvem Divadlo Karla Dobrého. Den opričníka podle Vladimira Sorokina v režii Kamily Polívkové stojí za vidění nejen kvůli Dobrému.

Leží ve vaně a zády k publiku s hlavou zakloněnou začne recitovat text plný záludostí. Je mu skvěle rozumět a charizma řečnícího postupně opanuje celé publikum ještě předtím, než se mu podívá tváří v tvář. Pak Karel Dobrý vstane, vyleze, osuší se, vyzvrací se na toaletě a oblékne se. A show může začít.

Ruský nacionalismus, touha po když ne ovládnutí světa, tak alespoň po zabránění všem cizím vlivům, přirozeně příklon k velmi autoritativní formě vlády, kruté zacházení s ostatními a neúcta k lidskému životu. K tomu šovinismus všeho druhu, pohrdání vůči ženám a latentní homosexualita, již klasicky připisovaná všem homogenním sociálním skupinám, zvlášť těm založeným na obdivu k síle a vojenské moci. To vše se objevuje v pečivě přednášeném monologu, vycházejícím z románu současného ruského spisovatele Vladimira Sorokina.

Sorokin, od něhož česky vyšly kromě Dne opričníka také romány Třicátá Marinina láska, Vánice a Fronta, je mezi divadelníky oblíben. Studio Továrna před časem uvedlo s problematickými výsledky Třicátou Marininu lásku, Kamila Polívková ve Studiu Hrdinů zvolila Opričníka. V paměti mnohých českých diváků je také intenzivní adaptace do češtiny dosud nepřeloženého románu Led, provedená Maďarským národním divadlem v režii Kornéla Mundruczóa. Hrálo se předloni na festivalu v Plzni. Poněkud paradoxní v tomto směru je, že je Sorokin také autorem řady divadelních her, přesto inscenátoři raději sahají pro jeho prózách.

Sorokin, jehož prózy jsou mnohdy především jazykovou a stylovou exhibicí, rád operuje v prostoru fikčních světů, budoucích dystopií a sci-fi formátů, aby vyprávěl o současném Rusku. K jeho arzenálu patří motivy útočící na ruskou konzervativní společnost až prvoplánově: ironická kritika komunismu, ruská národní povaha, otevřeně tematizovaný sex a třeba i lesbická láska.

Není těžké proto odhadnout, proč má takový úspěch - komerční ohlas je jistě dán i jistou autorskou agresivitou, až by se s ironií chtělo říct agresivitou ruskou.

Den opričníka v citlivé úpravě a režii Kamily Polívkové, která vsadila na minimalistický výtvarný design, daný převedším vanou, zvířecí maskou a specifickou atmosférou, kterou prostor foyeru Studia Hrdinů v podzemí Veletržního paláce má, je ovládán Karlem Dobrým. Kombinace přísného soustředění a technicky precizního provedení s výrazným charizmatem tvoří neuvěřitelnou podívanou; ve stínu tohoto herce zapomeneme nejen na přítomný sbor, ale svým způsobem i na téma, o kterém inscenace vypovídá. Což není nutně chyba.