Klasici ze Cypress Hill "zkouřili" Prahu líným dýmem

Byla to jedna z mála chvil, která skutečně cloumala O2 arénou. B-Real, legendární raper legendární skupiny Cypress Hill, předstupuje před dav, v tichosti zapaluje a odpaluje prvního jointa, vyfoukne zelený dým, zakřičí refrén známé hymny: "I wanna get high (chci být zkouřený)." Lidé nekonečně ječí. A přesně ten chvilkový dým, jenž se proplétal publikem, jako by symbolizoval pražskou epizodu veteránů rapu.

Oni stále dávají. Bez debat. O2 aréna ve středu večer vstřebávala rytmicky agresivní rap s flow nezaměnitelné chuti. A voněl, snad i chutnal, potěšil. Minimálně potěšil. To, co umí učitelé ze staré školy, se prostě nezapomíná.

Jenže. Na to, že se latinskoamerické duo Cypress Hill řadí mezi skutečné giganty svéhlavého žánru, legendy, které začínaly už na konci osmdesátých let a stvořily desítky rapových evergreenů, představilo v Praze tiše decentní show, založenou na schopnostech sebe sama. A to je málo. Zvláště, když už je vám čtyřicet (B-Real). A čtyřiačtyřicet, jako druhému z dua Sen Dogovi.

Rap byl bez chyby, ale chyběla tomu všemu šťáva, energie, moment překvapení. Koule. Tak se tomu také říká. Dva kumštýři si to odjeli a... odjeli.

Bez vzpomínek. Nad hlavami obou superhvězd blikala levná diskotéka, střídaly se jen základní barvy, navíc tak nějak líně a beze smyslu. Žádná technická showparáda, žádné eskapády a šílenosti. A to nejen technické, ale i lidské. Ano, i zkouřené volnomyšlenkáře ze Cypress Hill dohnalo líné stáří. Prostě to tak je.

Na pódiu byli ONI, ale nebyli to ONI. Možná by se více hodili do nějakého potemnělého klubu, kde by velikánům rapu bylo lépe. Syrovost a dokonalá flow by pak výrazněji vyšly na povrch. V mohutné a technologicky "normalizované" O2 aréně nebylo publikum rozpálené, spíše takové chladné, občasně halasící, ale spíše z povinnosti.

Klasika naseká

Dost hluchých míst prázdnoty (i když vyplněné "spolehlivou" náplní slov) navíc dokreslovalo příšerné ozvučení, které si hlavně s mikrofonem B-Reala občas hrálo na nevtipnou schovávanou.

Nuže to plynulo, chvíli hezky, chvíli nudně... Až nakonec přišla legrace, zábava - když Sen Dog skočil do publika, dělal v něm kotouly, do toho rapoval. A náhle nastalá činorodost dodala ohlas lidu, bláznění, šílení. Ale jen na konec.

Všechno bylo hlavně takové vnitřně nostalgické. Cypress Hill střídali staré pecky s novými, z aktuálního alba Rise Up - mimochodem při stejnojmenné titulní písni alba chyběla živá kytara legendárního Tonyho Morella, další z nedostatků. A tak více bavily právě klasiky. Zlaté (zelené) hity I wanna get high, Rap Superstar, Dr.Greenthumb... Hladily. A přeci jen dodávaly přidanou hodnotu. Už snad právě pro vzpomínky na dobu, kdy vznikaly - kdy se rap teprve dostával do mainstreamové sekce, se však v atmosférickém pozadí objevoval spíše již zmíněný dým vzpomínek, reprezentovaný mohutnými šluky B-Reala, nežli skutečná euforie. Řev. Extáze.

Cypress Hill si po svém ubalili Prahu, vykouřili ji a brzy zapomenou. A Praha na tom asi bude stejně. Ale jen co se tohoto koncertu týká. Hudba rapových veteránů je a bude nesmrtelná.

Foto: Robert Sedmík