Bez kombíku to nepůjde, řeklo vedení automobilky Opel, když rozhodovalo o nové generaci vlajkové lodi značky - modelu Insignia. A tak spolu s liftbackem se na trhu objevila i verze Sports Tourer, jak tradičně nazvalo kombi.
Móda fandí vozidlům z kategorie SUV, ovšem na oblibu karosářské varianty kombi to v Česku velký vliv nemá. Tuzemský klient totiž vyznává velký zavazadlový prostor. Jak říkal jeden z prodejců Opelu: "Insignia je ve všední dny dobrým manažérským autem, o víkendech pak rodinným vozem". Dobrá charakteristika...
Manažérský vůz má být reprezentativní, což druhé pokolení kombíku Insignia rozhodně je. Už jenom svou velikostí (délka 4986 mm, rozvor 2829 mm) působí impozantně a vůbec ne přerostle a nepatřičně. Naopak, skoro pětimetrový obr vypadá sice úctyhodně, nicméně současně přívětivě. Mimochodem jeden z kolegů mi řekl, že prý si Insignii spletl s Mazdou, což v tomto případě není vůbec hanlivé, ale pochvalné, protože japonská automobilka vymyslela jedny z nejhezčích kombíků na trhu. A prodloužený Opel Insignia se klidně může postavit vedle nich, kdyby se volilo nejkrásnější kombi, pak bude patřit k favoritům.
Vlajková loď
Titul vlajková loď testovanému modelu náleží právem, na nedostatek vnitřního prostoru si nemůže stěžovat ani admirál sedící na zadním sedadle. Praktičnost pak dodává zavazadlový prostor, který dosáhl objemu v základním provedení 520 litrů, po sklopení opěradel zadních sedadel, dělených v poměru 40:20:40, naroste na 1665 litrů. Solidní vychytávkou je i jeho otevírání, stačí stisknout tlačítko na klíčku a víko vyletí nahoru. Dvojnásobné stisknutí pak vydá pokyn, aby se "kufr" zavřel.
Interiér působí vzdušně a pohodlně, za zmínku stojí ergonometricky sportovní sedadla, která certifikovalo sdružení specialistů a doktorů v oblasti bolesti zad (AGR). Vypadá to učeně, ovšem mohu potvrdit, že ani sebedelší jízda zádům neuškodí. V manažérském světě to je pořádné plus. Stejně jako příplatkový head-up displej, který promítá důležité údaje přímo před řidičovy oči. A tak vím, jak moc překračuji povolenou rychlost a kde mám odbočit, abych se dostal k cíli. To jen pro ilustraci, že Insignia ST nepostrádá nejmodernější technologie a samozřejmě nechybí ani řada asistenčních systémů. V bezpečnosti rozhodně nezaostává za konkurencí a těm, kteří se obávají její velikosti při parkování, vzkazuje, aby se nebáli. Pomůže kamerami...
Odtučňovací kúra
Zkoušený vůz poháněl vznětový dvoulitr (2.0 CDTI) s výkonem 125 kW (170 k). Vzpomněl jsem si na test předcházející generace, dvoulitrový turbodiesel tehdy příliš nenadchl a navíc se s vozem hůře manipulovalo, neboť velká hmotnost pohonné jednotky se na přední nápravě projevovala. Do stejné řeky ovšem dvakrát nevstoupíš, což je i tento případ.
Nastupující Insignia ST totiž ztratila až dva metráky váhy (podle verze), naladění podvozku zklidnilo jízdu a hodně přispělo ke komfortnímu cestování. K tomu je třeba připočítat i skvělé odhlučnění motoru, takže kabina se stala takřka oázou ticha, těžko najít tiššího konkurenta. Prostě konstruktéři zapracovali na nedostatcích minulého pokolení modelu natolik, že posunuli vůz minimálně o řád výše.
Papírově se měla spotřeba pohybovat na čísle 5,3 litru nafty na stovku kilometrů. V praxi se samozřejmě posunula výše, ovšem ne natolik, aby šokovala. Test ve svižném tempu po všech typech silnic zvládl vůz za 5,9 l/100 km, což je pořád velice dobrý údaj.
Jistě, jsou hbitější vozy, jenomže pětimetrová délka chce své. A Insignia ST není určena k razantnímu projíždění klikatých silnic a uchlácholení sportovních ambicí řidiče. Je kvalitním pomocníkem při cestách za obchodem i rodinných výletech. Vzhledem k dobré standardní výbavě pak ani cena není odrazující - v základu s motorem 1.5 Turbo 103 kW vyjde na 594 900 korun.
