Obtížnost dakarské rallye se začíná projevovat. Nejen na závodnících, ale také na jejich "pouštních korábech". Důležité minuty i hodiny už opravami poztrácela většina českých účastníků. Největší peklo si tentokrát "užil" motocyklista Milan Engel, jenž musel nocovat v poušti.
Aleš Loprais už musel kvůli technickým závadám z Dakaru odstoupit. Své si užil i Tlouštík, kamion Martina Kolomého, který ztratil reálnou šanci na dobré umístění. Funguje tedy spíše jako pomocník v tuto chvíli nejlepšího Čecha na Dakaru, týmového parťáka Jaroslava Valtra. A spolupráce nese ovoce.
Oba kamiony dojely v jedenácté etapě v elitní desítce, Valtr sedmý a Kolomý osmý. "Když už jsem vydržel tuto etapu, tak vydržím všechno," oddechl si Josef Kalina, Valtrův navigátor a nejstarší Čech na Dakaru. Když už měl cíl před očima, musel zvládnout náročných třicet kilometrů v argentinském lomu. "Aspoň z toho měli něco diváci. Ale bylo to strašný," konstatoval.
Tatra je tentokrát podržela. "Podvozek fungoval fantasticky, hodně mě to bavilo," uznal na rozdíl od Kaliny řidič Valtr. Ač na něj jeho týmový kolega Kolomý ztratil jen deset sekund, řešil další obtíže. Museli opravovat intercom, tedy zařízení, díky kterému mohou spolu s navigátorem a mechanikem komunikovat i v obrovském hluku uvnitř kabiny.
"V prachu posunková řeč nefungovala, vymetl jsem pár děr a kluky jsem vůbec neslyšel," popisoval strasti Kolomý. Posádka musela opravit pár zlomených drátků a pokračovala dál. "Pak se nám ale ještě zaseklo řízení. To bylo hodně nepříjemné, v řečišti pod mostem jsme v tu chvíli mířili na pilíř. Naštěstí jsem to nasměroval jinam," ulevil si Kolomý.
Nocování v poušti
Své si užil i motocyklista Milan Engel. Na jeho stroji KTM se zadřel motor a s dakarskou rallye se musel rozloučit těsně před předposlední etapou. "Mrzí mě to, zrovna jsem dojížděl známá jména, u nichž jsem věděl, že dobře navigují," litoval. Motor se mu zadrhl dvacet kilometrů před cílem.
"Proč se to drblo, nevím. Asi přehřátím," kroutil hlavou Engel, který se ještě pokoušel zastavit soupeře, aby ho vzali na lano a dotáhli do cíle. "Nikdo nechtěl," konstatoval smutně. "Zůstal jsem stát uprostřed dun," uvedl Engel, kterého se snažil vyprostit alespoň týmový kolega Jan Veselý.
Ani poté to nevzdal. "Od místních lidí jsem si půjčil koně, nejdřív jsme zapřáhli jednoho, který to po rovině jakžtakž dával. Do dun jsme zapřáhli dva a dostal se o šest kilometrů blíže cíli. Trefil jsem i kontrolní bod," prozradil.
Trápení ukončil až po soumraku, kdy oznámil pořadatelům, že končí. Jenže noc ještě musel strávit v dunách na trati. "Dostal jsem stan, deku, což bylo celkem dobré. Jen byla velká zima," zakončil "stylově" své působení na Dakaru. Ráno jej zachránil vrtulník. "Teď už můžu jen odpočívat a koukat na všechno z dálky," ulevil si Engel.
Macík by kamion do cíle dotáhl i v zubech
Více štěstí měl kamionista Martin Macík. Dojel sice až úplně poslední, ale šťastný. "Poslední tři dny je to teror, smůla se nám lepí na paty. Užil jsem si, jaké je to zametat dráhu, za mnou už nikdo nejel," uvedl s úsměvem v cíli etapy navzdory další poruše.
"Každý den dojíždíme v noci, málo spíme. Propotili jsme tolik potu, že jsme do sebe každý nalil za den dvacet litrů vody. Ale jsme živí, zdraví a v cíli. Ještě dvě etapy a budeme mít za sebou nejtěžší Dakar. Takový jsem ještě nejel," uznal pilot týmu KM Racing. "Řekl jsem si, že do cíle kamion dotáhnu snad i v zubech. Tyhle zkušenosti mi už nikdo nesebere," našel zbytky optimismu.
