Za nejvýznamnější volby v historii nezávislé Ukrajiny označuje americké ministerstvo zahraničí dnešní první kolo hlasování o budoucí ukrajinské hlavě státu. Podle ruské diplomacie jde o volby nejproblematičtější, podle ukrajinské nejobtížnější. Spíš než na jejich vlastní průběh bude pozornost politiků i médií zaměřena do regionů, kde se hlasovat podle všeho nebude.
Volební bojkot, který na východě ohlásili proruští separatisté, může poskytnout argument Moskvě, aby hlasování neuznala. Naděje na stabilizaci a vnitropolitický smír může ruské odmítnutí zmařit, uznání výsledku by naopak oslabilo pozice separatistů, kteří kyjevské vedení neuznávají. Rusko se k volbám zatím vyjadřuje vyhýbavě, západní státy v případě tlaku Ruska na ukrajinské voliče hrozí dalšími sankcemi.
V neklidných východoukrajinských oblastech se místo sčítacích komisařů na hlasování připravují pohraničníci a armáda. Podle ukrajinské agentury Unian se prý ostraha hranic s Ruskem po dobu voleb "zvýší desetinásobně".
Ve volební den bude zmobilizováno přes 55 tisíc policistů a dalších 20 tisíc dobrovolníků. Pomáhat má i Národní garda, studenti vojenských škol a celníci. Hlídat mají po celé zemi 32 tisíc volebních místností.
Rusko v předvečer hlasování ohlásilo odchod svých vojsk od hranic s Ukrajinou, stahování jednotek má ale skončit až počátkem června. Na západě země navíc Moskva ve středu odstartovala mohutné letecké cvičení Aviadarts-2014. Manévry, označované za "leteckou soutěž", skončí den po ukrajinských volbách. USA vyslaly na dobu voleb do Černého moře další válečnou loď.
Kritici vnitropolitických poměrů tvrdí, že na Ukrajině nebyly v posledních dvaceti letech žádné volby úplně regulérní. Země proslula volebními podvody, zejména skupováním volebních lístků. Prakticky každým volbám na Ukrajině předcházejí detailní informace médií, kolik v které oblasti jeden volební hlas stojí. Při minulých volbách byl průměrný kurz kolem 500 hřiven (1180 korun).
Kyjevská centrální volební komise ale žádné větší problémy neočekává, ovšem s výjimkou Doněcké a Luhanské oblasti. Tam podle přiznání Kyjeva volby nic dobrého nečeká. V obou vzpurných regionech mají separatisté pod kontrolou víc než polovinu volebních okrsků. Ministerstvo vnitra označilo volební proceduru v těchto oblastech za "krajně problematickou".
Hlavním favoritem voleb je ukrajinský podnikatel a politik Petro Porošenko, umírněný pragmatik s instinktem pro kompromis, který si vzhledem ke svému potravinářskému impériu vysloužil mediální přezdívku "čokoládový král". Podle zatím posledního průzkumu má mezi těmi, kdo jsou odhodláni volit, přes 53 procent stoupenců. Nadpoloviční většina by mu zaručila vítězství hned v prvním kole, nedosáhne-li jí, uskuteční se 15. června kolo druhé.
S odstupem je na druhém místě bývalá premiérka Julija Tymošenková, která má šanci na zhruba deset procent hlasů. Daleko za ní jsou Michail Dobkin, proruský kandidát Strany regionů, a Dmytro Jaroš, který chce kandidovat za ultranacionalisty z Pravého sektoru.
Pokud se uskuteční druhé kolo, postoupí do něj nejspíš Porošenko a Tymošenková. Podle průzkumu preferencí by v takovém případě "čokoládový král" získal až 83 procent hlasů.
Na průběh voleb má dohlížet asi 3000 pozorovatelů z Evropy a USA. V rámci pozorovatelské mise Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) mezi nimi budou i čeští zákonodárci Marek Ženíšek (TOP 09) a Milan Šarapatka (Úsvit) a senátor Jaromír Štětina (za TOP 09). Rusko oficiálně na Ukrajinu své volební kontrolory nepošle, ruské nevládní organizace má ale zastupovat asi 800 pozorovatelů.
Volební místnosti se otevřely v 7.00 SELČ a uzavřou se o dvanáct hodin později. První průběžné výsledky lze údajně očekávat ještě v neděli večer.
| Kandidáti na ukrajinského prezidenta (řazeno abecedně) |
|
|
Michail Dobkin (44) - Oficiální kandidát bývalé vládní proruské Strany regionů sesazeného prezidenta Viktora Janukovyče. Dobkin spojil hlavní část své politické kariéry s rodným Charkovem, kde se 26. ledna 1970 narodil. V letech 2006 až 2010 byl starostou tohoto východoukrajinského města a od března 2010 do letošního března byl gubernátorem Charkovské oblasti. Vystudovaný ekonom a doktor práv v únoru uprchl před revoluční vlnou do Ruska, ale později se do země vrátil. V březnu se přesunul do Kyjeva a skončil ve vyšetřovací vazbě kvůli obvinění z podněcování k separatismu a z ohrožování ústavního pořádku. Dobkin obvinění považuje za vykonstruovaná. Na západě Ukrajiny je považován za proruského radikála a za iniciátora proruských nepokojů na východě Ukrajiny. Podporu ale nemá jednoznačnou ani mezi proruskými radikály a v dubnu byl v Luhansku napaden. Podle luhanských radikálů svůj politický program zradil. Je totiž stoupencem federalizace a odtržení východoukrajinských regionů odmítá.
Dmytro Jaroš (42) - Vůdce ukrajinských pravicových radikálů při krvavých incidentech v Kyjevě velel oddílům krajně nacionalistického volného hnutí Pravý sektor. Pod vlajkou Pravého sektoru se sešly krajně pravicové, podle některých názorů až neonacistické organizace jako například Trojzubec Stepana Bandery, která je pojmenovaná po kontroverzním šéfovi ukrajinských nacionalistických oddílů v dobách druhé světové války a které kdysi Jaroš šéfoval. Za své hlavní cíle Jaroš považuje "propagaci ideologie ukrajinského nacionalismu v souladu s názory Stepana Bandery, výchovu mládeže k patriotismu a boj za čest a slávu ukrajinského národa všemi prostředky a metodami". Jarošova rétorika je současně silně protiruská a protikomunistická. Jaroš organizuje na východě Ukrajiny "speciální prapor Donbas", který má dbát na veřejný pořádek a čelit proruským separatistům. Rodáka z východoukrajinského Dněprodzeržinsku (narozen 30. září 1971), který vystudoval ukrajinskou literaturu a ukrajinštinu, Rusko a někteří západní diplomaté považují za neonacistu. Rusko na Jaroše vydalo mezinárodní zatykač poté, co se na webu krátce objevila výzva Pravého sektoru o pomoc adresovaná vůdci severokavkazských teroristů Doku Umarovovi.
Petro Porošenko (48) - Patří k nejbohatším lidem na Ukrajině, jeho majetek se odhaduje na jednu až dvě miliardy dolarů. Kvůli vlastnictví četných cukrářských podniků se mu říká "čokoládový král". Má ale obchodní zájmy také v automobilovém a loďařském průmyslu a vlastní celoplošný televizní Kanál 5, který hrál klíčovou úlohu při takzvané oranžové revoluci, která koncem roku 2004 vynesla k moci prozápadního Viktora Juščenka. Během nedávných protestů byl jedním z mála ukrajinských oligarchů, který se otevřeně postavil na stranu prozápadní opozice. Rodák z jihoukrajinského Bolhradu (narozen 26. září 1965) má ale zkušenosti i z politiky a je označován za muže kompromisu. Je dlouholetým poslancem, v roce 2005, za Juščenka, byl šéfem vlivné prezidentské Rady národní bezpečnosti a obrany (RNBO), v roce 2007 byl šéfem bankovní rady centrální banky, od října 2009 do března 2010 ministrem zahraničí a v roce 2012, teda za vládnutí Janukovyče, ministrem hospodářství. V minulosti byl členem strany Naše Ukrajina - Národní sebeobrana bývalého prezidenta Juščenka, do prezidentských voleb jde jako nezávislý. Podporu mu vyjádřil Vitalij Kličko a je považován za favorita.
Petro Symoněnko (61) - Šéf Komunistické strany Ukrajiny (KPU), která byla v srpnu 1991 zakázána kvůli podpoře konzervativců při pokusu o převrat v SSSR a zaregistrována byla opět v roce 1993. Do roku 2002 byla nejsilnější formací v parlamentu. Symoněnko rád hovoří o "zlatých" časech SSSR a KPU má stále ve znaku hvězdu, srp a kladivo. Symoněnko brojí proti NATO a proti působení ukrajinských jednotek v zahraničí. Třikrát kandidoval na prezidenta (1999, 2004 a 2010). V roce 1999 skončil dokonce druhý. Symoněnko se narodil 1. srpna 1952 v Doněcku, vystudoval doněckou polytechniku a Kyjevský politologický institut. Jako mladý vstoupil do KSSS a poté pracoval ve stranických orgánech. Byl jedním z autorů novely jazykového zákona, která umožňovala uznat ruštinu za fakticky druhý státní jazyk v regionech s ruskojazyčným obyvatelstvem.
Serhij Tihipko (54) - Kdysi jedna z hlavních postav proruské Strany regionů svrženého prezidenta Viktora Janukovyče. V prezidentských volbách již kandidoval v roce 2010, kdy skončil na třetím místě se ziskem 13,05 procenta hlasů. Volby tehdy vyhrál Janukovyč a Tihipko se stal vicepremiérem. Od roku 2012 je poslancem. Rodák z moldavského Draganešti (narozen 13. února 1960) vystudoval Dněpropetrovský metalurgický institut. Po studiích a základní vojenské službě pracoval v komsomolu. Na počátku 90. let působil v bankovnictví, poté dělal poradce tehdejšímu prezidentovi Leonidu Kučmovi a byl vicepremiérem. V letech 1999 až 2000 byl ministrem hospodářství a v letech 2002 - 2004 guvernérem centrální banky. V prezidentských volbách v roce 2004, které vedly k takzvané oranžové revoluci, vedl předvolební kampaň Viktora Janukovyče. Z proruské Strany regionů byl nakonec vyloučen, protože ve vnitropolitickém konfliktu zastával kompromisní stanoviska.
Julija Tymošenková (53) - Proslula jako jedna z vůdčích osobností takzvané oranžové revoluce, jež vynesla koncem roku 2004 Viktora Juščenka do prezidentského křesla, o které se ucházel i sesazený prezident Janukovyč. Začátkem roku 2010 svedla s Janukovyčem boj o prezidentské křeslo a těsně prohrála. V říjnu 2011 byla odsouzena k sedmi letům vězení a vysoké pokutě za předražený dovoz ruského plynu v roce 2009. Letos v únoru byla během revolučních změn propuštěna. Narodila se 27. listopadu 1960 v Dněpropetrovsku, kde vystudovala ekonomii. V roce 1995 založila koncern Jednotné energetické systémy Ukrajiny (JESU; zanikl v roce 2009) a v roce 1996 se stala poslankyní. Tři roky nato jmenoval prezident Leonid Kučma "plynařskou princeznu", jak Tymošenkové přezdívali, vicepremiérkou odpovědnou za energetiku. Počátkem roku 2005 se stala premiérkou, ale v září 2005 ji Juščenko kvůli údajnému nedostatku "týmového ducha" odvolal. Do čela vlády usedla podruhé v prosinci 2007, zaměřovala se hlavně na boj s korupcí a prosazovala prozápadní kurz země. Ve funkci byla do března 2010.
Oleh Ťahnybok (45) - Šéf opoziční strany Svoboda, která je označována na nacionalistickou, svými oponenty až za krajně pravicovou. Současný název má od února 2004, kdy se šéfem strany stal Ťahnybok. Strana i její vůdce vystupují proti vlivu Ruska na Ukrajině a ostře se vymezují vůči komunistické minulosti své země. Nechvalně známé se staly výroky Ťahnyboka o rusko-židovské mafii, která údajně ovládá Ukrajinu. Strana Svoboda je čtvrtou nejsilnější formací v parlamentu. Rodák ze Lvova (narozen 7. listopadu 1968) vystudoval lékařství a práva. V minulosti byl členem oblastního parlamentu Lvovské oblasti a poslancem. V roce 2008 kandidoval neúspěšně na starostu Kyjeva. O dva roky později kandidoval neúspěšně v prezidentských volbách, kde skončil v prvním kole na osmém místě s 1,43 procenta hlasů. V roce 2012 byl opět zvolen do parlamentu.
