Potřebujeme estetický zážitek z četby kvalitní literatury doplňovat informacemi o autorově životě a okolnostech doprovázejících vznik díla? Bezpodmínečně nutné to jistě není, většinou však po takových "dodatcích" rádi sáhneme. Zvláště jsou-li podány fundovaně a navíc poutavě. Že takové kvality bude mít třísvazková monografie nazvaná lakonicky Kafka, naznačuje její první díl (Rané roky), právě vydaný v českém překladu Vratislava Slezáka péčí nakladatelství Argo (601 str.).
Autorem německého originálu, publikovaného v šestiletých intervalech v letech 2002, 2008 a 2014, je Reiner Stach (nar. 1951). Jeho láska ke Kafkovi přerostla běžné literárněhistorické zájmy - tento agilní kafkofil jednou až dvakrát do roka přiváží do Prahy skupinu zahraničních zájemců o Kafku, chodí s nimi po městě a ukazuje jim místa spojená se spisovatelovým životem.
Roku 2007 byl úspěšně završen desetiletý projekt třináctisvazkového Díla Franze Kafky, vydavatelský čin epochálního významu zahrnující spisovatelovu beletrii, deníky i korespondenci. Celá Kafkova literární pozůstalost je od té doby dostupná v češtině (a to v češtině dnešní, zatímco německý originál chtě nechtě konzervuje dobový jazyk), leč fronty se ve svobodných poměrech před knihkupectvími nestály; náklady jednotlivých knih kolísaly, stále jsou všechny dostupné, ani s dotisky nepřekročily pět tisíc výtisků. Nejrozsáhlejší (1166 stran) jsou Dopisy přátelům a jiná korespondence - pouhých 750 exemplářů není dodnes rozebraných.
Také z tohoto listáře (z německé edice, jež české předcházela) Reiner Stach čerpal. A ovšemže ze všech Kafkových próz, dalších dopisů i soukromých záznamů. Musel se prokousat velkým množstvím kafkovské literatury a také historiografickými pracemi vykládajícími dobu a prostředí, v nichž Kafka žil a tvořil. Pro informace se ponořil také do dobových médií. "Nezbývá než načíst spoustu denního tisku," uvedl monografista v roce, kdy vyšel v Německu poslední svazek jeho životopisné trilogie - shodou okolností ten, který se teď v češtině objevuje logicky jako první, neboť zachycuje Kafkův život od narození do roku 1911.
O autorovi zatím nejzevrubnější Kafkovy biografie povězme, že pochází z městečka Rochlitz v někdejší NDR, filozofii, matematiku a literaturu studoval na univerzitě ve Frankfurtu nad Mohanem, na poměrně dobré úrovni hrál v 70. letech závodně šachy (Elo 2150), později také běhal maratony (osobní rekord 3:06), což je kombinace ne právě obvyklá. O Kafkovo dílo se začal hlouběji zajímat už jako vysokoškolák, roku 1996 se pustil do rozsáhlé monografie a po osmnácti letech práce ji dokončil.
Stach říká o Kafkovi a jeho době (i o časech, které jeho narození předcházely) to, co považuje za podstatné a k interpretaci Kafkova literárního díla nezbytné. Hranici mezi nutným a možným si musel vytyčit sám. Neodpouští si třeba poučení, že "název Marienbad měl v pražské němčině přízvuk zásadně na první slabice místo běžně na druhé, tedy Márienbad", což je jistě roztomilá drobnost využitelná třeba při kavárenském tlachu, s lepším pochopením Franze Kafky však, ruku na srdce, nemá společného věru nic.
A co třeba záznamy z lékařského vyšetření konaného 1. října 1907? Kafkovi je 24 let a je na tom takto: "Výška 181 cm. Váha 61 kg. Puls 78, po chvíli přecházení po místnosti 84. Dechová frekvence 16. Obvod krku 37 cm. Obvod břicha v místě pupku 72 cm. Páteř bez nálezu. Celkový výživový stav ,středně slabý'. Hlas čistý a silný. Barva obličeje bledá, avšak svěží. Barva vlasů tmavě hnědá (podle cestovního pasu černá). Kůže hladká, bez jizev, chrup dobrý. Dr. Kafka neměl v uplynulých deseti letech žádné nemoci či neduhy (souhlasí) a ani nepobýval v klimatických lázních či léčebných ústavech (nesouhlasí). Chuť k jídlu a trávení údajně normální, močení rovněž - což Kafka musel demonstrovat před zraky lékaře (,rovnoměrné', ,máslově žlutá'). Celkový dojem: ,působí mladistvějším dojmem'."
Považoval by Stach tyto údaje za důležité i v případě, že by objekt jeho zájmu vynikl nikoli jako spisovatel, nýbrž jako malíř či hudebník?
Že Kafkovi rodiče smrt dvou Franzových malých bratrů oplakali, Stach neví, jen předpokládá: "... je pravděpodobné, že Franz viděl plakat nejen matku, ale i jindy tak nezranitelného otce." Pozor, tady končí historiografie a začíná beletrie. Vědec by měl odolat pokušení přeskakovat tu hranici sem a tam.
O Kafkovi píše jeho německý monografista, že "každý řádek z jeho ruky prochází filtrem strašlivé, často ledové intelektuální bdělosti a neúprosné obrazivé reflexivity". Řádky ze Stachovy ruky takovým filtrem neprocházejí. Jsou poznamenány "jen" obdivem ke Kafkovu dílu, soucitem s Kafkovým osudem a citem pro dramatickou výstavbu textu.
