Válka o papírování: Brusel vs. čeští starostové

Domácí
28. 1. 2018
Josef Zelenka, starosta obce Hradišťko.
Josef Zelenka, starosta obce Hradišťko.

GDPR. V angličtině znamená tato zkratka obecné nařízení o ochraně osobních údajů. V češtině jde o čtyři písmena, která opakuje každý druhý starosta. Obce budou totiž muset před občany povinně skrýt veškerá osobní data. Jinak přijdou drsné sankce.

V Mořině na Berounsku nikdy žádný kontrolor nakládání s osobními údaji nebyl. Kdyby ano, omdlel by. V hlavní kanceláři na obecním úřadě se totiž stačí rozhlédnout a z papírů rozložených na stole rázem víte, kolik platí pan Polášek za vodu nebo paní Janečková za odpady. Ze své návštěvnické židle navíc vidíte úředníkovi na monitor, takže vám neunikne ani jakýkoli otevřený soubor. "Jsme na vesnici, je to naprosto přirozené," pokrčí rameny Vojtěch Štička. Starosta obce proslavené nedalekým lomem Amerika si jiný stav ani nedokáže představit. "Sedíme teď v základní kanceláři, kde je checkpoint, evidence odpadů i obyvatel, ověřujeme zde listiny a dělá se tady v podstatě všechno. Zaměstnanec úřadu dělá svou práci a do toho mu sem chodí lidé. Tak to prostě je," vysvětluje.

Za normálních okolností by Štička o něčem jako ochrana osobních údajů ani nepřemýšlel. Donutily ho k tomu až zprávy o nové evropské regulaci, která má být vůči jakýmkoli nedostatkům o poznání přísnější než český zákon. Začne platit koncem května. "Informace k nám prosakují až hrůzné, protože se dozvídáme, že chod našeho úřadu už nebude takový, jako byl dosud. Všechny ty papíry, které vidíte okolo sebe, by měly zmizet. Citlivé údaje bychom tu měli mít pouze v elektronické podobě, a to na počítači, ke kterému nebude mít veřejnost přístup," říká Štička.

Akvárka v zasedačce

"A teď mi řekněte, co mám dělat. Až mi sem přijde paní Nováková, chytnu ji za ruku, vyvleču z kanceláře a vezmu ji třeba sem do zasedačky," zamyslí se na chvíli starosta, vyrazí po setmělé chodbě a otevře dvoukřídlé dveře. V místnosti rozsvítí a pokračuje: "Tady není nic, jen několik stolů, mapa Mořiny a dvě akvárka. A pokud při úředním styku nevadí přítomnost ryb, pak jedině tady dostojíme všem pravidlům," zasměje se. Jenže v tom případě se z návštěvy úřadu vytrácí všechno, co mají místní rádi. "Oni si sem totiž lidé chodí nejen vyřídit své záležitosti, ale třeba si i popovídat," tvrdí starosta.

Mořina není jediná obec, která se nových pravidel obává. Všechny si budou muset najmout experta, který začne na dodržování evropské směrnice dohlížet. A to je bude stát velké peníze. Podle informací TÝDNE by měl obecní hlídač pobírat zhruba čtyřicet tisíc korun hrubého měsíčně. Se sociálními odvody se tato částka vyšplhá až k čtyřiapadesáti tisícům, což je nejen nad mořinské poměry. K tomu je potřeba přičíst dalších několik desítek tisíc za studii, jež má ukázat na slabiny jednotlivých úřadů v nakládání s osobními údaji. "Zejména malé obce, v nichž administrativní aparát často tvoří pouze neuvolněný starosta a asistentka na půl úvazku, mají velké obavy z toho, jak GDPR zvládnou," říká František Lukl, předseda Svazu měst a obcí ČR a starosta Kyjova.

Ministerstvo vnitra sice vydalo metodiku, podle níž mohou města a vesnice experta sdílet, ale stanovilo, že jeden může pracovat maximálně pro deset obcí. "Odhaduji, že bychom se mohli vejít do deseti tisíc za měsíc, což není moc milé," říká starosta Štička. Je to podle něho sice zvládnutelné, ale i tak to bude pro malou obec nezanedbatelný výdaj.

Půl miliardy korun

František Plašil, starosta obce Vysoká Lhota.Obce, školy, praktičtí lékaři, neziskovky a firmy, jichž se chystané změny týkají, ale mají strach nejen z nákladů na experty. Strašákem jsou i drastické pokuty. "Ty sankce jsou tam až dvacet milionů eur (půl miliardy korun, pozn. red.) nebo čtyři procenta z obratu. Musíme si nicméně uvědomit, že tenhle předpis bude působit i na největší společnosti ve světě," vysvětluje Jiří Žůrek z Úřadu pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ). Obce a menší firmy by prý měly dostávat o pokuty něco nižší.

"Informace máme takové, že pokuty by měly být výchovné. Nevím, co si pod tím mám představit, ale i pět tisíc korun je za podobné pochybení moc," tvrdí mořinský starosta. Podle ÚOOÚ však žádné výchovné sankce nejsou v plánu. Úřad hned od počátku nastaví tvrdší režim. "Nepočítáme s žádným přechodným obdobím, kdy bychom byli při kontrolách mírnější," říká Žůrkův kolega Tomáš Paták. I on ovšem dodává, že pokuty by neměly být likvidační.

Starostové se i tak bojí, aby se z nařízení nestal nástroj kverulantů, kteří budou radnice šikanovat. "Nová pravidla občanovi umožňují, aby požádal například o vymazání starých osobních údajů. Takovým údajem může být i fotografie na obecním webu - třeba z hasičského bálu. Jenže radnice ani nedokáže identifikovat, že na hromadném snímku je pětadvacátý zleva právě onen občan, který požádal o vymazání svých dat. Radnice z toho pak může mít pořádný malér," řekl už dříve Dan Jiránek ze Svazu měst a obcí (viz TÝDEN č. 39/17). Problém podle něho může nastat rovněž při hromadném fotografování školáků na konci roku. Když si dítě přinese domů snímek své třídy, rodiče uvidí i ostatní děti. A fotografie jsou osobní údaj. "Pakliže se najdou obyvatelé, kteří nejsou s úřadem úplně spokojeni, může se stát, že budeme stále řešit, že tento zákon nenaplňujeme, a nakonec se odstěhujeme do zasedačky, kde jsou dvě akvárka, stůl a židle," obává se opakovaných pokut starosta Mořiny.

Z dat se stal byznys

Nařízení Evropské komise na druhé straně není bezúčelné. "Jednak v současnosti platí legislativa z roku 1995 a od té doby se přece jen digitální technologie posunuly. A zadruhé je tu přístup mnoha firem, které zpracovávají osobní údaje lidí a dále je přeprodávají. Data se v byznysovém světě rovnají peníze," říká evropská komisařka Věra Jourová. V praxi to poznal každý, kdo někdy nakupoval v e-shopu. Stalo se to i jednomu z autorů tohoto textu. Při objednávání vánočních dárků vyplnil do kolonky své jméno a příjmení. Do faktury pak internetový obchod automaticky vepsal jméno, příjmení a adresu jeho otce (podotkněme, že křestní jméno je odlišné), který v tomto e-shopu nikdy nenakupoval. Dokonce nebyl nikdy na internetu.

Vedle osobních údajů, jako je datum narození, rodné číslo, bydliště a telefonní číslo, se nařízení Evropské komise týká i dalších dat. "K pojmu 'osobní údaj' se nově zařadí i scan oční sítnice a jiné biometrické a genetické údaje," říká Lukáš Hendrych z české redakce evropského portálu EurActiv.

Biometrické údaje typu otisku palce nebo scanu oční sítnice se používají v cestovních pasech, ale třeba i v mobilních telefonech. Začínají s nimi experimentovat banky a pojišťovny. I před zneužitím těchto dat má evropská směrnice chránit. "Stejně tak budou mít občané právo na okamžitý přístup ke všem informacím, které o nich někdo zpracovává," dodává Hendrych.

GDPR po česku? Hysterie a bláboly

"Z GDPR se v Česku stává byznys a chce se na tom uměle přiživit spousta 'konzultantů'," tvrdí eurokomisařka VĚRA JOUROVÁ, která má v Evropě ochranu osobních dat na starosti.

Eurokomisařka Věra Jourová.V Česku nařízení vyvolalo trochu zmatek...

 

Je tu velká hysterie, kterou v jiných zemích nezažívám. V Česku se ochrana dat dlouhodobě moc "neprožívá", a tak se trochu nebral ohled na to, že je tu už dlouhou dobu nějaký zákon. Teď na to koukáme, jako by to byla nějaká novinka.

Obce s tím ale reálně mohou mít problém kvůli povinnosti najmout si experta.

 

To je naprostá hloupost. Obce se mohou spojit a mít jednoho třeba pro padesát z nich (jak ale bylo řečeno, české ministerstvo počítá maximálně s deseti obcemi na jednoho kontrolora, pozn. red.). Totéž platí pro školy. My hledáme efektivní cesty, a ne, abychom tady uměle vytvářeli pracovní místa. Z GDPR se ale v Česku stává byznys a chce se na tom uměle přiživit spousta "konzultantů", kteří už zpracovali různé metodiky obsahující naprosté bláboly, nesmyslné věci, jež se vůbec nedají použít v praxi. Já bych doporučila, aby se lidé obraceli na svá resortní ministerstva, která vydávají metodiky, a šetřili peníze.

Jak jsou na to připraveni v dalších zemích EU?

 

Německo, Rakousko, Slovinsko, Itálie jsou lépe připraveny. Co se týká střední a východní Evropy včetně Česka, to dlouhodobé podceňování je vidět jak na kapacitách úřadů na ochranu údajů, tak v celkovém přístupu. Máme hodně co dělat. Souvisí to i s tím, že tady máme pocit, že nás vždycky bude někdo špiclovat a sledovat a že proti tomu není obrana. Každý člověk by se měl starat o to, kdo a jak ho sleduje.

Autor: Josef Kolina, Pavel CechlFoto: , Radek Cihla/Jakub STADLER

Naše nejnovější vydání

TýdenSedmičkaPředplatné