Ježek Sonic: primárně dětský animák plný popkulturních odkazů

Nadzvukově rychlá populární postava z videohry se přenesla na filmové plátno a studio Paramount Pictures si může mnout ruce. V amerických kinech otevřel Ježek Sonic nad očekávání dobře a spokojeni jsou převážně i kritici. Této animované komedii toho totiž nelze moc vyčítat.

Zpočátku to vypadalo na solidní průšvih. Když vyšel na Sonika první trailer, fanoušci herní série se zděsili. Tvůrci filmu si však jejich kritiku vzali k srdci a vizuální podobu ježka značně upravili. Rozpočet filmu se sice zvýšil a nová práce navíc premiéru o pár měsíců oddálila, konečný výsledek ale stojí za to.

Sonic se narodil s výjimečnou superschopností: je nejrychlejší na světě, respektive ve všech světech, které pomocí svých teleportačních kroužků navštíví. Ani to ho ale nedělá šťastným. Nemá totiž žádné kamarády a je pořád sám, protože se musí skrývat před zlými bytostmi, které by chtěly jeho moc zneužít. Nejvíce se mu líbí na Zemi, kde se uhnízdil v americkém maloměstě, odkud (skoro) nikým nepozorovaný sleduje životy místních obyvatel.

Jednoho dne ho však kvůli neustálé samotě popadne depresivní amok: modré bodliny mu začnou svítit, až ze sebe vypustí elektrický výboj, který zapříčiní výpadek elektřiny na polovině kontinentu. Tím si získá nevyžádanou pozornost jistého doktora Robotnika (Jim Carrey), vyšinutého šílence a technologického génia v jednom, který ho chce zlikvidovat a následně laboratorně testovat. Ježek se tak s prosbou o pomoc obrací na místního policistu Toma (James Marsden), jehož spokojený život dosud zpovzdálí sledoval. Společně se vydávají na únikovou, avšak dobrodružnou cestu, při které Sonic paradoxně zažije ty nejlepší dny svého života.

Typická role Jima Carreyho

Tempo filmu odpovídá ježkově rychlosti, a tak jsou postavy prakticky neustále v pohybu. Vesměs pořád se něco děje, akčních scén je dostatek, takže ani to nejmladší publikum nemá příliš prostoru k tomu, aby se nudilo. Dospěláci, obzvlášť nerdi, se pak pobaví nad tunou nápaditě využitých popkulturních odkazů. Sonic i Carrey navíc ze sebe sypou jednu hlášku za druhou, přičemž některými opravdu udeří hřebíček na hlavičku. Zejména Carrey se v roli padoucha nesmírně vyžívá. Kombinuje chování i grimasy z Grinche či Masky a po většinu času to funguje.

To ovšem neznamená, že by za ním Sonic nějak zaostával. Naopak charakter postavy má hloubku a charisma. Jakožto zcela opuštěný mimozemšťan trpí jakousi schizofrenií, kterou díky své rychlosti dotahuje do situací, kdy sám se sebou hraje stolní tenis nebo baseball. Svým dětským chováním a trápením plynoucím ze samoty v dětském publiku snadno vzbuzuje lítost a soucit, takže mu okamžitě začne fandit. Když pak svou superrychlost využívá naprosto stejně jako Quicksilver v komiksových X-Menech, znovu zaboduje i u starších diváků. Jde sice o jasnou vykrádačku, její provedení je ale dostatečně zajímavé na to, aby to nevadilo.

Ježek Sonic zapadá do žánru animované komedie, jejímž cílovým publikem jsou děti a v níž hlavní postava je zvířecího/mimozemského/fantasy původu a na cestě za nějakým cílem jí pomáhá dobrosrdečný člověk (v tomto případě policista Tom). V minulosti se tu objevili Alvin a Chipmunkové, Šmoulové nebo loni Pokémon: Detektiv Pikachu. Právě se slavným pokémonem má navíc společné to, že původně pochází z videohry.

Přesně stominutové dobrodružství vysoce hyperaktivního Sonika uteče rychle a pro dospěláka dělajícího doprovod svým ratolestem bezbolestně. Sonic nás nejprve zavalí pocitem samoty, následně začne rozesmívat údernými hláškami a popkulturními odkazy, přičemž potěší přímo i fanoušky videohry, kteří se dočkají řady easter eggů (referencí na jednotlivé díly). A nakonec se roztočí na plné obrátky i akce a s ní typické komické dovádění Carreyho. Je to primárně dětský film, takže se nad některými příběhovými nesrovnalostmi nesmíme příliš pozastavovat. Celkově ale snímek v ničem neurazí ani nezklame a přináší podívanou srovnatelnou se zmíněným Detektivem Pikachu.