Ani Kovalčuk, Červenka, Tichonov a další tuhle misi nezvládli. Petrohrad je každoročně jedním z hlavních aspirantů na titul, ale úspěch stále nepřichází. Prognózy a očekávání zatím vždy předčily výsledek mužstva. Jako by snad výkladní skříň ruského hokeje zaklel někdo disponující patřičnými dovednostmi v oblasti černé magie. Je to zvláštní a je těžké najít příčiny.
Síla SKA je neoddiskutovatelná, vzájemně souvisejících faktorů nalezneme hned několik. Na začátku všeho je rozpočet. Ten předloňský, 40 533 625 dolarů, byl před uplynulou sezonou ještě o 5 milionů navýšen a SKA se bez problémů začlenilo do rodiny nejbohatších světových klubů, kterým tradičně vládnou kanadské bašty NHL.
V Petrohradu si tak díky proudu životadárného černého zlata zvykli na fakt, že soupisku lze doplňovat těmi nejvhodnějšími hráči na daných postech dle přesně nastolené strategie. Ale v důsledku to nefunguje. Jsou to Kovalčukovy hvězdné manýry, byla to neschopnost kouče Jalonena stmelit tým? Že by snad petrohradská strategie nebyla tak funkční, jak se zdá?
Pravdou je, že výkony mužstva mnohdy leží na božském Kovalčukovi až příliš a ten, jak známo, občas trochu znuděně krasobruslí. Rozhodně v tom není sám, ale takhle silné hvězdné komando prostě nemůže vyhořet v každém play-off.
Petrohrad vždy prolétne základní částí jako balistická střela neudržovanou dřevostavbou a pak přijde až nečekaně odevzdaný skon. A skutečně se zdá, že vedení klubu došla trpělivost. Žadné astronomické částky za posily létat nebudou.
Náladového Fina na střídačce nahradil možná ještě náladovější, ale hodně proruský Bykov a SKA už rázem nemíří svůj přestupový apetit tolik do zahraničí. Krom solitéra se švédským pasem Jimmiho Ericssona je největší hvězdou zatím Evgenij Dadonov, k němuž Petrohrad do rezervního týmu naverboval dokonce celé komando rozloženého Spartaku Moskva.
Uvidíme, jak bude letost oscilovat výkonnostní křivka SKA, ale věřme, že bude táhnout už pěkně odspodu.
