Rusko se bude spolu s Nikaraguou a Čínou podílet na stavbě mezioceánského průplavu v Nikaragui. Tento megaprojekt, pokud se realizuje, bude vážnou konkurencí Panamskému průplavu a ukončí nadvládu Spojených států při kontrole některých vodních cest, hlavně strategické trasy skrze Panamu.
Stavba druhé umělé vodní cesty, která spojí Atlantik s Pacifikem, by měla začít koncem tohoto roku. Dokument o zahájení vodního díla podepsali loni nikaragujský prezident Daniel Ortega a čínský podnikatel Wang Ťing.
Opozice v zemi kritizuje mimo jiné fakt, že Ortega vložil Číňanovi do rukou ohromné pravomoci. Není rovněž jasné, kdo všechno z čínské strany za projektem stojí. Vláda v Managui počítá, že stavba potrvá pět let. Projekt má přijít na 40 miliard dolarů (asi 800 miliard Kč).
Čínská firma HKND Group (Hong Kong Nicaragua Canal Development Group) může průplav provozovat až sto let, po půlce století má právo smlouvu prodloužit.
Při nedávné státní návštěvě ruského ministra zahraničí Sergeje Lavrova v Nikaragui byla hlavním bodem rozhovorů budoucí bilaterální spolupráce mezi Managuou a Moskvou.
Nejdůležitější akcí se má stát zmíněný průplav, o kterém se píše v třístranné dohodě mezi Nikaraguou, Čínou a Ruskem. V dokumentu stojí i termín zahájení stavby - letošní prosinec.
Podle čínského investora povede vodní dílo z přístavu Brito na pobřeží Tichého oceánu před Nikaragujské jezero (největší zásobárna sladké vody ve Střední Americe) do Bluefields na pobřeží Karibiku. Trasa přes několik jezer ulehčí stavební práce.
Průplav má být údajně dlouhý 286 kilometrů, což je zhruba třikrát více než konkurenční Panamský průplav.
Nikaragujské dílo předčí panamskou konkurenci také v šířce (83 metrů) a hloubce (27,5 metrů), čímž se otevře pro lodi o výtlaku 270 tisíc brutto registrovaných tun.
Stavební práce mají uskutečnit dělníci a inženýři z Číny a zemí Střední Ameriky. Vedle hospodářské a organizační podpory poskytne Rusko nikaragujským partnerům ještě něco navíc. A to, jak lze zaslechnout z kruhů blízkých jednání, především ochranu stavby.
Vláda v Nikaragui už podepsala s Moskvou zvláštní dohodu. V první polovině letoška už ruské vojenské lodě a vojenská letadla operovaly v nikaragujských výsostných vodách. Do 30. června 2015 bude ruské vojsko patrolovat u pacifických a karibských břehů středoamerické země.
Díky průplavu dlouhému přes 280 kilometrů se má Nikaragua stát úplně jinou zemí, místem s velkou budoucností, slibuje bývalý gerilový bojovník Ortega svým krajanům. Ti žijí v zemi, která je mezi státy Latinské Ameriky druhou nejchudší po Haiti. Obzvláště zle jsou na tom rolníci.
Jedním z největších bohatství Nikaraguy je přece její geografická poloha. Nyní jde jen o to, tento dar využít, argumentuje Ortega.
Vpravdě faraonský projekt schválili nikaragujští poslanci. O "ano" se postaralo 61 sandinovských zákonodárců vedených prezidentem. Opozice, která má oproti sandinistům jen půlku poslanců, byla jednotně proti.
Kritici díla mimo jiné argumentují, že se výrazně omezí suverenita země. Velkým otazníkem zůstává i jeho ekonomická smysluplnost.
Na obranu "tropického snílka" Ortegy je však spravedlivé dodat, že o průplavu skrze dnešní nezávislou Nikaraguu se uvažovalo už v první třetině 19. století. Později pro to Nikaragujci hledali spojence v Nizozemí, Francii, Německu i Japonsku. Bez úspěchu. Američané dali přednost vodní cestě skrze Panamu.
Ruští experti se však rozcházejí v názoru, zda bude Velký mezioceánský kanál, jak se zatím oficiálně nazývá, pro Rusko výhodný byznys.
Emil Dagabjan, vedoucí pracovník Ústavu pro výzkum Latinské Ameriky při Ruské akademii věd, zdůrazňuje politické výhody, které Moskva získá. Rusko se podle něj konečně rozhodlo podílet na projektu se vší pravděpodobností největší dopravní trasy Ameriky.
"Spojené státy tím ztratí část kontroly nad regionem, již uplynulých sto let vykonávaly díky Panamskému průplavu."
Ekonomický expert a ředitel Institutu národní energetiky Sergej Pravosudov hodnotí ruskou účast na projektu průplavu jako "přímou bojovou výzvu Spojeným státům". Moskva díky němu získá nejen ekonomickou, ale i geopolitickou výhodu. Podle něj kontroluje Washington všechny důležité body na světě, kudy vedou vodní cesty. Nejen Panamský a Suezský průplav, ale i významné obchodní cesty vedoucí podél Singapuru, Gibraltaru a další.
Stavba interoceánského průplavu v Nikaragui uštědří Američanům tvrdou ránu, míní Pravosudov.
Řada ruských expertů však zastává jiné názory. Politolog Konstantin Simonov považuje projekt za nadmíru riskantní. Míní, že zájem o vodní dílo mají především Číňané, aby v budoucnu mohli snadněji a pohodlněji vyvážet a dovážet své zboží.
Rusko má už oproti Číňanům svou vlastní mořskou trasu, a to Severní mořskou cestu (dříve též Severovýchodní průjezd), jenž umožňuje plavbu Arktickým oceánem do Evropy a Asie.
I někteří další ruští experti zastávají názor, že pro Rusko je důležitější rozšiřovat možnosti využití Severní mořské cesty.
Čínskou firmu, která získala od Ortegovy vlády koncesi na stavbu průplavu, halí zčásti mlha. Kdo za HKND Group stojí, se dostává na veřejnost jen po kouscích. Objevily se úvahy, zda ve Velkém průplavu nemá prsty sama čínská vláda.
Čína projevuje v uplynulých několika letech veliký zájem o Latinskou Ameriku včetně jejího nerostného bohatství. Otevřené partnerství Číny s Nikaraguou je však vyloučené, protože Managua má diplomatické styky s Tchaj-wanem. A ten to umí ocenit. Kdyby se však sen o průplavu proměnil ve skutečnost, bylo by pro Ortegu snadné přesedlat z Tchajwanců na Peking.
Střední Amerika už pro USA není jen jejich "zadním dvorkem". Už se na něm pomalu zdomácněle prohánějí také Číňané. Pokud jde o strategický význam tohoto regionu, mohla by politická rivalita obou velmocí překrýt čistě ekonomické úvahy.
Panamský průplav spojující Atlantik a Pacifik byl otevřen roku 1913. Lodím ušetřil cestu kolem Hoornského mysu na nejjižnější špici Ameriky, jež byla drahá, obtížná a nebezpečná.
Částečné zahájení provozu průplavu skrze Nikaraguu se plánuje v roce 2019. Kompletně by měl být projekt dokončen roku 2029.
