Prezidentské sídlo
Elysejský palác je prý i prokletý. Jak zapůsobí na Macrona?

Nepohodlný, nefunkční, neforemný. Elysejský palác nemá jen obdivovatele. Někteří z jeho právoplatných obyvatel dokonce život v něm nesnášeli nebo se ho pokoušeli zkrátit na takové minimum, jak to jen bylo možné, napsal list Le Figaro, který přináší přehled předchozích obyvatel tohoto sídla francouzských prezidentů. K nim nově přibude Emmanuel Macron.

Před nástupem každého nového francouzského prezidenta se objevují tytéž tradiční otázky. Nastěhuje se skutečně do Elysejského paláce? Pokusí se mu vtisknout svůj styl, nebo o něj nebude mít zájem? Obdobné diskuse vyvolal za oceánem nástup Donalda Trumpa do Bílého domu, který se však zároveň nestal sídlem první dámy. Sám Trump střídá pravidelně několik svých rezidencí včetně duplexu na Manhattanu či sídla na Floridě, kde přijímá zahraniční představitele.

Mac Mahon, první z řady prezidentů

Byť Adolphe Thiers, který byl prezidentem republiky od srpna 1871, v paláci několikrát pobyl, byl to až maršál Mac Mahon, za jehož vlády se Elysejský palác stal definitivní rezidencí prezidenta, a to od září 1874.

Félix Faure tam zemřel

V lednu 1895 byl Félix Faure zvolen prezidentem republiky. Svůj sedmiletý mandát ale nedokončil, v roce 1899 zemřel v Elysejském paláci pod zlaceným dřevěným obložením Stříbrného salonku. Našli ho tam napůl nahého v náručí milenky. V knize Záhadný pan Hollande, kde prezident vystupuje jako průvodce, naznačuje, že pohovka, na níž Félix Faure vydechl naposledy, je "prokletá".

Kuchyně Vincenta Auriola

Pokud je třeba důkazu, že palác není postaven příliš pohodlně, pak může posloužit prezidentování Vincenta Auriola, který do úřadu nastoupil od ledna 1947. Až tehdy palác získal kuchyni hodnou toho jména. Do té doby se prakticky všechna jídla dovážela zvenčí.

Bernadette Chiracová, jedna z mála nadšenců

Ze značného počtu lidí, kteří poznali Elysejský palác zblízka, patřila Bernadette Chiracová k hrstce těch, kdo jej skutečně oceňovali. S početnou armádou zaměstnanců, která čítala 840 osob, se postarala, aby prezidentské sídlo zářilo v nejlepším možném světle. Stejně dobré vzpomínky na palác měl například i Valéry Giscard d'Estaing s manželkou.

De Gaulle považoval palác za svazující, Pompidouovi ho nesnášeli

Generál Charles de Gaulle na Elysejském paláci neoceňoval vůbec nic. Toto místo pokládal za příliš svazující, příliš buržoazní a příliš frivolní. Dal by přednost Invalidovně - a dokonce i Vojenské škole (École militaire) nedaleko ní. Jeho manželka Yvonne si s ním v nepříznivém hodnocení nijak nezadala a například řekla: "Je to neradostný dům se spoustou omezení. Lituji každého, kdo se jako další do tohoto muzea nastěhuje!"

Lepší dojem neměli ani Pompidouovi. I když podstatně zmírnili protokol a vnesli do salonů z 18. století moderní umění, nepodařilo se jim tuto spící krasavici probudit, zvláště pak od doby, co do hry vstoupila prezidentova nemoc.

Mitterrand a Sarkozy - byt ano i ne

François Mitterrand a Nicolas Sarkozy navázali na tradici svých předchůdců a palác obývali jen přechodně a jako trvalé místo pobytu si zvolili své dosavadní bydliště. Mitterrandovi vnímali Elysejský palác výhradně jako "pracoviště" a nejinak to měl i Nicolas Sarkozy. Do rozvodu s manželkou Cécilií žil v pronajatém bytě v Neuilly-sur-Seine. A po novém sňatku, který se konal v Elysejském paláci, byl prezidentskému sídlu nadále nevěrný a raději se nastěhoval ke Carle Bruniové do vily Montmorency.

François Hollande nechtěl, ale musel

Prezident Hollande na začátku svého mandátu dal jasně najevo, že nepočítá s tím, že by bydlel v Elysejském paláci. Raději dal přednost běžnému třípokojovému bytu na ulici Cauchy v 15. městském obvodu. Ovšem život, a především pak odluka od Valérie Trierweilerové, ho přiměly změnit názor. Prezident putoval do paláce, jeho bývalá partnerka zůstala v jejich bytě a Hollande slíbil, že až do konce mandátu za něj bude platit nájem.