Hans Kammler řídil za 2. světové války výrobu nacistických tajných zbraní a zodpovídal za stavbu Osvětimi a dalších koncentračních táborů. Oficiálně spáchal v květnu 1945 u Prahy sebevraždu. Současně se ale už dlouho spekuluje, že jeho smrt zinscenovaly americké tajné služby, aby ho uchránily před soudem a celkem jistou popravou - a hlavně aby od něj získaly pro ně důležité informace. Nyní se tato teze opět oživila.
Pomohly USA generálovi Waffen-SS a SS-Obergruppenführerovi přežít, aby se jeho vědomosti nedostaly do rukou Rusů, ale aby je získaly ony? Je to odvážná teze, pro niž ale existují jisté indicie.
Oficiálně spáchal Kammler (1901-1945 ?) 9. května 1945 sebevraždu, a sice na útěku z Prahy, kterou zachvátilo povstání. Nově nalezené historické prameny a svědci ale vrhají na úřední verzi stín pochybností. Válečný zločinec Kammler podle nich přežil a Američané ho tajně dopravili do Spojených států.
Stalo se tak podobně jako v případě jiných vědců a expertů nacistického režimu, mezi nimiž je asi nejznámější konstruktér německých a poté amerických raket Wernher von Braun.
Jak známo, morálka je jednou z posledních věcí, z níž si tajné služby dělají těžkou hlavu.
O nových poznatcích ohledně Kammlera informoval v novém vydání historického magazínu ZDF-History německé veřejnoprávní televize ZDF berlínský historik Rainer Karlsch. Dle jeho názoru existuje řada dokumentů, které dokládají, že generála SS se zmocnili Američané a že ho vyslýchaly jejich tajné služby CIC (kontrašpionáž armády USA) a OSS (předchůdce CIA).
Rakouský dokumentarista Andreas Sulzer navíc narazil při svých rešerších v USA na rodinu důstojníka OSS Donalda W. Richardsona, jenž podléhal přímo americkému generálovi Dwightu D. Eisenhowerovi, vrchnímu veliteli (západních) spojeneckých expedičních sil v Evropě.
V rozhovoru jeden ze synů amerického špiona řekl: "Můj otec měl tohoto užitečného Němce dostat do USA, disponoval znalostmi o výrobě nejmodernějších zbraní. Úkolem mého otce bylo zabránit, aby se dostal do rukou ruské tajné služby."
O věci bude podrobně informovat renomovaný magazín "Zeitschrift für Geschichtswissenschaft".
Od vysoce postaveného nacisty se ale Američané mnoho nedozvěděli. Kammler spáchal údajně sebevraždu po dvou letech, během nichž ho v USA drželi v nějakém přísně střeženém vězení. Richardson se s tím prý svěřil svým dvěma synům krátce před tím, než roku 1997 zemřel.
Kammler, promovaný architekt (studoval v Mnichově a Gdaňsku), na sebe od roku 1940 strhával stále větší moc. Na jaře 1945 už šéfoval veškerým programům speciálních zbraní. Zodpovídal mimo jiné za produkci létajících bomb V-1, balistických raket V-2 a za program vývoje a výroby proudových letounů. Joseph Goebbels ho chválí ve svých denících ještě začátkem dubna 1945, zvláště jeho přístup k vůdci Adolfu Hitlerovi.
Šéfinženýr SS patřil od roku 1944 k nejmocnějším mužům nacistického režimu - a rovněž k jeho nejhorším válečným zločincům. Byl mimo jiné osobně zodpovědný nejen za stavbu krematorií v koncentrácích Osvětim-Březinka, ale i za přesun zbrojních fabrik do podzemí.
Ruce generála SS se utápěly v moři krve. Zbrojní program, za který byl odpovědný, stál životy statisíců lidí. Osobně třeba vydal rozkaz k zavraždění 208 nuceně nasazených včetně dvou dětí v Arnsberger Wald (dnes přírodní park Arnsberský les) na konci března 1945, tedy na samém konci války.
Je zřejmé, že Kammlerovi bylo s blížícím se koncem války jasné, že pro Německo je vše ztraceno, a že přinejmenším přemýšlel o tom, že změní strany a vydá se západním spojencům, říká historik Karlsch v magazínu ZDF-History. Že takto Kammler kalkuloval, je pravděpodobné. Nebyl sám.
Historik Karlsch má ale menší problém. Je sice považován za zkušeného, znalého výzkumníka a je autorem několika kvalitních knih, ale s tou nejvýznamnější se slušně blamoval. V díle Hitlerova bomba (Hitlers Bombe) vydaném roku 2005 totiž tvrdí, že nacisté koncem války opakovaně a úspěšně testovali taktickou jadernou zbraň. Hodně tím poškodil svou dosud velmi dobrou pověst.
Pokud Hans Kammler skutečně spáchal sebevraždu, moc toho po sobě okolnímu světu nenechal. Nenašla se ani jeho mrtvola, ani jeho osobní věci. Nezůstalo po něm prostě nic. Místopřísežné prohlášení dvou jeho spolupracovníků, že byli přítomni Kammlerově pohřbu, nemá hodnotu ani papíru, na němž je sepsáno.
V letech po roce 1945 bylo běžné, že nacisté potvrzovali údajná úmrtí svých známých anebo nadřízených jako na běžícím páse.
