Krušné časy
Organizovaná opozice přestala v Rusku téměř existovat

Je tomu dva roky, kdy na ulicích Moskvy zněl silný hlas opozice. Takzvaného "pochodu milionů" se na Bolotném náměstí (česky: Blatné nám.) v centru metropole zúčastnily v předvečer jmenování Vladimíra Putina prezidentem "pouze" desítky tisíc lidí, ale staronový pán Kremlu je nemohl ani přehlédnout, ani ignorovat. Dnes má ale ruská opozice doma jen velmi malou podporu a jen málokdo z ní se odváží demonstrovat své postoje na veřejnosti.

Důvodem můžou být podle expertů jak tvrdší tresty pro demonmstranty a opoziční aktivisty, tak změny ve veřejném mínění, píše list Russi Beyond the Headlines (RBTH). Tehdejší srážky mezi policií a demonstranty značily konec vrcholné fáze, ve které se opozice nacházela v letech 2011 a 2012. Z událostí na Bolotném náměstí se opoziční hnutí v Rusku dodnes nevzpamatovalo.

Lev Gudkov, sociolog a analytik Střediska Levada (Levada Center) k tomu říká: "Ochota účastnit se protestních akcí, nebo je podporovat, klesla do letošní zimy na nejnižší úroveň od rozpadu Sovětského svazu."

Po krvavém konci "pochodů milionů" začal v moderních dějinách Ruska bezpříkladný soudní proces. "Případ Bolotnaja" dlouho nemizel z titulků novin. Nezávislá mezinárodní komise, v níž byly zastoupeny i Amnesty International a Human Rights Watch, došla k závěru, že násilí a porušování veřejného pořádku byly hlavně důsledkem postupu vlády a především policie.

Přesto byly k odpovědnosti pohnáni výlučně demonstranti.

Žaloba byla vznesena proti 27 účastníkům protestního shromáždění. Šlo o nejrůznější obvinění. Někteří demonstranti házely kousky asgfaltu, jiní vráželi do policistů, někdo převrátil telefonní budku. Kvůli hození citronu do davu, které zachytila i kamera, například odsoudili mladíka Jaroslava Bělousova na půltřetího roku do trestního tábora.

Spolu s ním bylo 24. února 2014 odsouzeno k trestům odnětí svobody mezi dvěma a půl lety až šesti lety dalších šest osob. Lídři opoziční Levé fronty, Sergej Udalcov a Leonid Razvozžajev, na soudní verdikt ještě čekají.

Úřady je začaly paradoxně vyšetřovat v říjnu 2012 poté, co státní televize odvysílala dokument "Anatomie protestu 2", v němž se tvrdilo, že oba jmenovaní ještě s dalšími aktivisty organizovali v Rusku masové nepokoje. Jejich cílem prý bylo uchvátit moc.

K těmto aktivistům patřil vedle jednoho gruzínského politika (nepokoje financuje Gruzie) i Konstantin Lebeděv, který se přiznal a uzavřel dohodu s prokuraturou. Odsoudili ho ke dvěma a půl letům do vězení, z nichž si ale odseděl jen půlku. Mezi bývalými spolubojovníky a v opozici obecně platí od té doby za zrádce.

Ruský právník a opoziční aktivista Alexej Navalnyj proslul hlavně kritikou korupce, kterou zveřejňuje na svém webu. Pro zajímavost, je jediným Rusem, jenž se dostal v roce 2012 do seznamu sta nejvýznamnějších lidí podle týdeníku Time.

Loni v létě ho obvinili ze zpronevěry majetku při správě podniku Kirovles, které se údajně dopustil v roce 2009, kdy působil jako poradce gubernátora Kirovské oblasti. Navalného soud poslal na pět let do vězení, ale poté, co Vladimír Putin označil rozsudek za "zvláštní", byl verdikt změněn v podmíněný trest.

V současnosti je Navalnyj v domácím vězení a nesmí používat ani, telefon, ani internet. Komunikovat může jen s příbuznými a právníky. Na Rusko a jeho justiční praxi je velmi neobvyklé, že opozičník nebyl v době vyšetřování ve vazbě. Tento zvláštní přístup je podle expertů součástí diskreditační kampaně úřadů proti němu. Cílem je vzbudit k Navalnému v řadách opozice nedůvěru.

Ústupky, které ve vztahu k jeho osobě stát dělá, ho na pozadí procesů spojených s Bolotným náměstím odcizuje mase demonstrantů, vysvětluje listu RBTH Alexandr Pošalov z Kremlu blízkého Institutu pro sociálně-ekonomický a politický výzkum.

"Stav opozice není v současnosti nejlepší," přiznává jeden z nejznámějších členů opozice Boris Němcov, liberál, bývalý první vicepremiér ruské vlády a spolupředseda Strany národní svobody (PARNAS).

"Mnoho našich přátel je nyní za mřížemi, na část lidí existují zatykače a někteří se vystěhovali," dodává Ilja Ponomarjov, levicový opoziční politik a poslanec Státní dumy.

Jako organizovaná politická síla přestala podle něj opozice existovat.

Koordinační rada ruské opozice se rozpustila ani ne rok po svém založení v říjnu roku 2012. Mezi jejími členy existovala naprostá rozhádanost. Řešení, jež nabízeli, tedy čestné volby, boj s korupcí či reformu volebního systému, zprvu podporovala polovina obyvatel. Ale jen do doby, než nastoupila kremelská propaganda a varovala občany před rukou Západu a zahraničními agenty, říká sociolog Gudkov.

Cízí obecně prospěšné organizace, které byly financovány ze zahraničí, se před tím musely registrovat jako "zahraniční agenti". Hrstka obvinění ze strany Kremlu stačila, aby opozici vzali vítr z plachet, dodává Gudkov.

V jeden okamžik se dle něj začalo veřejné mínění měnit, věřilo stále více Kremlu a přiklonilo se na jeho stranu. To platí pro celou zemi. Situce je jiná jen v Moskvě, neboť je tam protestní hnutí tradičně aktivnější.

Proto se tam letos 15. května uskutečnilo protesní shromáždění proti válce, jehož se podle organizátorů zúčastnilo 50 tisíc lidí.

Vláda ale prosadila zostření zákona o shromažďování. Požadavky na organizátory se rozšířily, tresty za přestupky, přečiny a trestné činy během těchto akcí se zvýšily. Tvrději po krku se jde i opozičním aktivistům na webu. Vše pro udržení veřejného pořádku a pro zajištění klidného života ostatních občanů...