Americká pilotka Amelia Earhartová, přezdívaná po vzoru prvního sólového pokořitele Atlantiku Charlese Lindbergha "Lady Lindy", se výrazně zapsala do historie létání. V květnu 1932 se stala první ženou, jež bez mezipřistání přeletěla Atlantský oceán. Do rekordních tabulek se zapsala ještě několikrát a ve 30. letech patřila k nejobdivovanějším hrdinkám na světě. Její životní příběh je součástí povinného učiva na amerických školách a inspirací pro řadu žen po celém světě. Před 90 lety, 11. ledna 1935, vykonala jako první na světě sólo přelet Tichého oceánu z Honolulu na Havajských ostrovech do Oaklandu v Kalifornii.
V té době už byla Earhartová dávno slavná, zejména pro legendární přelet Atlantského oceánu, jehož se zúčastnila v roce 1928 jako první žena na světě (byť pouze v roli spolucestující). Do letadla se posadila ještě mnohem dřív - poprvé vzlétla jako třiadvacetiletá v roce 1920. Hned v následujícím roce proto absolvovala potřebné lekce v létání, v roce 1923 získala jako šestnáctá žena na světě pilotní licenci od Mezinárodní letecké federace a – koupila si letadlo.
Cesta přes Atlantik, při níž byla pasažérkou v letadle v letadle Fokker F.VIIb/3m, ji sice proslavila, ale ji samotnou úplně neuspokojila, protože se chtěla vyznamenat především vlastními pilotními schopnostmi – a také podpořit další odvážné letkyně.
Povedlo se jí to v roce 1932, když už samostatně přeletěla Atlantik jako druhý sólo letec na světě. Prvním byl Charles Lindbergh, jehož čas 33,5 hodiny zkrátila o víc než polovinu. V témže roce ještě uskutečnila přelet celých Spojených států amerických, opět v rekordně krátkém čase 19 hodin a pět minut.
Let z Havaje do Kalifornie v roce 1935 představoval další milník. Letadlo se vzneslo 11. ledna 1935 v podvečer z rovné planiny Wheeler Field z třetího největšího havajského ostrova Oahu a na druhý den přistálo v Oaklandu v Kalifornii. Byl o 400 mil (bezmála 644 kilometrů) delší než transatlantický let a byl také nebezpečný. To se potvrdilo, když začátkem prosince 1934 zmizel při pokusu o tento přelet letoun s tříčlennou posádkou pod vedením pilota Charlese Ulma, který se zřejmě zřítil do oceánu někde nedaleko Havajských ostrovů.
Earhartová se však nedala odradit. Z letadla - tentokrát použila letoun Lockheed 5C Vega - nechala vymontovat sedačku pro druhého letce, kterou nahradily přídavné palivové nádrže. Do letadla byl také nainstalován finančně náročný obousměrný rádiový systém pro případné volání o pomoc.
Počasí pilotce příliš nepřálo, startovala za nepříjemného mrholení. Letěla celou noc a pro rozptýlení poslouchala v rádiu "vysílání Metropolitní opery z New Yorku". Její přistání v Oaklandu sledovaly tisíce nadšených lidí, které po dosednutí letounu na zem zaplavily přistávací dráhu, aby odvážné vzduchoplavkyni vzdaly hold. Její kuráž osobně ocenila i první dáma Eleanor Rooseveltová, jež ji pozvala do Bílého domu.
Dva roky po svém velkém triumfu, dne 2. července 1937, odstartovala Earhartová spolu s navigátorem Fredem Noonanem z Lae, druhého největšího města Papuy-Nové Guineje, které bylo jednou z jejich zastávek na dlouho plánovaném obletu světa.
Dvojice měla namířeno k Howlandovu ostrovu v Tichém oceánu. Zhruba po 1300 kilometrech se však rádiové spojení přerušilo a jejich letoun už nikdo nikdy nespatřil.
Pátrání, které zahájilo ihned poté, co se Earhartová v éteru odmlčela, americké námořnictvo, skončilo bez úspěchu. Lépe se nevedlo ani skupině financované jejím manželem Georgem Putnamem. Pilotka byla 5. ledna 1939 úředně prohlášena za mrtvou.
Podle dřívějších informací letadlo vypovědělo službu, rádiová komunikace utichla a odborná i laická veřejnost se domnívaly, že ona i navigátor Noonam zemřeli při nárazu do vodní hladiny. Earhartová se naposledy ohlásila 2. července v 8:43 ráno s tím, že jim dochází palivo a oni nevidí letadlovou loď Itasca, na níž je mají doplnit: "Musíme být někde nad vámi, ale nevidíme vás. Dochází nám palivo."
Její nejasný konec dal vzniknout i několika konspiračním teoriím. Podle jedné ji zajali Japonci a popravili ji, podle jiné zase byla její havárie jen záminkou pro letecký průzkum japonských vojenských základen v oblasti a Earhartová dál žila v ústraní pod změněnou identitou.
Poslední výzkumy ale dokázaly, že pád letadla Earhartová přežila a zemřela nejspíš až za několik týdnů na pustém ostrově Nikumaroro ostrovního státu Kiribati. Antropolog z univerzity ve státě Tennessee Richard Jantz v roce 2018 potvrdil, že kosti nalezené v roce 1940 na pustém ostrově Nikumaroro, jenž je dnes součástí státu Kiribati, patřily Earhartové.
A loni v lednu průzkumnický tým Deep Sea Vision oznámil, že pomocí sonarů zachytil na dně oceánu obrys, který odpovídá stroji Lockheed L-10 Electra, na kterém Earhartová létala. Objekt, který by mohl být Earhartové letounem, se podle Deep Sea Vision nachází zhruba 4900 metrů pod hladinou moře asi 150 kilometrů od Howlandova ostrova
Legendární americká letkyně se narodila 24. července 1897 v Kansasu. Za první světové války dobrovolně odešla pomáhat zraněným do torontské nemocnice, kde v roce 1918 jen se štěstím přežila těžkou španělskou chřipku. Létat se naučila v roce 1921, přičemž si sama vydělala na letecký výcvik i jako řidička náklaďáku, a brzy začala pokořovat jeden ženský rekord za druhým.
Její osud inspiroval řadu umělců, v posledních letech byly o jejím osudu natočeny například dva filmy - ve snímku Poslední let ji ztvárnila Diane Keatonová a ve filmu Amelia Hillary Swanková.
