Carmen francouzského skladatele Georgese Bizeta patří k nejoblíbenějším titulům operních scén, diváci mají rádi i po 150 letech od premiéry 3. března 1875 strhující rytmy hudby, jímavé melodie i příběh o zhoubné síle lidských vášní.
Děj vychází z novely Prospera Mériméa zpracovávající skutečný příběh o dělnici z tabákové továrny Carmen, která svede vojáka dona Josého. Kvůli Carmen se José stane dezertérem, pašerákem a nakonec i vrahem, když Carmen ze žárlivosti zabije.
Mezi nejznámější operní árie opery patří Habanera (Láska je plaché ptáče) z prvního jednání a Toreadorova píseň z druhého jednání. Například americký kritik Harold Schonberg přirovnává Carmen k "ženskému Donu Giovannimu. Raději by zemřela, než aby sama sobě lhala".
Světová premiéra Carmen se konala 3. března 1875 v Paříži a byla přijata zdrženlivě. Enormního úspěchu se dílo dočkalo o sedm měsíců později, kdy bylo s mírnými obměnami představeno ve Vídni. Bizet ale v červnu ve věku 36 let zemřel, aniž tušil, že složil jednu z nejslavnějších oper v historii.
Německý filozof Friedrich Nietzsche řadil Carmen vysoce nad hudební dramata svého přítele Richarda Wagnera. Přímo o Carmen napsal: "Láska jako osud - cynická, nevinná, hrozná - a právě v tom ryzí! Láska, která obsahuje válku a smrtelnou nenávist obou pohlaví!."
Již v roce 1875 byla hrána ve Vídni, v dalším roce v Bruselu, Antverpách a Budapešti, v roce 1878 byla v italštině uvedena v Petrohradě, Stockholmu, Londýně nebo například New Yorku.
V Praze byla Carmen první cizí operou, která prošla jevištěm dobudovaného Národního divadla. Stalo se tak 3. ledna 1884. Už předtím (v roce 1880) dílo uvedlo pražské německé divadlo. V Národním divadle v Praze byla Carmen dosud uvedena ve 12 inscenacích (premiéry 1884, 1891, 1900, 1926, 1936, 1947, 1948, 1954, 1966, 1977, 1999 a 2022). V letech 1999-2002 například zpívala tuto roli celkem devatenáctkrát Dagmar Pecková a dostala za ni pro rok 1999 Cenu Thálie v kategorii ženský operní výkon. "Carmen, to jsem já," tvrdila tehdy Pecková s poukazem na svou nezávislost a temperament.
Carmen je v České republice velmi populární: podle databáze Operabase jí patří, co se týče početnosti uvádění, čtvrté místo s 518 představeními v celkem 121 produkcích. Nejuváděnější v tomto období byla Smetanova Prodaná nevěsta, Verdiho La traviata a Dvořákova Rusalka.
Romantický příběh Prospera Mériméa byl poprvé uveřejněn v roce 1845. Spisovatel pravděpodobně vycházel z historek španělské hraběnky a své přítelkyně Marie Manuely de Montijové. Rámec knihy tvoří vědecká bádání autora, který se během svého pobytu v Andalusii dostal až na území Córdoby. Zde se spřátelil s mužem, ve kterém později odhalil obávaného banditu a několikanásobného vraha. Zločinec byl zanedlouho dopaden a spisovatel se za ním vypravil do vězení, kde vyslechl celý příběh tragicky končící lásky: " Pravila mi: Milovat tě už nemohu a žít s tebou nechci. Popadl mě vztek. Vytáhl jsem nůž. Tak naposled! zvolal jsem. Chceš zůstat se mnou? Ne, ne, ne! prohlásila dupajíc. A sundala prsten, který jsem jí daroval a hodila ho do křoví. Bodl jsem ji dvakrát…"
Georges Bizet (1838-1875) pocházel z hudební rodiny, studoval na pařížské konzervatoři a jako sedmnáctiletý napsal svou první symfonii. Následovaly pokusy o operní dílo. V roce 1857 vyhrál Římskou cenu s jednoaktovkou Doktor Zázrak. Vítězství provázelo i dvouleté stipendium v Itálii. Po návratu do Paříže uvedl v roce 1863 operu Lovci perel, následovanou díly Ivan Hrozný (1865), Kráska z Perthu (1867).
V roce 1868 se Bizet oženil s dcerou svého učitele Halévyho, Geneviéve, která však byla dědičně stižena depresemi a totéž prokletí zasáhla i jejich jediného syna Jacquese, který ve svých padesáti letech spáchal sebevraždu. Mezitím však rostla Bizetova sláva, vyvrcholením jeho díla byla právě Carmen.
Carmen byla mnohokrát nahrána, počínaje raným záznamem na voskové válce, úryvky z devadesátých letech 19. století a téměř úplným záznamem v němčině z roku 1908 s Emou Destinnovou v titulní roli. V roce 1967 ruský skladatel Rodion Ščedrin adaptoval části hudby Carmen do stejnojmenného baletu Carmen, psaného pro jeho manželkou Maju Pliseckou, primabalerinu Velkého divadla v Moskvě.
Carmen byla také mnohokrát námětem různých filmů. Například Carmen Jones Otty Premingera (1954) byla adaptací stejnojmenného broadwayského muzikálu z roku 1943, film Georges Bizet: Carmen Franceska Rosiho z roku 1984 s americkou sopranistkou Julií Migenesovou a španělským tenorem Plácido Domingem byl dosti věrný původnímu příběhu i Bizetově hudbě. Vznikl i film Carmen na ledě (1990) v čele s krasobruslaři Katarinou Wittovou, Brianem Boitanem a Brianem Orserem, v hudebním romantickém televizním filmu Carmen: hip-hopera z roku 2001 hrála hlavní roli zpěvačka Beyoncé.
