Dělá Česko opravdu dost ke snížení emisí a skleníkových plynů? Spolek Klimatická změna, který sdružuje přes 300 členů, dohnal tuto otázku a současně výzvu až k Ústavnímu soudu. Spolek Klimatická žaloba požaduje aby stát přijal konkrétní kroky ke snížení emisí skleníkových plynů. Žalobu podával spolu s obcí Svatý Jan pod Skalou na Berounsku a dalšími aktéry. Vláda podle nich neplní ani své vlastní klimatické plány. Spolek poukazuje na to, že neaktivita státu porušuje právo na příznivé životní prostředí i další práva lidí, firem i samospráv.
"Změna klimatu je zřejmě nejvýznamnější environmentální i společenskou výzvou, které lidstvo kdy čelilo," stojí v ústavní stížnosti, kterou soud zpřístupnil na webu.
Význam tématu podtrhl i Ústavní soud
Stížností spolku Klimatická žaloba se bude zabývat plénum Ústavního soudu, tedy sbor všech 15 soudců a soudkyň, namísto tříčlenného senátu, který ji původně dostal podle rozvrhu práce. Výsledkem tak bude nález vyšší váhy. Soudkyní zpravodajkou zůstává Veronika Křesťanová. Vyplývá to z přehledu plenárních věcí na webu soudu.
Plénum může nějakou stížnost převzít, pokud to jednomyslně navrhne původní senát. Častým důvodem je závažnost problematiky a její širší přesah. Tentokrát se soudci chtějí soustředit na otázku závazků státu v oblasti ochrany klimatu.
Dělá stát dost nebo málo?
Městský soud v Praze v roce 2022 žalobě nejprve částečně vyhověl, po zásahu Nejvyššího správního soudu (NSS) ji ale zamítl. Jeho druhé rozhodnutí už NSS potvrdil. Zohlednil i právní závěry velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Ten dal loni v dubnu zapravdu skupině švýcarských žen, které žalovaly švýcarskou vládu kvůli nedostatečnému úsilí v boji proti globálnímu oteplování.
Situace kolem české klimatické žaloby je však podle NSS odlišná, rozdíl spočívá například v tom, že Česko je členskou zemí Evropské unie. Zohledňují se tedy také unijní právní předpisy a mechanismy kontroly. Oproti únoru 2023, kdy NSS rozhodoval poprvé, se výrazně zpřesnily. Kolektivní závazek EU snížit emise skleníkových plynů do roku 2030 o polovinu ve srovnání s úrovní roku 1990 se v mezičase promítl jak do sekundárního práva EU, tak do povinností jednotlivých členských států včetně ČR.
Ani při zohlednění závěrů nové judikatury štrasburského soudu nenašel NSS ve vnitrostátním, unijním ani mezinárodním právním řádu povinnost Česka snížit emise skleníkových plynů o více než 80 procent, jak požadovali žalobci.
