Německo se chystá na předčasné volby, které se uskuteční 23. února 2024. Politická scéna je před nimi rozdělená a napjatá, přičemž jednotlivé strany bojují o přízeň voličů v době rostoucího politického i ekonomického napětí. Podle průzkumů má šanci na vstup do Spolkového sněmu několik klíčových stran, jejichž profily přinášíme v tomto přehledu. Jaké jsou jejich programy, historie a aktuální preference?
Alternativa pro Německo (AfD) - předsedové Alice Weidelová a Tino Chrupalla
Populistická až krajně pravicová strana, vznikla v roce 2013, jejím základním programem byla kritika eurozóny a integrace Evropské unie. Již o dva roky později se ale začala profilovat jako protiimigrační, v tomto směru jí výrazně pomohla migrační krize z roku 2015. Je silná hlavně na území bývalé Německé demokratické republiky, na první křesla v zemských parlamentech (saském, durynském a také braniborském) dosáhla v roce 2014, o rok později usedli její zástupci ale i v parlamentech Hamburku a Brém.
Už od roku 2014 je AfD zastoupena v Evropském parlamentu (EP). Loni dosáhla zisku 15,9 procenta (hlasovalo pro ni 6,3 milionu Němců, skoro o polovinu víc než v roce 2019) a skončila druhá za CDU/CSU, v EP nyní zasedá 15 poslanců AfD. Ve volbách do Spolkového sněmu AfD poprvé kandidovala už v září 2013 krátce po svém vzniku, kdy získala 4,7 procenta hlasů a do parlamentu se nedostala. Následující volby jí ale přinesly triumf v podobě třetího místa se ziskem 12,6 procenta a 94 mandátů. V minulých volbách sice spadla z třetího místa na páté a pohoršila si o 11 mandátů, v současnosti je ale druhou nejsilnější stranou v Německu a její aktuální preference se pohybují kolem 20 procent. Všechny tradiční strany s ní ale odmítají spolupracovat.
V Německu také v poslední době sílí debaty o možném zákazu Alternativy pro Německo, kterou několik zemských kontrarozvědek vede jako podezřelou z krajně pravicových aktivit.
Křesťanskodemokratická unie Německa/Křesťansko-sociální unie (CDU/CSU) - předseda Friedrich Merz
Pravicový subjekt, složený ze dvou sesterských politických stran, které vznikly krátce po druhé světové válce. CSU působí výhradně na území Bavorska, zatímco CDU má stranické organizace ve všech ostatních spolkových zemích. V programové rovině se obě strany hlásí ke křesťanskosociálnímu a liberálně-konzervativnímu proudu.
Z CDU/CSU pocházelo pět poválečných kancléřů: Konrad Adenauer (ve funkci 1949-1963), Ludwig Erhard (1963-1966), Kurt Georg Kiesinger (1966-1969), Helmut Kohl (1982-1998) a Angela Merkelová (2005-2021). Stranu bezmála dvacet let vedla Angela Merkelová (2000-2018) kancléřka Merkelová, nyní v jejím čele stojí od ledna 2022 Friedrich Merz, CSU vede od března 2018 bavorský premiér Markus Söder.
V minulých volbách v roce 2021 byli konzervativci druzí se ziskem 24,1 procenta hlasů a 197 mandátů, oproti těm předchozím přišli o 49 křesel a skončili v opozici; letošní předvolební průzkumy jim slibují vítězství s přibližně třiceti procenty.
Levice (Die Linke) - předsedové Martin Schirdewan a Janine Wisslerová
Levicová strana, která vznikla v červnu 2007 spojením postkomunistické Strany demokratického socialismu (PDS) a levicové Volební alternativy práce a sociální spravedlnosti (WASG). Ve srovnání se sociálně demokratickou SPD deklaruje mnohem výraznější levicovou orientaci, podle některých až krajně levicovou. Strana má tradičně dvoučlenné předsednictvo.
Do parlamentu se strana dostala po volbách v roce 2013, kdy jí zisk 8,6 procenta vynesl 64 křesel, v předminulých volbách si o pět křesel polepšila (zisk 9,2 procenta) a byla pátá, v minulých volbách si naopak o 30 křesel pohoršila (4,9 procent) . Nyní se její preference pohybují kolem sedmi procent.
Sociálnědemokratická strana Německa (SPD) - předsedové Saskia Eskenová a Lars Klingbeil
Tradiční levicová strana, vznikla už před 150 lety, aktuálně vládne spolu se Zelenými. Poválečná SPD se zformovala v západních okupačních zónách jako lidová strana sociálnědemokratického zaměření. Spolu s křesťanskými a sociálními demokraty patří k tradičně nejsilnějším subjektům na německé politické scéně. Z devíti poválečných kancléřů pocházeli z SPD čtyři: Willy Brandt (ve funkci 1969-1974), Helmut Schmidt (1974-1982) a Gerhard Schröder (1998-2005), a aktuální kancléř Olaf Scholz.
Nejhorší volební výsledek v poválečné éře, 20,5 procenta, strana zaznamenala ve volbách v roce 2017, kdy oproti předchozím ztratila v parlamentu 40 křesel. V roce 2020 byl jejím lídrem do dalších voleb jmenován Olaf Scholz, který tehdy patřil mezi neoblíbenější politiky v zemi, stranu dovedl k vítězství ve volbách v roce 2021, kdy si polepšila o 53 křesel a poté zformovala vládu. Nyní je ale v předvolebních průzkumech třetí se zhruba 16 procenty.
Spojenectví 90/Zelení - předsedové Felix Banaszak a Franziska Brantnerová
Zelení vzešli v 70. letech z podhoubí ekologických, pacifistických a feministických občanských sdružení. Strana, která se původně profilovala jako protisystémová, se v březnu 1983 poprvé dostala do federálního parlamentu a postupně prošla přeměnou ve standardní politický subjekt. Současný název získala v roce 1993, kdy se západoněmečtí Zelení sloučili s původně východoněmeckým Spojenectvím 90. V říjnu 1998 Zelení poprvé zasedli ve federální vládě a v květnu 2011 získali svého prvního předsedu zemské vlády.
V minulých volbách Zelení triumfovali historicky nejlepším třetím místem a se ziskem 14,7 procenta si polepšili o 51 křesel oproti předchozím volbám v roce 2017, kdy skončili šestí. V roce 2021 poté vytvořili vládní "duhovou" koalici se stranami SPD a FDP. Aktuálně jim průzkumy připisují čtvrté místo se zhruba 13 procenty.
Spojenectví Sahry Wagenknechové (BSW) - předsedkyně Sahra Wagenknechtová
Krajně levicová nová strana, vznikla loni v lednu, vznikla loni v lednu odštěpením od strany Levice. Tuto stranu opustila část členů, včetně řady spolkových poslanců, a vedla je jedna z nejvýraznějších tváří německé levicové politiky Wagenknechtová.
- Strana kombinuje výrazně levicovou hospodářskou a sociální politiku s odmítáním dodávek zbraní Ukrajině, která se brání ruské agresi, s kritikou protiruských sankcí a s výzvami k jednání s Ruskem o míru na Ukrajině. Velmi kriticky se staví také k migraci, čímž se liší od Levice a blíží spíše Alternativě pro Německo (AfD), která je na pravém okraji německé politiky.
BSW získalo loni v červnových volbách šest křesel v Evropském parlamentu, poté v zářijových volbách do tří zemských sněmů na východě Německa dosáhlo zisku mezi 11,8 a 15,8 procenta hlasů. V Durynsku a Braniborsku se BSW dostalo dokonce hned do vlády. BSW je nyní i parlamentní stranou, současných deset křesel ale nezískalo v minulých volbách, ale odštěpením od jiných stran či přestupy poslanců. Předvolební průzkumy mu přisuzují čtyři až pět procent hlasů.
Svobodná demokratická strana (FDP) - předseda Christian Lindner
Vznikla v roce 1948 spojením několika německých liberálních subjektů. Svobodní byli po dlouhou dobu "jazýčkem na vahách", který se přikláněl buď k vládní spolupráci s CDU/CSU, nebo k SPD. S proměnou stranického systému v 80. a 90. letech však byla jejich role oslabena. Jejich voliči jsou tradičně střední třída a vzdělaní intelektuálové, profilují se jako strana středo-pravicová. Základními principy jejich programu jsou minimální zásahy státu do života občanů, nedotknutelné soukromé vlastnictví a volný trh.
Ve volbách v září 2009 dosáhla FDP historicky nejlepšího výsledku: 14,6 procenta hlasů, ale v dalších volbách v roce 2013 vypadla z parlamentu se ziskem 4,8 procenta. Po následujících volbách se tam vrátila, se ziskem 10,7 procenta hlasů a 80 křesel, skončila na čtvrtém místě, čtvrtá byla i ve volbách minulých, kdy si navíc polepšila o 11 křesel. Poté byla až do loňského listopadu byli téměř tři roky součástí vlády. Nynější průzkumy jí slibují pět procent hlasů.
