Nástup fenologických fází rostlin a ptačích populací je na jaře v důsledku klimatické změny stále časnější a trend v posledních letech ještě zesiluje, řekla Petra Dížková z Ústavu výzkumu globální změny AV ČR – CzechGlobe. Již osmým rokem tyto fáze monitoruje a od konce února do začátku května až čtyřikrát týdně objíždí čtyři lokality na jižní Moravě, aby zaznamenávala, kdy začínají stromy rašit a olisťovat se, kdy kvetou které byliny a kdy si ptáci staví v připravených budkách hnízda a snášejí do nich vejce.
Brněnští vědci mají ve středoevropském kontextu unikátní řadu od roku 1951 či od roku 1961, díky níž mohou sledovat, jak příroda reaguje na změny klimatu. Dížková s monitoringem začala při své bakalářské práci a navazuje na dlouholetou činnost vědce Zdeňka Bauera, který s pozorováním na týchž místech začal už v 50. letech. "Vidíme na datech změnu, která se nedá popřít. Trend je dlouhodobý a jasný. Záleží na druzích, ale obecně se fenologický trend pohybuje kolem 14 dnů. Uspíšení nástupu fenofází ale proti dřívější době zejména v posledních letech zesiluje a některé druhy urychlují termíny až o tři týdny," uvedla Dížková, která je také doktorandkou Mendelovy univerzity v Brně.
Sleduje oblasti v lužních lesích jižní Moravy. Aktuální stav zaznamenávají také kamery, které pořídí v hodinovém odstupu 13 snímků denně a slouží jako podpůrný nástroj. Na všech místech rostou a žijí víceméně stejné druhy, takže lze porovnávat i situaci jednotlivých lokalit. "Ze stromů jsou to habry, javory, duby, jasany a lípy. Z bylin křivatce, plicníky, dymnivky a sasanky. Ale lokality se trochu mění, na některých máme už jen sasanky a medvědí česnek, jinde se naopak vyskytují třeba i sněženky. Z keřů sledujeme hlohy a trnky a z ptačí populace hlavně sýkory koňadry a modřinky, někdy máme štěstí i na brhlíka a lejska," vyjmenovala Dížková.
Jaro strávené v přírodě mimo cesty s sebou přináší i různá úskalí. "Letos jsem na sobě první klíště našla už v lednu a jdou na mě komáři. Jednou mě poštípali tak, že jsem spala v rukavicích, abych se nerozškrábala," vypráví zážitky Dížková. Má za sebou i blízké setkání s divočáky a ve větrném počasí raději do lesa nechodí, protože starší stromy občas padají.
Sledování fenologických fází ji zaujalo do té míry, že i s trochou štěstí se pustila do vědy profesionálně a pokračuje v Bauerově životním díle. Bývalý kolega, který zemřel před devíti lety, od roku 2008 spolupracoval se zaměstnanci Mendelovy univerzity a CzechGlobe a metodiku a výsledky své práce s nimi sdílel. Dížková tak navázala na monitoring, který dnes trvá už 75 let.
Co ji na chování jarní přírody překvapuje, je to, že každý rok lze označit něčím za netypický. Loni to byl extrémně brzký nástup. "Letos se zdálo, že si příroda dá přeci jen načas, ale habry vyrašily jen o dva dny později než loni. A první květy bylin byly vidět hodně brzo. Pak se zas ochladilo, všechno se na několik dnů zpomalilo a tak letos kvete hodně druhů dohromady, přitom většinou to jde postupně. Na Pálavě letos kvetly společně sněženky, dymnivky i sasanky, to jsem nikdy neviděla. Stejně tak křivatce a dymnivky, obvykle je mezi nimi časový odstup," poznamenala Dížková. Důvodem může být mírná zima, velké teplotní rozdíly během dne v únoru a nepromrzlá půda, nicméně odborníci budou letošní rok teprve vyhodnocovat.
