KOMENTÁŘ: Ani Babiš, ani Fiala. Česko potápí dlouhodobá absence národního zájmu

Jak jsme na tom my?

Mám za to, že ne příliš dobře. Česká republika už dvacet let tápe, protože si nebyla schopna definovat vlastní národní zájem. Když se podíváme zpět, měli jsme jeden silný cíl po roce 1989 – návrat do Evropy, návrat do civilizace. Splnili jsme ho: v roce 1999 NATO, v roce 2004 EU. A co dál? Vakuum. Dvacet let bez směru, bez sjednocující myšlenky. A to je tragické.

Národní zájem není věc, co si přečtete ve Wikipedii

Definice národního zájmu není jen o tom napsat to do vládního programového prohlášení. Je to hluboký proces reflexe toho, kde jsme jako národ, co máme k dispozici a jaké jsou naše historické možnosti. Proměnné jako geografie, nerostné bohatství, velikost, hospodářská vyspělost a vzdělání hrají klíčovou roli. To, co mohlo prospívat před deseti lety, může dnes škodit. A to, co je účelné ve Švédsku, nebude fungovat v Rakousku. Proto každý národ potřebuje své vlastní, specifické odpovědi.

Náš blízký soused Polsko má národní zájem jasně definován – obrana proti sousední říši zla – Ruské federaci. To je jejich sjednocující prvek, který prostupuje veškerou jejich politikou – ať už jde o zahraniční vztahy, investice do obrany, nebo formování identity. A my? Kde je naše odpověď? Co je naše národní zájem dnes? Bohužel, nic takového nemáme.

Proč politici selhávají?

Největší selhání naší politické reprezentace za poslední dvě dekády je neschopnost najít společný jmenovatel, na kterém by se shodli napříč spektrem. Slyšeli jste v posledních dvaceti letech o tom, že by někdo z politiků jasně formuloval, co je naše národní zájem? Zůstaneme montážní linkou Evropy, kde levně vyrábíme pro zahraniční trhy, nebo budeme zemí s vlastními finálními produkty, které budou konkurovat na globální úrovni?

Náš hospodářský model je jasně chybný, vyčerpaný. Bez jeho razantní změny, která má počátek v „radikálním řezu“ vzdělávání a dalších návazných procesů, neexistuje cesta k budoucí prosperitě.

Národní zájem musí být nadstranický

Definice národního zájmu nesmí být předmětem politických bojů. Měl by to být společný základ, na kterém se shodne koalice i opozice. Poláci to zvládli. Proč my ne? Proč je naše politický diskurz tak hluboce rozdrobený, že není možné najít shodu ani na této zásadní otázce? Důležitější než líbivě napsaná programová prohlášení, je moudře definovat český národní zájem, na kterém se shodne parlament i senát, koalice s opozicí.

Co dělat?

Zaprvé, potřebujeme si přestat lhát. Naše země nevzkvétá a nálada není pozitivní, přestože objektivně jsme stále téměř rájem na zemi. Máme obrovskou šanci uspět, pokud budeme důsledně investovat do vzdělání, technologií a inovací. Můžeme se stát rájem deregulace, ostrovem svobody podnikání na starém kontinentu. Obyvatelé Česka patří přirozeně k největším uživatelům moderních technologií, a to je základ, na kterém se dá stavět.

Zadruhé, musíme přijmout fakt, že cesta k blahobytu nevede přes levnou pracovní sílu a zahraniční investice, ale skrze podporu domácích podniků a vlastních finálních produktů. Pokud budeme nadále jen montážní linkou, nikdy nedosáhneme skutečné suverenity a prosperity. Ve studii, kterou zpracovala modernizační iniciativa ČESKO.plus ve spolupráci se společností DATARUN, jsou konkrétní opatření, které pomohou nejen startupům, ale zároveň celému podnikatelskému prostředí u nás.

A zatřetí, politická scéna se musí sjednotit na definici národního zájmu jako nástroje dlouhodobé prosperity a bezpečnosti. Bez toho bude naše země nadále stagnovat, ztrácet konkurenceschopnost a řítit se do role outsidera. Je to odpovědností všech stran politického spektra. Nelze se donekonečna vymlouvat, že nemáme standardní opozici a že desetina voličů slyší na vlastizrádné ruské pohůnky. Pokud lídři standardních stran nedokážou občanům nabídnout uvěřitelnou cestu a pozitivní příběh Česka, padá vina na jejich hlavu. Výmluvy na dezinformace a podobné nesmysly, dlouhodobě neobstojí.

Náš národní zájem je jasný – prosperita a bezpečnost. Otázkou zůstává: jsme ochotni se za ně postavit?

Autor je členem ODS a modernizační iniciativy ČESKO.plus