Měkké kontaktní čočky patří k nejznámějším objevům z dílny českých vědců. S vynálezem kontaktních čoček je neodmyslitelně spojeno jméno českého chemika Otto Wichterleho. Už méně je ale známo, že hydrogel, látku, která umožnila přípravu čoček, vynalezl Wichterleho asistent a spolupracovník Drahoslav Lím. Patent číslo 91918 na hydrofilní gel zvaný polyHEMA, z kterého se měkké kontaktní čočky vyrábí, získali Wichterle a Lím 23. dubna 1955. V 60. letech následně zavedli techniku výroby kontaktních čoček odstředivým litím. Tento výrobní postup výrazně snížil výrobní náklady na kontaktní čočky a umožnil jejich masové rozšíření.
Wichterle byl autorem či spoluautorem nejméně 150 patentů, mimo jiné na výrobu silonu. Jeho vynálezy našly uplatnění v každodenním životě obyvatel. Nápad na svůj nejslavnější vynález dostal v roce 1952, kdy se vracel vlakem do Prahy. V kupé s ním seděl muž, jenž si četl oftalmologický magazín. Podle jedné verze Wichterle zahlédl v časopise článek pojednávající o tantalových očních náhradách, přičemž jej napadlo, že plast by k tomuto účelu posloužil lépe než kov. Podle jiné varianty příběhu si muž Wichterlemu postěžoval na problémy spojené s nošením tvrdých kontaktních čoček. Myšlenka využít polymery v očním lékařství byla na světě.
O syntetizaci vhodných materiálů Wichterle požádal své asistenty. Úkolu nalézt vhodnou hmotu se ujal Lím. Po řadě pokusů se mu podařilo vyvinout čirý, aspiku podobný hydrogel. Údajně mu k tomu pomohla náhoda. Jednoho večera musel Lím přerušit experiment, aby stihl vlak. Meziprodukt zkoumané reakce před odchodem z laboratoře pro jistotu zneutralizoval vodou. Když se druhý den vrátil, čekalo ho překvapení. Vodnatá vrstva přes noc ztuhla na gel vykazující vlastnosti, které Lím marně hledal.
První čočky vznikaly na "výrobní lince" ze stavebnice Merkur
Oba vědci nejprve zkoušeli hmotu vstřikovat do uzavřených skleněných forem. Takto vyrobené čočky ale měly otřepky, které dráždily oko. Po čase dospěl Wichterle k nápadu vyrábět čočky odléváním v rotujících otevřených formách. Aby si metodu ověřil, postavil si ze stavebnice Merkur improvizovanou výrobní linku poháněnou dynamem z kola. Na Štědrý den 1961 se "čočkostroj" poprvé rozběhl, výsledkem byla série dokonale vytvarovaných čoček.
Patent na technologii výroby měkkých kontaktních čoček ovšem z Wichterleho ani Líma neudělal žádné boháče, přestože ve světě byl o jeho využití velký zájem. Ne všichni výrobci ale odváděli příslušné licenční poplatky, takže vynález se stal předmětem soudních sporů. Ve druhé polovině 70. let minulého století pak Československá akademie věd prodala patent do zahraničí za cenu pouhého jednoročního výnosu z licencí.
Profesor Wichterle, který se narodil 27. října 1913 v Prostějově, byl absolventem technických věd na Vysoké škole chemicko-technologického inženýrství v Praze (VŠCHTI), po jejímž absolvování pokračoval ve studiu chemie na lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Za okupace pracoval ve výzkumném chemickém ústavu Baťových podniků ve Zlíně, kde se zaměřil na výzkum polyamidových vláken.
Po osvobození Československa se Wichterle vrátil do Prahy, kde se jako pedagog podílel na reformě vysokoškolského studia chemie. V roce 1949 byl jmenován prvním profesorem na katedře umělých hmot VŠCHTI a o tři roky později byl zvolen jedním ze tří děkanů nové Vysoké školy chemicko-technologické. Přestože měl Wichterle nezpochybnitelný odborný kredit, neprošel v roce 1958 kádrovými prověrkami. Po vyhazovu z vysoké školy našel uplatnění v Československé akademii věd a stanul dokonce v čele jejího Ústavu makromolekulární chemie.
Wichterleho vyhodili kvůli názorům na okupaci. Lím emigroval
Za jeho angažmá v období pražského jara 1968 ho ale po nástupu normalizace odvolali z čela ústavu a několik let nemohl do zahraničí. I po odchodu do důchodu si dokázal uchovat vitalitu. V roce 1988, tedy ve svých 75 letech, se ještě vyučil soustružníkem. Hned po pádu komunistického režimu v listopadu 1989 se Wichterle zapojil do veřejného života. Svoji úctyhodnou kariéru završil jako první polistopadový předseda Československé akademie věd (ČSAV). Zemřel 18. srpna 1998.
Na omezenost komunistického režimu narazil i Lím, rodák ze Zeměch u Loun (30. září 1925). Absolvent chemicko-technologické fakulty ČVUT byl po roce 1968 v Československu perzekvován, později se proslavil v zahraničí. Za objev hydrogelů obdržel Lím v roce 1966 Státní cenu; jako druhý byl podílníkem ceny Wichterle. Na konci 60. let chtěl Lím obhájit profesuru, ale v důsledku změn, které se odehrály po roce 1968 na katedře, se mu to už nepodařilo. V roce 1970 odjel i s rodinou do kalifornského Palo Alto, kam ho na Stanfordovu univerzitu pozval pozdější nositel Nobelovy ceny Paul Flory.
Během tohoto pobytu Lím navrhl jednak tvrdší čočky s velkou propustností, jednak nový způsob výroby dosavadních měkkých čoček takzvanou fotopolymerací. Česká strana jeho návrhy odmítla, Američané ne a začali podle nich vyrábět většinu čoček.
Po návratu do Československa v roce 1974 byl z politických důvodů perzekvován a nesměl pracovat ve své specializaci. V roce 1979 mu bylo povoleno emigrovat do Spojených států, a to po zásahu vědců a jedné z amerických organizací pro lidská práva. V USA pak Lím spolupracoval s vynálezcem umělé ledviny Willemem Kolffem, pro kterého vyvinul hydrogely nesrážející krev, tudíž vhodné k potahování umělých orgánů. Lím také učil na univerzitě a pokračoval ve vývoji polymerních hmot. Světově se rozšířily například i jeho "inzulínové pumpy" - implantované biomembránové senzory se zásobníky pro automatické dávkování inzulinu diabetikům. Lím získal celkem 150 patentů, z nich poslední těsně před smrtí. Zemřel 22. srpna 2003 v San Diegu v USA.
