V ruské diplomacii se pohybuje již od studií a dlouhá léta je jednou z nejvýraznějších postav všemožných konferencí a summitů, ať už se týkají íránského jaderného programu, krize v Sýrii či nyní na Ukrajině. Sergej Lavrov, který se 21. března dožívá 75 let, je již 20 let šéfem ruské diplomacie a vždy hlasitě, tvrdě a někdy i nevybíravě hájí ruské pozice. Nechvalně proslul například tvrdými výroky na adresu odpůrců Ruska, pozornost také budí částečnou obhajobou éry Sovětského svazu a nyní je hlasitým a nesmlouvavým obhájcem ruské invaze na Ukrajinu.
Neústupný postoj k NATO a Ukrajině
Během současného konfliktu několikrát zopakoval jasný postoj k nepřípustnosti dalšího rozšiřování NATO na východ a rozmístění útočných zbraní na Ukrajině. Nedávno řekl, aniž by jmenoval konkrétní země, že problém netkví v Ukrajině, ale v tom, že "Ukrajinu využívají, aby oslabili Rusko". Řekl také, že musí být "odstraněna hrozba na západním křídle" Ruska, a to se může stát jedině v kontextu širších dohod (se Západem). Lavrov dal několikrát najevo, že Ukrajina by se měla vzdát Krymu, který Rusko anektovalo v roce 2014, Donbasu na východě země a také "Novoruska", tedy pásu území při pobřeží Černého moře sahajícího až k Moldavsku. Pohrdavě prohlásil, že Rusko je připraveno jednat o bezpečnostních zárukách "pro zemi, která se nyní nazývá Ukrajina, anebo pro část této země".
"Až do poslední chvíle jsme jim dali šanci, aby nenechali situaci dojít do horkého konfliktu. V prosinci 2021 jsme jim řekli: ´zamlouváte´ minské dohody, vytváříte hrozby pro naši bezpečnost, podepišme Smlouvu o evropské bezpečnosti, která zajistí nerozšiřování NATO (směrem k našim hranicím). Byli jsme ignorováni," řekl Lavrov k důvodu napadení Ukrajiny.
Od OSN až na vrchol ruské diplomacie
Před nástupem do čela ruské diplomacie v březnu 2004 Lavrov působil téměř deset let jako velvyslanec Ruska u OSN. Na půdě OSN zastupoval Rusko v dobách války v Kosovu, protiteroristického tažení po útocích na Spojené státy v září 2001 nebo války v Iráku, kterou Rusko odsuzovalo. V OSN také vášnivý kuřák Lavrov tvrdě vystupoval proti zákazu kouření v budovách OSN a v rozhovoru pro ruský list Izvěstija dokonce prohlásil, že odmítá, aby mu tehdejší generální tajemník OSN Kofi Annan říkal, co má dělat.
A další výzvy Lavrova čekaly ve funkci ministra zahraničí. Po nástupu do funkce ministra zahraničí v březnu 2004 se ruský tisk shodl na tom, že jeho jmenování nebylo překvapením. Ve funkci tehdy vystřídal Igora Ivanova, který se stal šéfem Bezpečnostní rady. Po jeho nástupu do čela ruské diplomacie se zdálo, že na rozdíl od "jestřábího" stylu Igora Ivanova nabírá vůči USA smířlivý kurz. Toto zdání však Lavrov brzy vyvrátil, mimo jiné ostrou kritikou budování systému americké protiraketové obrany v ČR a Polsku. List Moskovskij komsomolec sice psal o tom, že Lavrov bude sotva usilovat o vlastní zahraničněpolitickou linii a bude pouze vykonávat to, co mu uloží prezident Vladimir Putin, z Lavrova se ale rychle stala výrazná osobnost ruské vlády a k některým problémů se občas vyjadřuje jen on.
Konflikty se Západem a tvrdá rétorika
V čele ruské diplomacie se často tvrdě vymezoval k politice Spojených států a podle švédské novinářky Gunilly von Hallové například svou neústupností přiváděl bývalé šéfky americké diplomacie Condoleezzu Riceovou a Hillary Clintonovou až k "hysterii". Nyní se ale pochvalně vyjadřuje na adresu amerického prezidenta Donalda Trumpa. "Už když byl Donald Trump poprvé zvolen, mnoho z našich politiků propadlo pocitu euforie. A nyní je tomu stejně," prohlásil v jednom z posledních rozhovorů. V únoru se v Rijádu sešel s americkým ministrem zahraničí Markem Rubiem. Po jednání zopakoval, že rozšiřování NATO přímo ohrožuje Rusko. Případné vyslání aliančních sil na Ukrajinu i kdyby to bylo pod jinými prapory, například členských států nebo EU, by Rusko podle Lavrova pokládalo za nepřijatelné.
Kontroverze a výroky, které budí pozornost
Často neváhá použít i vulgární slova a v diplomatických kruzích si záhy získal přezdívku "Pan ne" nebo "Buldozer". V otázkách války na Ukrajině a protiruských sankcí, konfliktu v Sýrii, ve kterém bylo Rusko na straně Bašára Asada, nebo jaderného odzbrojování je Lavrov neústupný. Tvrdě a hanlivě také slovně útočí na ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, kterého při posledním vyjádření označil za "čirého nacistu" a "zrádce židů". O bývalém americkém prezidentovi Joeovi Bidenovi, který byl velkým podprovatelem Ukrajiny, řekl: "Zničil všechny kontaktní kanály, zavedl řadu sankcí, po nichž následovalo vyhoštění amerických společností, což způsobilo ztráty ve výši stovek miliard dolarů".
Kontroverze vyvolal reakcemi na otravu bývalého dvojitého agenta Sergeje Skripala a jeho dcery v Británii v roce 2018. Británie a její spojenci z takřka tří desítek zemí vyhostili přes ruských 150 diplomatů, Rusko reagovalo zrcadlově. Lavrov například řekl, že Skripalova otrava mohla být v zájmu Británie, která tak mohla chtít odvrátit pozornost obyvatel od odchodu země z EU.
Pozornost také vyvolávají jeho slova o ruské historii. Ve svém článku, který kdysi zveřejnil odborný časopis Rusko v globální politice, napsal, že bolševická revoluce a přeměny v éře SSSR měly rozmanitý vliv na dějiny a přispěly k budování západoevropské koncepce sociálního státu. Podle Lavrova sovětská vnitřní politika inspirovala západoevropský sociální pokrok. Lavrov rovněž upozornil na "nespornou" roli SSSR v procesu dekolonizace a v prosazování zásady nezávislého rozvoje států.
Lavrov a vztahy s Českem
Kriticky se vyjadřoval i na adresu České republiky. V roce 2021 označil za "hanbu" to, jak Česko podle něj "rozmazává" sedm let starý příběh výbuchů v muničních skladech ve Vrběticích, a kritizoval "zmatené" vyšetřování tohoto incidentu spojené s předkládáním stále "nových verzí". Nepřátelskými kroky Prahy a Washingtonu potom objasnil zařazení Česka a Spojených států na seznam "nikoli přátelských" států.
Osobní život a kariérní začátky
Lavrov se narodil 21. března 1950 v Moskvě arménskému otci původem z Gruzie a ruské matce. Vystudoval Moskevský státní institut mezinárodních vztahů (MGIMO) a hned poté nastoupil na sovětské ministerstvo zahraničí, které ho záhy vyslalo jako tajemníka ambasády na Srí Lanku. V letech 1981 až 1988 působil jako rada na sovětské misi při OSN a od dubna 1992 byl dva roky náměstkem ministra zahraničí a zároveň ředitelem odboru mezinárodních organizací a globálních problémů ministerstva zahraničí. V červenci 1994 nahradil ve funkci velvyslance Ruska při OSN Julije Voroncova.
Lavrov hovoří anglicky, francouzsky a sinhálsky. Při jednáních ale často volá po tom, aby se používala ruština. V diplomatickém sboru byl dříve znám i jako hráč na kytaru a skladatel písní a poezie. Je vášnivým kuřákem a milovníkem dobré whisky. Ženatý otec jedné dcery je nositelem řady vyznamenání.
