Pašijové hry na hradě Lipý patří k Velikonocům v České Lípě bez ohledu na počasí. Za 18 ročníků zažili herci ochotnického spolku úpal, déšť i sněžení. Zatímco na Zelený čtvrtek padaly v Česku teplotní rekordy a v Karviné naměřili dokonce 28,4 stupně Celsia, dnes na Velký pátek se obloha zatáhla a výrazně se ochladilo. V České Lípě ukazovaly odpoledne teploměry 11 stupňů Celsia a představení provázelo mrholení. Herce ani diváky to ale neodradilo.
"Za ty roky jsme toho zažili opravdu hodně, máme krásné fotky Krista na pólu severním, kdy nám sněžilo a byly tady zbytky sněhu. Užili jsme si své, já jsem tady jednou v té helmě chytnul úžeh, úpal nebo něco podobného, takže ten dnešní déšť je sice nepříjemný, ale není to to nejhorší," řekl ČTK Petr Nárovec, který stál před lety u zrodu tradice. Sám Ježíše nikdy nehrál. "Na to nemám postavu ani věk," poznamenal. V minulosti hrál Jidáše i Piláta, ale také třeba Petra, dnes byl v kožené zbroji římského setníka, který ukončil Ježíšův život.
Pašijové hry jsou tradiční součástí období Velikonoc. Ve středověku byla dramatická inscenace dějin utrpení Krista v pašijových hrách nejrozšířenější formou náboženského divadla. "V České Lípě v 18. století byly vyhlášené Pašijové hry po několik let, které sem přitáhly spousty lidí z okolí. Bohužel vlastně kvůli válce v roce 1776 až 1778 byla ta tradice přerušena, navíc pak následovalo několik požárů, takže my jsme tuhle pradávnou tradici obnovili v našem pojetí," dodal Nárovec.
Představení je ojedinělé i hudbou, kterou na míru složil ředitel ZUŠ Česká Lípa Marek Kučera a na nádvoří se už tradičně o živý hudební doprovod postaral Příležitostný orchestr místní základní umělecké školy, letos poprvé pod taktovkou dirigenta z libereckého Šaldova divadla Graziana Sanvita. "Protože byl nový dirigent, tak jsme letos neměnili obsazení rolí, nechali jsme ho v loňské podobě," řekl herec a režisér Divadelního klubu Jirásek Štěpán Kňákal.
Kulisou Pašijí je tradičně hrad Lipý, který je jednou z nejcennějších památek České Lípy. Postavil ho rod Ronovců někdy před rokem 1277. Hrad dobyli husité a později i Švédové. V 19. a 20. století tam byla rafinerie cukru, dokonce ho nechali odstřelit. Ještě na konci 80. let 20. století byla na místě dnešního hradu jen nesourodá směsice přístřešků a budov, pod níž by gotickou stavbu nikdo nehledal. Obnova hradu začala v roce 1992 a stála přes 50 milionů korun. Nejcennější částí je gotický most, který byl původně přístupovou cestou do hradu.