První automaticky řízené semafory, které se objevily v Praze 21. ledna 1930 na křižovatce Václavského náměstí s Jindřišskou a Vodičkovou ulicí, veřejnost přijímala s velkou nelibostí.
Řidiči si zprvu stěžovali, že je zařízení zbytečně zdržuje v jízdě, a v tisku vycházely rozhorlené polemiky. Po zavedení nového světelného signalizačního zařízení se sice opravdu někde na některých frekventovaných místech auta hromadila, příčinou ale byla spíš živelná pražská doprava, která se dlouhá léta rozvíjela prakticky bez koncepce a plánu.
Střed Václavského náměstí byl v té době dopravně nejvytíženějším místem Prahy. Jak vyplývá ze záznamů ze sčítání motorových vozidel z let 1928 až 1930, zmíněnou křižovatkou během 12 hodin ve špičce projelo často i 17.000 aut. Semafory se na frekventovanou komunikaci instalovaly během rekonstrukce vozovky na náměstí, při které byly tramvajové koleje z původní polohy při chodnících položeny do středu náměstí na vlastní zvýšené těleso. Dvě dopravní návěstidla pak byla umístěna na křižovatku s Vodičkovou a Jindřišskou ulicí - jedno v každém jízdním pruhu Václavského náměstí - tedy ve směru nahoru i dolů.
Oba semafory zavěšené na ocelových lanech mohly být podle potřeby řízeny ručně dopravním strážníkem, nebo automaticky. Zelenému i červenému signálu byla shodně vyhrazena doba 23 sekund, žluté světlo svítilo deset sekund. Kvůli dopravní novince vydalo dokonce policejní ředitelství v Praze vyhlášku, která se zabývala například způsobem řazení aut před křižovatkou. Vůbec prvního semaforu, byť ručně ovládaného, se Pražané dočkali už zhruba o dva roky dříve, v prosinci 1927 na křižovatce Hybernské ulice s Dlážděnou a Havlíčkovou. Byla to čtyřstranná plechová skříň z dílny ČKD, vysoká 1,4 metru, se třemi barevnými čočkami, zavěšená na lanovém závěsu.
Třetí semafor se v Praze objevil v dubnu 1930 na dolním konci Václavského náměstí, na křižovatce Můstek. A brzy následovala další návěstidla v centru Prahy a přilehlých oblastech, která byla buď zavěšená nad jízdní dráhou, nebo postavená na kovovém stožáru uprostřed křižovatky. Když na začátku protektorátu zavedli Němci již dlouho chystanou jízdu vpravo, prošel výraznou proměnou i systém světelné dopravní signalizace v Praze. Původní čtyřsměrová návěstidla - byla tehdy na 33 křižovatkách - se většinou z centrální polohy nad křižovatkou přesunula na sloupy před ní, objevily se už i kombinace se semafory pro chodce.
