Trapistická piva: specialita Belgie dobývá srdce pivařů

Belgičany a Čechy pojí společná láska k "národnímu moku" obou zemí - k pivu. Na rozdíl od Čechů však Belgičané rádi experimentují a nebojí se "spřátelit" s různými druhy piv; v zemi se jich ostatně vyrábějí stovky. V poslední době podle expertů vzrůstá zejména popularita speciálních klášterních, takzvaných trapistických piv, která vyrábějí mniši. A Belgie má v tomto směru skoro monopol.

Z více než 170 trapistických klášterů po celém světě se tato piva vyrábějí jen v sedmi z nich, z toho šest se jich nachází v Belgii.

Aby se pivo mohlo honosit označením trapistické, musí splňovat přísná kritéria. Musí ho vařit přímo mniši, nebo na jeho výrobu alespoň dohlížet, a to v komplexu trapistického kláštera. Pivovar závislý na klášteru a firemní kultura se navíc musí řídit pravidly řádu trapistů, kteří svou tradici odvozují od přísného cisterciáckého řádu. V Belgii, "matce" trapistických piv, pak může milovník pěnivého moku ochutnat šest místních značek - Westmalle, Westvleteren, Chimay, Rochefort, Orval a Achel.

K TÉMATU: Dějiny piva: od neolitu až na konec středověku

"Označení trapistické pivo je odkaz k místu výroby piva, nikoli druhu," řekl bratr Joris, představený kláštera Westvleteren a zároveň šéf Mezinárodní trapistické asociace (ITA). Podle něj jsou všechna trapistická piva takzvanými "ales" a jsou svrchně kvašená. Trapistické pivo je podle Jorise proslavené také svým vyšším obsahem alkoholu a ovocným aroma. To pivu dodává proces dokvašování v lahvích.

"Před pár lety označil pivní server RateBeer.com pivo Westvleteren za nejlepší pivo na světě. Piva si pak začala všímat média a v Belgii začala vzrůstat poptávka po trapistických pivech obecně," říká Joris.

Na trpistickém pivu se shodnou Vlámové i Valoni

"Piva od trapistů jsou mezi Belgičany opravdu velmi populární. Jejich obliba je jednou z věcí, na které se shodnou Vlámové i Valoni," řekl pivní expert, Američan Charles Cook, spoluautor knižního Průvodce po dobrých belgických pivech (Good Beer Guide to Belgium). "I když celkově je produkce trapistických klášterů malá v porovnání s ostatními velkými pivovary v Belgii, skoro každá restaurace nebo hospoda v zemi vám nabídne dva nebo tři druhy trapistických piv. Je to totiž otázka národní pýchy," dodává Cook.

Trapistická piva se dělí na tři druhy podle obsahu alkoholu. První druh, tradičně ve vlámštině označovaný jako Enkel, bývá světlý a má nižší obsah alkoholu. Druhý typ mniši označují jako Dubbel a má kolem sedmi procent alkoholu. Nejsilnější je takzvaný Tripel, s devíti až deseti procenty alkoholu.

Podle Jorise se trapistická piva pijí i v zahraničí, i když v mnohem menší míře než v Belgii. Vývoz svého piva prý zajišťují mniši z Chimay, z jehož produkce jde až 20 procent na export, dále z Rochefortu a Orvalu. Trapistická piva se nejvíc vyvážejí do Francie, Nizozemska a do jiných evropských států, ve velmi malém množství pak třeba i do USA.

A jak se vlastně trapistiští mniši, a zejména ti belgičtí, dostali k výrobě piva? I když na první pohled lze těžko pochopit, proč zrovna mniši vyrábějí pivo, vysvětlení je nakonec poměrně logické. Trapisté totiž již od středověku zachovávají řeholi sv. Benedikta, kde se vedle modliteb klade důraz také na manuální práci. Trapisté se tak řídí latinským heslem benediktýnů: "Ora et labora" (Modli se a pracuj). Podle bratra Jorise řád již v minulých staletích mnichům umožňoval vyrábět nějaký lokální nápoj, protože obyčejná voda bývala zdrojem různých infekcí. "Takže jako mniši třeba v Itálii produkují víno, v Belgii se pustili do výroby piva," dodává Joris.

Foto: classiccitybrew.com, livvit.com, belgischbiertje.be