Svatba britského prince Harryho a americké herečky Meghan Markleové k sobě přitáhla i zraky milovníků automobilů. Novomanželé se totiž v sobotu na soukromý večírek v sídle Frogmore House odvezli v modrostříbrném Jaguaru E, jednom z nejkrásnějších automobilů historie. A nebyl to přitom ledajaký vůz, kromě zvláštní poznávací značky E190518, upomínající na den sňatku, totiž pod kapotou ukrýval místo tradičního benzinového šestiválce elektrický pohon.
Pronajaté auto, které vévoda ze Sussexu řídil na britské poměry netradičně z levého sedadla, se oficiálně jmenuje Jaguar E-Type Zero a veřejnosti se představilo už loni v září, když značka přišla s velkolepými plány na elektrifikaci svých modelů. Přestavba legendárního oldtimeru je spíše reklamní tah, občas nicméně v médiích problesknou zprávy o tom, že by továrna tato auta mohla produkovat v omezené sérii. Firma Jaguar Land Rover již několik let vdechuje druhý život třeba tradičním Land Roverům, ovšem v nich nechává spalovací motory.
Na vestavbu elektrického pohonu si Indy vlastněná britská automobilka najala odborníka na slovo vzatého, chorvatského inženýra a vynálezce Mateho Rimace. Ten získal světovou proslulost svými elektrickými supersporty, které nabízejí nebývale výkonnou pohonnou soustavu. V jednom z nich se například loni v červnu při natáčení pořadu The Grand Tour zranil známý motoristický novinář Richard Hammond, kolega prostořekého Jeremyho Clarksona.
Rimac pod dlouhou kapotu jaguaru umístil elektrický pohon, který nabízí řidiči 295 koňských sil, o 30 více, než měl originální motor ze 60. let. Z nuly na sto kilometrů v hodině s ním elektrický E-Type zrychlí za 5,5 sekundy, tedy za polovinu času oproti benzinové verzi. Horší je to jen s dojezdem, baterie vydrží zhruba 270 kilometrů jízdy, záleží samozřejmě na řidičově stylu. Modernizovaný je i interiér, pro přístrojovou desku konstruktéři použili uhlíková vlákna, ve světlometech pak žárovky nahradily LED diody.
Na první pohled je vůz k nerozeznání od původního Jaguaru E, který je řazen mezi nejkrásnější automobily všech dob, hovořil tak o něm i Enzo Ferrari. Malcolm Sayer ho koncipoval jako syntézu sportovního vozu a auta pro každodenní použití a firma pro něj stanovila takovou cenu, aby byl dostupný veřejnosti. Do roku 1975 se vyrobilo přes 70 tisíc vozů tří sérií. Automobil, který se nabízel jako kupé s pevnou střechou nebo otevřený roadster, se stal jednou z ikon 60. let.
