Než koupíte auto, nejdříve se v něm posaďte. Některé sedačky jsou pohodlnější než soupravy v obývácích, jiné zas paskvil ničící záda.
Dříve se automobilové sedačky moc neřešily. Rozhodně ne tak, jako dnes. V malých autech musely zabrat málo místa a nesměly být moc drahé na výrobu, v luxusních limuzínách byla velká a měkká pohodlná křesla s pružinami uvnitř. Do osmdesátých let většinou bez opěrek hlav, vrcholem tehdejší bezpečnosti byl měkký střed volantu.
Požadavky na komfort nebyly takové jako dnes, takže se do malých aut běžně montovaly geniálně jednoduché a prostor šetřící sedačky z vytvarovaných kovových trubek potažených textilními výplněmi. Představte si kempingové sedačky s molitanovými výplněmi a budete velmi blízko. Kožené čalounění bylo po druhé světové válce výsadou jen těch nejdražších aut, vrcholným materiálem ve vozech běžných značek byl velur. Kůži osazovaly konfekční značky do svých nejlepších modelů jen výjimečně. Když si chtěly zlepšit jméno, nebo umocnit „luxusnost“ svého vrcholného produktu.
Dnes je vše jinak. Konkurenční boj zbořil dřívější pravidla. Dříve pro běžného smrtelníka nedostupné kožené čalounění lze dnes objednat i do některých malých městských automobilů, je to jen otázka peněz. Mnoho automobilů nabízí výběr z normálních nebo sportovních sedaček. V malých autech oblíbené levné a odolné koženkové potahy nahradil textil, umělou kůži nabízí málokterý výrobce. Dnes si ji objednávají snad už jen taxikáři.
ČTĚTE TAKÉ: Tajemství automobilových jmen
Větší vozy se drží zažitých zvyklostí a konzervativních potahů. Jen přidávají airbagy, funkce bezpečnostní i komfortní a vylepšují tvary. Naopak sedačky v malých autech se snaží upoutat. Barevné čalounění nebo hravé motivy mají nalákat zákazníky, kterými jsou většinou ženy a mládež. Třeba Peugeot u prodává městské auto 1007, které má sadu vyměnitelných částí čalounění a dílů interiéru. Pokud majitele omrzí původní interiér, může si přikoupit sadu dílů jiné barvy a během pár minut je vyměnit za staré. Vnitřní části čalounění sedaček drží zip a nejnamáhanější místa se tak dají jednoduše vyndat a vyprat.
Mezi sedačkami výrobců z různých zemí jsou rozdíly. Francouzi jsou známi tím, že mají oblibu v pohodlných autech. Sedadla citroënů a renaultů jsou dodnes měkčí než evropská konkurence, Peugeot některé své modely již přizpůsobil evropským zvyklostem. Ty ovlivňují především německá auta s tužšími sedačkami, které slouží jako vzor i Japoncům. Zřejmě nejlepší sedačky však najdeme ve švédských autech. Pro Švédy byly dobrý posaz a ergonomie vždy důležité, stejně jako bezpečnost, kterou tyto zdánlivé detaily ovlivňují. Sedačky ve vozech značek Volvo a Saab vyvíjeli anatomové, jsou pohodlné, ale zároveň drží tělo v zatáčkách. Ani po celodenní jízdě z nich nebolí záda a všem postavám padnou jak na míru.
Přes léta vývoje se stále v nových automobilech objeví i špatná sedadla. V některých fiatech jsou příliš vypouklá opěradla a záda spíše unaví, než podpoří. Jiným přehmatem byly subtilní sedačky v minulé generaci Mazdy 6. Mnoho majitelů trápí sedadla v první octavii, někomu nevyhovuje ani posaz ve starších fabiích. V tomto ohledu jsou ale dosud nepřekonány sedačky v ruském voze Lada Samara. Místo dovnitř byly jejich sedáky prohnuté směrem ven, takže se posádka v zatáčkách převalovala ze strany na stranu a chytala se všeho, co bylo po ruce. Stejným problémem ale trpí také sedačky vozů Ypsilon a Musa značky Lancia, které se snaží být luxusnější a také náležitě dražší alternativou městských aut.
Sedačky jsou stále důležitější součástí interiéru. Bez sedaček by nemohly mít nové cadillacy kvadrofonní poslech pro každého ze čtyř pasažérů zvlášť. Reproduktor telefonu ve volvech je umístěn v hlavové opěrce, jejíž zadní strana v mnohých automobilech slouží jako místo pro namontování displeje DVD přehrávače a televize.
Zejména německá luxusní auta nabízejí u sedaček nevídaný počet funkcí a možností přizpůsobení. V roce 2001 vzbudilo senzaci představení dnes již minulé generace BMW řady 7, jehož sedadla mají až třináct možností pohybu. Elektricky se ovládá i vysunování hlavových opěrek. Je to složité, ale výsledkem je dokonalé přizpůsobení se požadavkům sedícího. Další tlačítka ovládají příplatkové funkce jako vyhřívání, chlazení, masáž a paměti, které zaznamenávají nastavení pro různé řidiče nebo situace.
Nová generace Mercedes-Benz třídy S jde ještě dál. Elektrické seřizování u dražších verzí sedadel doplňuje pneumatika ovládající nejen bederní opěrku a masážní funkce, ale i bočnice sedáku a opěradla. Při rychlé jízdě se tak lze do sedačky doslova zavřít, nebo využít funkce přifukující v zatáčkách bočnice tak, že řidiče podrží proti odstředivé síle. Vyspělejší funkce sedaček se zde ovládají v menu palubního počítače. Zde si lze vybrat například ze čtyř režimů příplatkového masážního systému. Zda bude pomalý a slabý, pomalý a silný, rychlý a slabý nebo rychlý a silný.
Nejlepším masérem je však špičkový model LS 600h japonské značky Lexus. Za příplatek nabízený "relaxační paket" inspirovaný tím v prodloužené limuzíně značky Maybach nabízí nejen možnosti nastavení srovnatelné se zubařským křeslem, ale také dva druhy masáže, jejichž rychlost a intenzitu lze nazávisle nastavovat. Sedačky jsou věda. Laurin s Klementem by se asi divili...
ČTĚTE TAKÉ: Japonský luxus bez tradice
Foto: archivy automobilek, Karel Šanda
