Vodíkoví pionýři slepých uliček?

18.10.2008 08:00 Původní zpráva

Jediný Ford Edge HySeries na světě má zatím najeto přes deset tisíc mil a nejeví známky rozkladu. Technicky vlastně nejde o vodíkový automobil, nýbrž o takzvaný plug-in hybrid. Elektromotorům pohánějícím kola dodávají energii akumulátory. Teprve až se vybijí zhruba na čtyřicet procent, dostává se ke slovu vodík.

ČTĚTE TAKÉ: Jak fungují plug-in hybridy?

Akumulátory přitom můžete dobíjet ze zásuvky elektrické sítě, částečně se jim dá pomoci i při jízdě schraňováním brzdné energie. Na baterie ujedete kolem čtyřiceti kilometrů a mají sloužit především při pojížďkách po městě. Na delší trasy prodlužuje dojezd vodíková nádrž, a to přibližně o 320 kilometrů.

Zatímco testovací focusy mají nádrž dodatečně zabudovanou v zavazadlovém prostoru, takže do kufru se vejde sotva notebook, u Edge od počátku platforma počítala s tímto pohonem. Problémem vodíkových aut však zdaleka není to, že v nich neodvezete surf na dovolenou. Focusy například zatím nestartují v teplotách pod nulou, protože palivové články jako vedlejší produkt vytvářejí vodu v podobě vodní páry. A akumulátory Li-Ion, používané v autech k uchovávání elektrické energie, jsou zatím pro sériovou produkci příliš drahé.

Zcela jistě největší potíží je však neexistující infrastruktura čerpacích stanic, jejímuž rozšiřování nepomáhají ani obavy evropských úředníků o bezpečnost. „Kdyby se současné bezpečnostní předpisy aplikovaly na čerpání benzinu a nafty, tak patrně u běžné pumpy auto nedotankujeme," podotýká Roland Krüger. „Když to přeženu, musíme například zajistit, aby si nemohli zákazníci vzít tankovací pistoli a natankovat si vodík do úst." Proto čerpací stanice disponují pojistkami, aby nešlo tankovat, pokud není pistole neprodyšně připojena k nádrži.

Prchavá radost

Vodík se dá využít v klasickém spalovacím motoru, anebo jej můžete přeměňovat na elektrickou energii v palivových článcích. Švýcar Francois Isaac de Rivaz už v roce 1806 údajně sestavil spalovací motor poháněný směsí vodíku a kyslíku, spalování využívá také Mazda (která je součástí koncernu Ford Motor) ve Wanklově motoru u modelu RX-8. Rotační motor navíc dokáže vodík coby palivo využívat mnohem lépe než benzin, přičemž testovací prototypy jezdí v současné době v Japonsku a v Norsku.

Vodík lze kromě toho tankovat v kapalném či plynném skupenství. První variantu používá u svých prototypů například BMW. Nevýhodou je, že vodík postupem času z nádrže vyprchá, takže po týdnu jako byste netankovali.

I když leckdo by zaplesal při vědomí, že kilogram vodíku stojí u čerpací stanice v Berlíně osm eur, nejde o tržní ceny. Dotankování Fordu Edge přijde na devět set korun jen díky tomu, že je výroba dotována, a vodík má na silnice dál, než by se z lákavé cenovky mohlo zdát. Roland Krüger odhaduje, že by se auta na vodíkový pohon mohla stát součástí firemních vozových parků kolem roku 2015. Tedy za předpokladu, že vše půjde dobře. A za dalších pět až deset let si možná vodíkové auto budou moci koupit i zákazníci.

ČTĚTE TAKÉ: Jak fungují auta na vodíkové palivové články?

Klíčová otázka ovšem zní, zda má vodík vůbec pro budoucnost smysl. Jeho současná produkce vyžaduje, že se musí vyrábět s využitím elektrické energie. Jenže to už je jednodušší elektřinou dobíjet přímo automobily. Dokázal to i probíhající autosalon v Paříži, kde se auta na elektřinu objevila v dosud nevídaném počtu.

Vodík nicméně zatím neřekl své poslední slovo. Lidé z vývojového centra Fordu v Cáchách se tváří mírně optimisticky a čekají, co přinese blízká budoucnost. V Hamburku by měla co nevidět zahájit provoz půjčovna vodíkových aut. Třeba to bude ten potřebný první krok směrem k většímu rozšíření, který tomuto palivu chybí...