Hustota provozu ve městech trápí snad celý svět. Když zůstaneme v Evropě, zjistíme, že skoro každé větší město bojuje s automobily, které stojí v kolonách a pak nemají kde zaparkovat. Zdálo se, že by sdílení aut, tedy carsharing mohl centrům měst ulevit. V Čechách to ale neplatí.
Podle Technické správy komunikací je obsazenost projíždějících aut jen 1,3 osoby na jeden vůz. Znamená to, že ve většině automobilů sedí pouze řidič. Pokud by tedy lidé praktikovali sdílenou jízdu, tedy že se spojí více lidí, kteří cestují ze stejného místa do shodného cíle nebo po stejné trase, ubylo by "single" dopravních prostředků. V Praze i jiných městech to podporují zvýhodněným nebo bezplatným parkováním v centru. Lidé ale do tohoto sdílení moc chuti nemají. Větší šanci na prosazení by tak mohl mít carsharing jiného typu - půjčujete si auto pouze pro vlastní použití a sami žádné nevlastníte. Pomůže to přeplněnému centru?
Sdílených vozů není mnoho
Společnosti, které nabízejí půjčení auta za poplatek, nejsou příliš rozšířené. Počet zájemců ale přece jen roste a s ním i počet sdílených vozů. "Podle našich údajů je v Česku k dispozici 760 sdílených vozů, hlavně v Praze a Brně. Také roste počet stálých zákazníků, kteří využívají tuto službu opakovaně každý měsíc minimálně jednou," říká Roman Filip, předseda Asociace českého carsharingu. Podle něj službu vítají především mladší lidé, pro něž carsharing představuje svobodu a mobilitu za rozumnou cenu. Jak to celé funguje? Podmínky jednotlivých firem se sice mohou lišit, v principu jde ale o to, že se zaregistrujete do systému, v němž můžete pomocí aplikace vyhledat nejbližší volné auto, zvolit dobu pronájmu, zaplatit kartou (nebo máte předplacený kredit) a vůz si odemknete pomocí telefonu nebo speciální karty. Po použití auto odstavíte a může si ho zase půjčit někdo jiný.
Jenže není jisté, že takový způsob sdílení pomáhá snížit dopravní zátěž ve městech. "Teoreticky může jedno sdílené auto nahradit 10 až 15 vozů. Carsharingové firmy v Česku ale podrobná data o využívání nezveřejňují. A ani v zahraničí prakticky neexistují výzkumy, které by potvrdily, že sdílení vozů pomohlo snížit počet aut ve městech," říká Stanislav Gálik z laboratoře AuresLab, jež vývoj na trhu sleduje. Přitom existují i studie, které říkají, že po spuštění carsharingu provoz ve městě zhoustl. Příkladem může být zkoumání dopravy v San Fransiscu. "Služby jako Uber nebo Lyft podle autorů studie mezi roky 2010 a 2016 způsobily prodloužení času na dopravu do daného místa o 60 procent. Přirozeně, tedy bez provozu těchto služeb ve městě, by se přitom podle studie čas prodloužil o zhruba 22 procent," říká Michal Doležel ze serveru Nazeleno.cz, který sleduje úsporná a efektivní opatření. Podle studie také více než 2/3 vozů těchto služeb majitelé koupili za účelem podnikání, ne tedy jako vlastní vůz, který sdílejí.
V mém autě nikdo jiný jezdit nebude!
Carsharing u nás zatím existuje spíš jen jako jednodušší autopůjčovna i z jiného důvodu. Češi nemají zájem půjčovat své auto někomu jinému, není jim příjemná představa, že s o ně s někým dělí a v jejich autě seděl někdo neznámý. "Představa, že vůz, ve kterém jezdí, před nimi používaly stovky lidí, je většině Čechů poměrně nepříjemná. Než by se zbavili svého vozu a místo toho si půjčovali sdílený, raději si ponechají svůj vlastní," tvrdí Gálik. Data inovační laboratoře AuresLab také ukazují, že s nástupem sdílených vozů nijak neklesá zájem o běžné půjčovny nebo koupi automobilu.
Prozatím se zdá, že pro lidi nevlastnící auto je jednodušší, levnější či pohodlnější veřejná doprava. Ti, kteří auto mají, je zase nikomu cizímu do ruky nesvěří. Změnu tak možná může přinést nějaký inovativní prvek, případně větší zájem mladé generace, která by mohla upřednostnit sdílení před vlastnictvím, což je obecně dnešní trend.
