<span>Aston Martin:</span> auta pojmenovaná po kopci

Po vyslovení jména Aston Martin si leckdo vybaví vůz Jamese Bonda. Již v dílu Goldfinger ze šedesátých let řídil DB5, současný představitel agenta 007 Daniel Craig se prohání v novém DBS. Ale o Bondu Aston Martin, který má nově v Česku své oficiální zastoupení, není. Automobilka má mnohem delší historii.

Založili ji dva mechanici Robert Bamford a Lionel Martin v roce 1913, když postavili v malé dílně v západním Londýně první závodní auto s motorem 1,4 litru. První část jména pochází ze závodu do vrchu Aston Clinton, který Martin rok předtím vyhrál s upraveným vozem značky Singer. Proč se v názvu neobjevilo i Bamfordovo jméno, je dodnes záhadou. Značka byla ale patentována až v roce 1914 a první automobil registrován ještě o rok později. Jenže Bamford narukoval do války a ze sériové výroby nic nebylo.

ČTĚTE TAKÉ: Aston Martin vstoupil oficiálně do Česka 

Na tu si zakladatelé museli počkat až do roku 1920. Již tehdy rozhodli, že astony budou individuálně navržené, zkonstruované a vyrobené vozy. Nikdy neměla být prioritou kvantita, nýbrž kvalita, čehož se firma drží dodnes. Jenže přes toto předsevzetí to na díru do světa rozhodně nevypadalo. Značka měla smůlu. Po válce ji finančně podporoval hrabě Louis Zborowski, ale ne dlouho. V roce 1925 se totiž v Monze zabil za volantem závodního mercedesu a firma byla ještě téhož roku prodána. Měnila majitele, vyrobila několik úspěšných i neúspěšných modelů a prožila několik finančních krizí. Za druhé světové války vyráběla součásti letadel.

Vzchopila se až poté, co ji v roce 1947 koupil průmyslník David Brown, čerstvý majitel další britské tradiční automobilky Lagonda. Tím vznikla firma Aston Martin Lagonda a od té doby začínají názvy většiny modelů Astonu monogramem DB. Ten první, vyrobený téhož roku, ho ale dostal až zpětně.

ČTĚTE TAKÉ: Villa d'Este: slavila Alfa i Aston

Původně se jmenoval 2-Litre Sports podle dvoulitrového čtyřválce, který ho poháněl. Na svou dobu to bylo moderní auto s trubkovým rámem a aerodynamickou karoserií. O jeho „posmrtné" přejmenování na DB1 se zasloužil sám David Brown. Další Aston Martin se totiž jmenoval DB2. Až ten byl známý a úspěšný. Měl dvounou vačkový řadový šestiválec 2,6 l, navržený W. O. Bentleyem, původní trubkový rám a nezávislé zavěšení kol. Hned v sezoně 1951, rok po svém představení, ovládl svou třílitrovou třídu ve vytrvalostním závodu Le Mans. Umístil se na prvních třech příčkách. Vítězství pomohlo popularitě i prodejům a odstartovalo úspěšnou sportovní kariéru značky.

Aston se ale prosadil i mimo sportovní okruhy, vůz DB4, představený na londýnském autosalonu 1958, měl krásnou hliníkovou karoserii Superleggera, navrženou italskou karosárnou Touring, skvělý podvozek a nový řadový šestiválec 3,7 litru. Nový aston už nebyl jen ryze sportovním autem, ale vytříbeným kupé kombinujícím sportovní vlastnosti s krásou, pečlivým ručním zpracováním a luxusem. Astony šedesátých let byly mnohými považovány za nejlepší britská sportovní auta, překonávající poněkud hrubé a čistě účelové lotusy. Šlo spíš o soupeře vozů značky Ferrari, ale vzácnější a lépe zpracované -například karoserie byly ručně broušené a leštěné, nejkvalitnější kůži dodávala firma Connoly.

ČTĚTE TAKÉ: Deset nejkrásnějších aut světa

Motory neustále sílily, až došlo v roce 1968 na osmiválec 5,3 litru s výkonem 315 koní. Ale nebylo se z čeho radovat. Model DBS, ve kterém se objevil, předznamenal úpadek následujících let. Mrštné předchůdce nahradily silné, ale těžkopádné osmiválcové modely V8. Pak přišly další finanční potíže a od roku 1972 opět změny majitelů. Přesto značka přežila ropnou krizi a v roce 1976 šokovala futuristickým sedanem Lagonda. Jenže supermoderní technika v něm byla poruchová. Kontrastem k výklopným světlometům, počítačem řízenému přístrojovému panelu s LED diodami a dotykovým spínačům byl starosvětský osmiválec a třístupňový automat Chrysler. Astony z osmdesátých let byly sice stále silnější, ale jejich konstrukce pocházela z konce let šedesátých.

Přežívající firmu zachránil až koncern Ford, který v roce 1987 koupil její tři čtvrtiny. V roce 1994 odkoupil i zbytek podílu, přetvořil archaickou manufakturu v moderní továrnu a získal nad značkou plnou kontrolu. A také ukázal první výsledek: model DB7, který se stal nejprodávanějším astonem v historii. „Malý Aston" DB7 s přeplňovaným šestiválcovým motorem se prodával za ceny srovnatelné například s Porsche a vyrostl na platformě XJS od Jaguaru (ten také tehdy vlastnil Ford).

Aston Martin ale už Fordu nepatří. Americký koncern potřeboval peníze na řešení existenciálních problémů, takže rozjetou firmu v roce 2007 prodal konsorciu složenému z kuvajtských investorů a jistého sběratele astonů. Firmu řídí zkušená „hlava" firmy Prodrive, Brit David Richards.

Byla to dobrá koupě. Za časů Fordu značka Aston Martin začala vydělávat, znásobila produkci i počet modelů, které se vyrábějí v nové továrně v britském Gaydonu. Novodobé Astony jsou sice stále ručně vyráběné, ale také moderní, což se o jejich předchůdcích z let osmdesátých říci nedalo. Nyní značka prodává hned tři modelové řady. Brzy k nim přibude čtyřdveřový sedan Rapide a také nejexkluzivnější Aston všech dob, sedmasedmdesátikusová omezená série zakázkových supersportovních kupé One-77.

ČTĚTE TAKÉ: Deset nejexotičtějších aut na našich silnicích 

Na další trhy chce Aston Martin proniknout díky vzkříšení vlastní značky Lagonda, s jejímž logem v sedmdesátých a osmdesátých letech prodával futuristické luxusní kupé. Spekuluje se o vysokovýkonném SUV, jehož studii značka představila na ženevském autosalonu. Aston Martin dosud neřekl poslední slovo.

Foto: Aston Martin