Historii britské značky Lotus neprovází jen průkopnictví, závodní úspěchy a skvělá silniční auta, ale také finanční potíže a kolísající kvalita. Přesto se od ní budou dnešní automobilky učit.
Jen málo automobilkám se podařilo překonat zažitá pravidla. Značce Lotus hned několikrát. Díky svým inovacím vyhrála spoustu závodů a s nabitými zkušenostmi postavila silniční auta, která změnila svět sportovních vozů. Její historie se začala psát před šedesáti lety. Historie, která ukázala cestu automobilům budoucnosti.
Značku Lotus založil mladý Anthony Colin Bruce Chapman. Syn hostinského, který si už během univerzitních studií přivydělával obchodováním s ojetinami. Spolu se dvěma kamarády kupovali a opravovali zubožená auta, aby je pak se ziskem prodali.
Své první auto postavil dvacetiletý Chapman při univerzitních studiích, v roce 1948. Vycházelo ze starého austinu seven, pro který nemohl najít kupce. Tak se zavřel u rodičů své přítelkyně a upravil ho na závodní speciál. Údajně jen za pomocí vrtačky, což potvrzují i oficiální webové stránky značky Lotus. Hlavní náplní colinovy práce bylo totiž odlehčování. Stejně jako po zbytek života...
Chapman dokončil studia a narukoval do služeb královského letectva RAF. Na plný úvazek, který mu však nezabránil stavět další závodní speciály. Tato krátká životní kapitola měla zásadní vliv na další budoucnost chapmanových aut. Zde si přiučil leteckému inženýrství, jehož techniky mohl zužitkovat ve svých vozech.
V roce 1952 Chapman založil firmu Lotus, která měla vyrábět závodní speciály. Proč zrovna Lotus? Existuje několik teorií, ale žádná potvrzená. Každopádně má toto jméno souvislost s chapmanovou snoubenkou. Podle jedné teorie chtěla, aby se jeho auta jmenovala originálně, dle jiné toto jméno vymyslel Chapman na její počest. V soukromí jí prý říkal „lotosový kvítek“. V roce 1953 Chapman postavil šestý a první skutečně sériový Lotus Mk 6, kterého se udala asi stovka kusů. Z daňových důvodů se prodával jako stavebnice, kterou si zákazníci museli doma sestavit. Nebýt omezené výrobní kapacity, možná by jich bylo víc.
Již svá první auta stavěl Chapman jinak, než ostatní. Místo aby do nich dával co nejsilnější velké a těžké motory, odlehčoval je. Již jako mladý věděl, že největším nepřítelem rychlého auta je obezita. Že není důležitý jeho výkon, nýbrž poměr výkonu vůči váze. Čím bude auto lehčí, tím bude rychlejší a mrštnější. Colin Chapman měl památnou větu „přidejte více lehkosti“. Jeho auta byla vždy postavena z co nejméně dílů, zato maximálně efektivně využitých.
Dokonalým příkladem budiž převratný Lotus Seven z roku 1957. Kompaktní „formulka“ s karoserií z lehkých hliníkových panelů, které stačily malé čtyřválce k tomu, aby byla rychlejší než mnohem výkonnější a dražší auta. Celý vůz totiž nevážil ani pět set kilogramů. Netahal s sebou žádné zbytečnosti přímo nesouvisející s jízdou, jako samostatné sedačky, stěrače nebo palivoměr. Zato měl jízdní vlastnosti na úrovni závodních aut a jejich charisma. Repliky „sedmičky“ dodnes vyrábí několik firem, včetně české značky Kaipan.
Ve stejném roce 1957 Chapman na londýnském autosalonu šokoval svět dalším převratným modelem Elite. Šlo o první Lotus, konstruovaný jako silniční vůz. První automobil na světě se samonosnou karoserií z laminátu, jejíž výroba vyšla levněji než pořízení lisů na výrobu ocelové karoserie nebo ručně vyklepávané panely na prostorovém rámu. Samotný Elite již levný nebyl, dokonce stál více než Jaguar XK150. Ale díky muší váze jen lehce přesahující šest set kilogramů mu stačila dvanáctistovka Coventry-Climax s výkonem pětasedmdesáti koní, původně vyvinutá pro válečnou přenosnou hasičskou pumpu, k prohánění mnohem silnějších sportovních aut. Dvoumístný Elite měl skvělou aerodynamiku na úrovni nejlepších aut o dvě dekády poté a nezávislé zavěšení všech kol, vybavených kotoučovými brzdami. Zákazníci ale laminátové konstrukci moc nevěřili a přesvědčivá nebyla ani jeho spolehlivost. Za šest let se prodala asi jen tisícovka kusů.
Úspěch měl až o pět let mladší roadster Elan, kvůli pevnosti karoserie bez střechy postavený na páteřovém podvozku. Za jeho dvanáctiletou kariéru se prodalo přes dvanáct tisíc kusů, čímž se stal nejprodávanějším lotusem všech dob. Elan se dočkal i zavřené karoserie kupé. Úspěšný byl také Lotus Cortina z příštího roku 1963, závodní verze sedanu Ford Cortina. V prodejnách i soutěžích. Závodní technologie dokázal Chapman zužitkovat ve svých silničních autech. Proto v roce 1966 vznikl první Lotus Europa s motorem ne vpředu, ale za posádkou. Lehký vůz si kvůli svérázně hranaté zádi vysloužil přezdívku „nejrychlejší rakev na světě“.
Pak se stalo něco naprosto nečekaného. Chapman se rozhodl konkurovat značkám jako Ferrari, Lamborghini nebo Porsche. V roce 1974 představil překvapivě velké a luxusní čtyřmístné kupé se staronovým názvem Elite, které zákazníci nepřijali. Podobně jako sourozence Eclat se splývavou zádí, prý první spolehlivý Lotus. Dva roky poté byl konečně dotažen do sériové výroby nový Esprit s motorem uprostřed a nadčasovou klínovitou karoserií, kterou navrhl slavný designér Giorgetto Giugiaro. Chapman si pro svoji firemní revoluci nemohl vybrat horší načasování. Nové modely se představily uprostřed ropné krize. Výroba malých a již zastaralých předchůdců byla ukončena a neúspěšná nová řada přivedla značku Lotus na hranici krachu. Při životě ji udrželo jen oddělení zabývající se vývojem a konzultacemi pro jiné automobilky.
Další rána přišla v roce 1982. Colin Chapman umřel na infarkt ve věku 54 let. Část lotusu koupila Toyota, o čtyři roky později převzal celou značku americký koncern General Motors, při jehož šestiletém vládnutí vznikl nový Elan s nepatřičným pohonem předních kol a také Lotus Omega, nejrychlejší sedan své doby, poháněný dvěma turbodmychadly přeplňovaným šestiválcem 3,6 litru o výkonu 380 koní. V roce 1990, kdy měly nejrychlejší německé sedany maximální rychlost omezenou na 250 km/h, jel 280.
Záchrana přišla až v roce 1995, kdy se s modelem Elise, prvním autem na světě s lepeným prostorovým rámem z tlačených hliníkových profilů, firma Lotus vrátila k tomu co umí nejlépe. Minimalistická, lehká a rychlá sportovní auta.
Po výměnách majitelů dnes majoritní podíl firmy patří malajské automobilce Proton. Lotus je jednou z nejrenomovanějších konzultačních společností pro vývoj nových automobilů. Téměř třetina aut jezdících po dnešních silnicích má v sobě alespoň něco, co zde vymysleli. Ať už je to konstrukce motoru, karoserie, nastavení podvozku či něco jiného.
ČTĚTE TAKÉ: Lotus ochrání chodce před tichými hybridy
Současné plány do budoucna počítají s alternativními palivy a hybridními pohony. Podobně jako u mnoha dalších automobilek. Na rozdíl od nich však značka Lotus měla vždy lehká auta. Základ, který budou ostatní „tlouštíci“ teprve dohánět. Své konkurenty Lotus předběhl již před šedesáti lety.
Lotusy na závodní dráze
Značka Lotus založila již v roce 1954 jeden z nejúspěšnějších závodních týmů v historii. Sbíral vavříny v klubových soutěžích, okruhových závodech včetně vytrvalostních a také soutěži nejslavnější – formuli 1. První použil motor jako nosný prvek konstrukce vozu, skořepinovou karoserii nebo přítlak vytvářený ne obrovskými křídly, ale podtlakem pod speciálně tvarovaným podvozkem monopostu. Ve formuli Lotus vyhrál devětasedmdesát velkých cen, sedm pohárů konstruktérů, a šest Mistrů světa zvítězilo na jeho strojích. To vše do roku 1994, od kdy se britská značka šampionátu F1 již nezúčastní.
Foto: Lotus, Newspress, Kaipan
