Výdobytky socialismu se sice rozdávaly všem stejně, ale jen některé. Jedním z nich byl nejokázalejší symbol dovedností sovětských konstruktérů. Ručně vyráběnou limuzínou ZIL se totiž jen tak někdo svézt nemohl. Pravda, Rolls-Royce Phantom VI na tom byl podobně.
Zatímco v jeho předchůdcích se přesouval Leonid Brežněv, Jurij Andropov i Konstantin Černěnko, poslední ZIL vozil už jen jednoho generálního tajemníka komunistické strany SSSR. Sedmimístná limuzína 41047 se objevila s nástupem Michaila Gorbačova a na ní se výroba opulentních strojů automobilky ZIL zasekla.
ČTĚTE TAKÉ: Automobilové značky bývalého SSSR
Ani Rols-Royce Phantom VI nebyl pro každého. Britská značka jím nahradila v roce 1968 Phantom V a stal se její novou vlajkovou lodí. Stejně jako předchůdce i tento rolls mělo ve své garáži Její Veličenstvo, královna Alžběta II. Dva královské exempláře kromě jiných úprav v londýnském Mulliner Park Ward dostaly místo sošek Spirit of Ecstasy na příď svatého Jiří bojujícího s drakem.
Phantom VI přesto nebyl určen výlučně pro hlavy států jako Phantom IV z padesátých let. Ruční výroba ovšem probíhala výhradně na zakázku a nebyla nikterak levná - poslední exemplář z ledna 1992 se prodal za milion dolarů.
Patrně je zbytečné dodávat, že ani milion dolarů by vám nestačil, aby vás do práce v ČSSR odvezl ZIL 41047. I když možná by za ně stál. Sovětští konstruktéři učinili vše, aby svou posádku oddělili od vnějšího prostředí. Měkce nastavené odpružení mělo odfiltrovat nerovnosti mizerných silnic a propracované odhlučnění zamezit tomu, aby se zvenčí do auta dostávaly jakékoliv zvuky reálného socialismu. A pokud možno ani ty od vidlicového osmiválce o objemu 7,7 litru a výkonu 315 koní. Úctyhodný maximální točivý moment 608 newtonmetrů však s autem dokázal pohnout.
Motor to ani tak neměl lehké. S hmotností 3,3 tuny patří sovětská limuzína dodnes k nejtěžším vyrobeným vozům na světě a s karoserií 6,3 metru i k nejdelším. (Pancéřovaná verze 41052 pro Michaila Gorbačova vážila dokonce šest tun.) Proto maximální rychlost auta činila „pouhých" 190 kilometrů v hodině a akcelerovat na stovku mu trvalo třináct sekund.
Ultraluxusní rolls měl zpočátku vidlicový osmiválec o objemu 6,2 litru, od roku 1979 pak 6,75 litru. Podobně jako v případě sovětského výtvoru motor poháněl zadní kola, na něž posílal točivý moment prostřednictvím třístupňové automatické převodovky (do roku 1979 čtyřstupňové). Výjimečnost šestimetrového vozu dokládala výbava, omezovaná snad jen představivostí zákazníka, ale také zadní dveře otevírané proti předním. K pantům na zadním sloupku karoserie se posléze vrátil až novodobý Phantom z roku 2003.
ZIL 41047 vznikl v několika verzích od trochu kratší pětimístné limuzíny přes ambulanci až ke kabrioletu pro kynutí davům vestoje. Odhaduje se přitom, že za celou dobu výroby tohoto modelu a všech ostatních z řady 4104 vyprodukoval Lichačevův závod něco přes tři stovky těchto vozů.
Rolls-Royce Phantom je s necelými čtyřmi stovkami vyrobených aut podobně vzácný. Obě tato auta nicméně patří dávno do starých časů. Jenom každý trochu jiným způsobem.
Foto: ZIL, Rolls-Royce
