Jejím úkolem je být tam, kde není řidič. Elektronická kontrola stability se snaží zamezit tomu, aby se auto nepohybovalo nežádoucím směrem, jakmile kola ztratí přilnavost. Jenže není už té elektroniky zbytečně mnoho?
Elektronické stabilizaci se říká různě. U Volkswagenu ji nazývají ESP, BMW pro ni razí název DSC a Toyota si stojí za VDIM. Každopádně jde o souhrn většího množství funkcí, které by měly napomáhat k bezproblémovému ovládání auta a v krizové situaci zabránit smyku. Pohyb vozu různé systémy ovlivňují různými způsoby, nejčastější je aplikace brzd na jednotlivých kolech a omezení výkonu motoru, aniž by se řidič musel dotýkat brzdového pedálu.
Zpravidla do ranku elektronické stabilizace spadá rovněž antiblokovací systém brzd (ABS), distributor brzdné síly (EBD) spolupracující při brzdění s ABS a snažící se o to, aby brzdná síla na přední a zadní nápravě byla v rovnováze. Zlepšuje se tím životnost brzdových destiček, omezuje vadnutí brzd způsobené přehříváním a za všech podmínek optimalizuje brzdný účinek.
A spolu s nimi pomáhá brzdový asistent (EBA) užitečný při prudkém brzdění. Jakmile systém zaznamená naléhavost v řidičově sešlápnutí pedálu, aplikuje veškerou dostupnou brzdnou sílu, aniž by člověk za volantem nutně musel pedál prošlápnout na podlahu. Naopak s pedálem plynu souvisí kontrola trakce (TCS), jejímž úkolem je zamezit prokluzu kol. Senzory detekují míru přilnavosti, kterou disponují poháněná kola. Prokluzující kola pak systém automaticky přibrzďuje.
Systém elektronické stabilizace se poprvé objevil v polovině devadesátých let a vyrobila ho firma Bosch pro Mercedes třídy S. Od té doby ale ušel kus cesty. Zasahuje plynule, nevtíravě a v těch nejlepších autech si ho ani nevšimnete. Postupem času se od luxusních vozů posunul do základní výbavy aut střední třídy a dnes ani v modelech nižší střední třídy není v základní výbavě vzácností.
S elektronickou stabilizací se navíc spojuje čím dál větší množství funkcí. Systémy pro udržení se v jízdním pruhu počínaje až třeba po nový elektronický diferenciál od Audi. Evropská unie se systém snaží zavést povinně, jako se stalo s ABS, přičemž sází na zvýšení bezpečnosti provozu.
ČTĚTE TAKÉ:
Spasitel, nebo škůdce: prasklá guma neškodí
Spasitel, nebo škůdce: zatočím za vás
Spasitel, nebo škůdce: budiž světlo
Spasitel, nebo škůdce: v moci tempomatů
Spasitel, nebo škůdce: udržte mě v pruhu
Spasitel, nebo škůdce: noční vidění
Spasitel, nebo škůdce: pomoc při parkování
Spasitel, nebo škůdce: značky ohlídám
Úspěch v podobě menšího množství smrtelných nehod bezpochyby přijde. A nezanedbatelnou roli přitom budou hrát propracovanější airbagy a výztuhy v autech. Je však žádoucí, aby za řidiče auta dělala vše? Negativním důsledkem veškeré elektroniky v autech je, že se lidé stále víc spoléhají na techniku. Přestože se nenaučili ovládat auto a respektovat fyzikální zákony, používat se ho nebojí. Kvalitní výcvik v autoškole, jehož se v Česku dostane jen málokomu, však ani sebelepší elektronické berličky nenahradí.
Foto: Karel Šanda, Renault, Volkswagen
